Moudrost Šalomouna 12:1 Tvůj neporušitelný Duch je ve všem. 12:2 Protož po máličkách trestáš ty, kteří pohoršují, a varujte je tím, že je připomenete, kde se provinili, aby opustili svou špatnost, věřili v tebe, Pane. 12:3 Bylo to tvá vůle, abys je zničil rukama našich otců staří obyvatelé tvé svaté země, 12:4 Koho jsi nenáviděl za to, že se dopouštěl nejodpornějších skutků čarodějnictví a bezbožnosti oběti; 12:5 A také ti nemilosrdní vrazi dětí a požírači lidí maso a svátky krve, 12:6 S jejich kněžími ze středu jejich modlářské posádky a rodiče, kteří vlastníma rukama zabíjeli duše bez pomoci: 12:7 Aby země, kterou si nade všecky vážil, dostala a hodná kolonie Božích dětí. 12:8 Ale i ty, které jsi ušetřil jako lidi, a poslal jsi vosy, předchůdci tvého zástupu, abys je po maličkostech ničil. 12:9 Ne že bys nemohl přivést bezbožné pod ruku spravedlivé v boji, nebo je hned zničit krutými zvěři, popř jedním hrubým slovem: 12:10 Ty jsi však nad nimi vykonával své soudy po máličkách místo pokání, aniž by si byli vědomi toho, že jsou nezbední generace a že v nich byla vypěstována jejich zloba a že jejich myšlení by se nikdy nezměnilo. 12:11 Nebo to bylo od počátku prokleté semeno; ani ty ze strachu kdokoli jim odpusť ty věci, kterými zhřešili. 12:12 Kdo by řekl: "Co jsi to udělal?" aneb kdo obstojí proti tvému rozsudek? aneb kdo tě bude žalovat za národy, které hynou, koho udělal jsi? aneb kdo se proti tobě postaví, aby se za to pomstil nespravedliví muži? 12:13 Neboť není Boha kromě tebe, který se stará o všechny, jemuž jsi abys mohl ukázat, že tvůj soud není nesprávný. 12:14 Ani král ani tyran se nebude moci obrátit proti tobě kohokoli jsi potrestal. 12:15 Protože jsi sám spravedlivý, nařizuješ všechno spravedlivě: pokládajíc za nepřípustné s tvou mocí odsoudit ho který si nezasloužil být potrestán. 12:16 Neboť počátek spravedlnosti je tvá moc, a protože jsi ty Pane všech, činí tě milostivým ke všem. 12:17 Když lidé nebudou věřit, že máš plnou moc, ty ukaž svou sílu a mezi ty, kteří to znají, učiníš jejich smělost projevit. 12:18 Ty však, vládnouce své moci, suď spravedlivě a přikazuj nám velikou přízeň, neboť můžeš použít sílu, když chceš. 12:19 Ale takovými skutky jsi naučil svůj lid, že spravedlivý má buď milosrdný, a učinil jsi své děti v dobré naději, že ty činí pokání za hříchy. 12:20 Nebo kdybys potrestal nepřátele svých dětí a odsouzené k smrti, s takovým uvážením, dávat jim čas a místo, kde mohou být vysvobozeni ze své zloby: 12:21 S jak velkou obezřetností jsi soudil své vlastní syny, čím otcům jsi přísahal, a smlouvy dobrých zaslíbení učinil? 12:22 Zatímco nás tedy trestáš, bičuješ naše nepřátele tisíckrát více, se záměrem, že když soudíme, měli bychom pečlivě mysli na svou dobrotu, a když jsme sami souzeni, my by měl hledat milost. 12:23 Proto, zatímco lidé žili rozpustile a nespravedlivě, ty mučil je svými vlastními ohavnostmi. 12:24 Nebo bloudili velmi daleko po cestách bludu a drželi je za to bohové, jimiž i mezi šelmami nepřátel jejich pohrdali, bytí podvedeni jako děti nechápající. 12:25 Proto jim, jako dětem bez rozumu, ty neposlal rozsudek, aby se jim vysmíval. 12:26 Ale ti, kteří by nebyli napraveni tím nápravou, v níž on pohrával s nimi, pocítí soud hodný Boha. 12:27 Neboť pohleďte, za co záviděli, když byli potrestáni, že je pro ty, které považovali za bohy; [nyní] v nich trestán, když to viděli, uznali ho za pravého Boha, který byl předtím odmítli vědět, a proto na ně přišlo krajní zatracení.