Tobit
11:1 Potom šel Tobiáš svou cestou a chválil Boha, který dal
mu šťastnou cestu, požehnal Raguelovi a jeho manželce Edně a šel
na své cestě, dokud se nepřiblížili k Ninive.
11:2 Rafael řekl Tobiášovi: "Víš, bratře, jak jsi odešel?"
tvůj otec:
11:3 Pospěšme si před tvou ženou a připravme dům.
11:4 A vezmi do ruky žluč ryby. Tak šli svou cestou a
pes šel za nimi.
11:5 Anna teď seděla a dívala se na cestu pro svého syna.
11:6 Když ho spatřila, že přichází, řekla jeho otci: "Hle, tvůj syn."
přichází i muž, který šel s ním.
11:7 Rafael řekl: "Vím, Tobiáši, že tvůj otec otevře oči."
11:8 Pomaž mu tedy oči žlučí a napíchnutými
tím se otře, a bělost odpadne, a on bude
vidět tě.
11:9 Anna vyběhla, padla na šíji svého syna a řekla mu
jemu: Když tě vidím, můj synu, od nynějška jsem spokojen
zemřít. A plakali oba.
11:10 Také Tobit vyšel ke dveřím a klopýtl, ale jeho syn běžel
k němu,
11:11 A uchopil svého otce a udeřil žlučí na své otce.
oči, říkajíce: Buď v dobré naději, otče můj.
11:12 Když jeho oči začaly být bystré, promnul si je;
11:13 A bělost se mu z koutků očí vymkla, a když on
uviděl svého syna, padl mu kolem krku.
11:14 On plakal a řekl: "Požehnaný jsi, Bože, a požehnané je tvé jméno."
navždy; a požehnaní jsou všichni tvoji svatí andělé.
11:15 Neboť jsi zbičoval a slitoval ses nade mnou, neboť hle, vidím svůj
syna Tobiáše. I šel syn jeho, radoval se, a řekl otci svému velikému
věci, které se mu staly v Médii.
11:16 Tóbit vyšel vstříc své snaše k bráně Ninive.
radujíce se a chválíce Boha, a ti, kteříž ho viděli odcházet, divili se, protože
dostal svůj zrak.
11:17 Tobiáš však před nimi děkoval, protože se nad ním Bůh smiloval. A
když se přiblížil ke své snaše Sáře, požehnal jí a řekl:
Vítána jsi, dcero. Buď požehnán Bůh, který tě přivedl
nám a požehnán buď tvůj otec a tvá matka. A byla mezi nimi i radost
všichni jeho bratři, kteří byli v Ninive.
11:18 Achiacharos a Nasbas syn jeho bratra přišli.
11:19 Tobiášova svatba se konala sedm dní s velkou radostí.