Moudrost Šalomouna
17:1 Neboť velké jsou tvé soudy a nelze je vyslovit
nevyživované duše se zmýlily.
17:2 Když si lidé nespravedliví mysleli, že utisknou svatý národ; oni jsou
zavřeni ve svých domech, vězni temnoty a spoutáni
pouta dlouhé noci ležela [tam] ve vyhnanství z věčnosti
prozřetelnost.
17:3 I když měli ležet skryti ve svých tajných hříších, byli
roztroušeni pod temným závojem zapomnění, strašlivě ohromeni,
a trápí se [podivnými] zjeveními.
17:4 Neboť ani roh, který je držel, je nezachránil před strachem
ozývaly se kolem nich zvuky padajících vod a smutná vidění
zjevil se jim s těžkými obličeji.
17:5 Žádná síla ohně jim nemůže dát světlo, ani světlo
plameny hvězd vydrží, aby osvětlily tu hroznou noc.
17:6 Pouze se jim ukázal oheň, který se sám od sebe zapálil, velmi strašný.
protože byli velmi vyděšení, považovali věci, které viděli, za
horší než pohled, který neviděli.
17:7 Pokud jde o iluze umělecké magie, ty byly potlačeny a jejich
vychloubání se moudrostí bylo potupně pokáráno.
17:8 Neboť ti, kteří slíbili, že zaženou od nemocných hrůzy a úzkosti
duše, sami byli nemocní strachem, hodni toho, aby se jim smáli.
17:9 Neboť se jich nebálo nic hrozného; přesto se bojím šelem
který prošel kolem a syčení hadů,
17:10 Zemřeli strachem, popřeli, že viděli vzduch, který nemohl
straně se vyhnout.
17:11 Neboť bezbožnost, odsouzená vlastním svědectvím, je velmi bojácná a
pod tlakem svědomí vždy předpovídá těžké věci.
17:12 Neboť strach není nic jiného než zrada příčin, které vedou
nabízí.
17:13 A očekávání zevnitř, protože je menší, počítá více nevědomost
než příčina, která přináší muka.
17:14 Ale oné noci spali stejným spánkem, což skutečně bylo
nesnesitelný a který na ně přišel ze dna nevyhnutelného
peklo,
17:15 Částečně byli rozrušeni monstrózními zjeveními a částečně omdleli.
srdce je zklamalo: neboť přišel náhlý strach, a nehledaný
jim.
17:16 A tak každý, kdo tam padl, byl přísně držen, zavřen ve vězení
bez železných tyčí,
17:17 Neboť ať byl rolník nebo pastýř nebo dělník na poli,
byl dostižen a vydržel tuto nutnost, která nemohla být
vyhnuli se: všichni byli totiž svázáni jedním řetězem temnoty.
17:18 Ať už to byl hvízdání větru, nebo melodický hluk ptáků mezi nimi
rozprostírající se větve nebo příjemný pád prudce tekoucí vody,
17:19 Nebo hrozný zvuk vržených kamenů nebo běh, který nemohl být
vidět přeskakující zvířata nebo řvoucí hlas většiny divokých divokých zvířat,
nebo odrážející se ozvěna z dutých hor; tyto věci je udělaly
omdlít strachem.
17:20 Celý svět zazářil jasným světlem a nikomu nic nebránilo
jejich práce:
17:21 Jen nad nimi se rozprostřela těžká noc, obraz té temnoty
kteří by je potom měli přijmout, ale byli sami sobě
smutnější než tma.