Moudrost Šalomouna
12:1 Tvůj neporušitelný Duch je ve všem.
12:2 Protož po máličkách trestáš ty, kteří pohoršují, a
varujte je tím, že je připomenete, kde se provinili,
aby opustili svou špatnost, věřili v tebe, Pane.
12:3 Bylo to tvá vůle, abys je zničil rukama našich otců
staří obyvatelé tvé svaté země,
12:4 Koho jsi nenáviděl za to, že se dopouštěl nejodpornějších skutků čarodějnictví a bezbožnosti
oběti;
12:5 A také ti nemilosrdní vrazi dětí a požírači lidí
maso a svátky krve,
12:6 S jejich kněžími ze středu jejich modlářské posádky a
rodiče, kteří vlastníma rukama zabíjeli duše bez pomoci:
12:7 Aby země, kterou si nade všecky vážil, dostala a
hodná kolonie Božích dětí.
12:8 Ale i ty, které jsi ušetřil jako lidi, a poslal jsi vosy,
předchůdci tvého zástupu, abys je po maličkostech ničil.
12:9 Ne že bys nemohl přivést bezbožné pod ruku
spravedlivé v boji, nebo je hned zničit krutými zvěři, popř
jedním hrubým slovem:
12:10 Ty jsi však nad nimi vykonával své soudy po máličkách
místo pokání, aniž by si byli vědomi toho, že jsou nezbední
generace a že v nich byla vypěstována jejich zloba a že jejich
myšlení by se nikdy nezměnilo.
12:11 Nebo to bylo od počátku prokleté semeno; ani ty ze strachu
kdokoli jim odpusť ty věci, kterými zhřešili.
12:12 Kdo by řekl: "Co jsi to udělal?" aneb kdo obstojí proti tvému
rozsudek? aneb kdo tě bude žalovat za národy, které hynou, koho
udělal jsi? aneb kdo se proti tobě postaví, aby se za to pomstil
nespravedliví muži?
12:13 Neboť není Boha kromě tebe, který se stará o všechny, jemuž jsi
abys mohl ukázat, že tvůj soud není nesprávný.
12:14 Ani král ani tyran se nebude moci obrátit proti tobě
kohokoli jsi potrestal.
12:15 Protože jsi sám spravedlivý, nařizuješ všechno
spravedlivě: pokládajíc za nepřípustné s tvou mocí odsoudit ho
který si nezasloužil být potrestán.
12:16 Neboť počátek spravedlnosti je tvá moc, a protože jsi ty
Pane všech, činí tě milostivým ke všem.
12:17 Když lidé nebudou věřit, že máš plnou moc, ty
ukaž svou sílu a mezi ty, kteří to znají, učiníš jejich
smělost projevit.
12:18 Ty však, vládnouce své moci, suď spravedlivě a přikazuj nám
velikou přízeň, neboť můžeš použít sílu, když chceš.
12:19 Ale takovými skutky jsi naučil svůj lid, že spravedlivý má
buď milosrdný, a učinil jsi své děti v dobré naději, že ty
činí pokání za hříchy.
12:20 Nebo kdybys potrestal nepřátele svých dětí a odsouzené
k smrti, s takovým uvážením, dávat jim čas a místo, kde
mohou být vysvobozeni ze své zloby:
12:21 S jak velkou obezřetností jsi soudil své vlastní syny,
čím otcům jsi přísahal, a smlouvy dobrých zaslíbení učinil?
12:22 Zatímco nás tedy trestáš, bičuješ naše nepřátele
tisíckrát více, se záměrem, že když soudíme, měli bychom
pečlivě mysli na svou dobrotu, a když jsme sami souzeni, my
by měl hledat milost.
12:23 Proto, zatímco lidé žili rozpustile a nespravedlivě, ty
mučil je svými vlastními ohavnostmi.
12:24 Nebo bloudili velmi daleko po cestách bludu a drželi je za to
bohové, jimiž i mezi šelmami nepřátel jejich pohrdali, bytí
podvedeni jako děti nechápající.
12:25 Proto jim, jako dětem bez rozumu, ty
neposlal rozsudek, aby se jim vysmíval.
12:26 Ale ti, kteří by nebyli napraveni tím nápravou, v níž on
pohrával s nimi, pocítí soud hodný Boha.
12:27 Neboť pohleďte, za co záviděli, když byli potrestáni, že
je pro ty, které považovali za bohy; [nyní] v nich trestán,
když to viděli, uznali ho za pravého Boha, který byl předtím
odmítli vědět, a proto na ně přišlo krajní zatracení.