Tobit 11:1 Potom šel Tobiáš svou cestou a chválil Boha, který dal mu šťastnou cestu, požehnal Raguelovi a jeho manželce Edně a šel na své cestě, dokud se nepřiblížili k Ninive. 11:2 Rafael řekl Tobiášovi: "Víš, bratře, jak jsi odešel?" tvůj otec: 11:3 Pospěšme si před tvou ženou a připravme dům. 11:4 A vezmi do ruky žluč ryby. Tak šli svou cestou a pes šel za nimi. 11:5 Anna teď seděla a dívala se na cestu pro svého syna. 11:6 Když ho spatřila, že přichází, řekla jeho otci: "Hle, tvůj syn." přichází i muž, který šel s ním. 11:7 Rafael řekl: "Vím, Tobiáši, že tvůj otec otevře oči." 11:8 Pomaž mu tedy oči žlučí a napíchnutými tím se otře, a bělost odpadne, a on bude vidět tě. 11:9 Anna vyběhla, padla na šíji svého syna a řekla mu jemu: Když tě vidím, můj synu, od nynějška jsem spokojen zemřít. A plakali oba. 11:10 Také Tobit vyšel ke dveřím a klopýtl, ale jeho syn běžel k němu, 11:11 A uchopil svého otce a udeřil žlučí na své otce. oči, říkajíce: Buď v dobré naději, otče můj. 11:12 Když jeho oči začaly být bystré, promnul si je; 11:13 A bělost se mu z koutků očí vymkla, a když on uviděl svého syna, padl mu kolem krku. 11:14 On plakal a řekl: "Požehnaný jsi, Bože, a požehnané je tvé jméno." navždy; a požehnaní jsou všichni tvoji svatí andělé. 11:15 Neboť jsi zbičoval a slitoval ses nade mnou, neboť hle, vidím svůj syna Tobiáše. I šel syn jeho, radoval se, a řekl otci svému velikému věci, které se mu staly v Médii. 11:16 Tóbit vyšel vstříc své snaše k bráně Ninive. radujíce se a chválíce Boha, a ti, kteříž ho viděli odcházet, divili se, protože dostal svůj zrak. 11:17 Tobiáš však před nimi děkoval, protože se nad ním Bůh smiloval. A když se přiblížil ke své snaše Sáře, požehnal jí a řekl: Vítána jsi, dcero. Buď požehnán Bůh, který tě přivedl nám a požehnán buď tvůj otec a tvá matka. A byla mezi nimi i radost všichni jeho bratři, kteří byli v Ninive. 11:18 Achiacharos a Nasbas syn jeho bratra přišli. 11:19 Tobiášova svatba se konala sedm dní s velkou radostí.