Moudrost Šalomouna 17:1 Neboť velké jsou tvé soudy a nelze je vyslovit nevyživované duše se zmýlily. 17:2 Když si lidé nespravedliví mysleli, že utisknou svatý národ; oni jsou zavřeni ve svých domech, vězni temnoty a spoutáni pouta dlouhé noci ležela [tam] ve vyhnanství z věčnosti prozřetelnost. 17:3 I když měli ležet skryti ve svých tajných hříších, byli roztroušeni pod temným závojem zapomnění, strašlivě ohromeni, a trápí se [podivnými] zjeveními. 17:4 Neboť ani roh, který je držel, je nezachránil před strachem ozývaly se kolem nich zvuky padajících vod a smutná vidění zjevil se jim s těžkými obličeji. 17:5 Žádná síla ohně jim nemůže dát světlo, ani světlo plameny hvězd vydrží, aby osvětlily tu hroznou noc. 17:6 Pouze se jim ukázal oheň, který se sám od sebe zapálil, velmi strašný. protože byli velmi vyděšení, považovali věci, které viděli, za horší než pohled, který neviděli. 17:7 Pokud jde o iluze umělecké magie, ty byly potlačeny a jejich vychloubání se moudrostí bylo potupně pokáráno. 17:8 Neboť ti, kteří slíbili, že zaženou od nemocných hrůzy a úzkosti duše, sami byli nemocní strachem, hodni toho, aby se jim smáli. 17:9 Neboť se jich nebálo nic hrozného; přesto se bojím šelem který prošel kolem a syčení hadů, 17:10 Zemřeli strachem, popřeli, že viděli vzduch, který nemohl straně se vyhnout. 17:11 Neboť bezbožnost, odsouzená vlastním svědectvím, je velmi bojácná a pod tlakem svědomí vždy předpovídá těžké věci. 17:12 Neboť strach není nic jiného než zrada příčin, které vedou nabízí. 17:13 A očekávání zevnitř, protože je menší, počítá více nevědomost než příčina, která přináší muka. 17:14 Ale oné noci spali stejným spánkem, což skutečně bylo nesnesitelný a který na ně přišel ze dna nevyhnutelného peklo, 17:15 Částečně byli rozrušeni monstrózními zjeveními a částečně omdleli. srdce je zklamalo: neboť přišel náhlý strach, a nehledaný jim. 17:16 A tak každý, kdo tam padl, byl přísně držen, zavřen ve vězení bez železných tyčí, 17:17 Neboť ať byl rolník nebo pastýř nebo dělník na poli, byl dostižen a vydržel tuto nutnost, která nemohla být vyhnuli se: všichni byli totiž svázáni jedním řetězem temnoty. 17:18 Ať už to byl hvízdání větru, nebo melodický hluk ptáků mezi nimi rozprostírající se větve nebo příjemný pád prudce tekoucí vody, 17:19 Nebo hrozný zvuk vržených kamenů nebo běh, který nemohl být vidět přeskakující zvířata nebo řvoucí hlas většiny divokých divokých zvířat, nebo odrážející se ozvěna z dutých hor; tyto věci je udělaly omdlít strachem. 17:20 Celý svět zazářil jasným světlem a nikomu nic nebránilo jejich práce: 17:21 Jen nad nimi se rozprostřela těžká noc, obraz té temnoty kteří by je potom měli přijmout, ale byli sami sobě smutnější než tma.