Píseň Šalomounova 8:1 Kéž bys byl jako můj bratr, který sal ňadra mé matky! když bych tě našel venku, políbil bych tě; ano, neměl bych být opovrhovaný. 8:2 Vedl bych tě a přivedl tě do domu své matky, kdo by chtěl pouč mě: dal bych ti pít kořeněné víno ze šťávy z moje granátové jablko. 8:3 Jeho levá ruka by měla být pod mou hlavou a jeho pravá ruka by měla objímat mě. 8:4 Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, abyste se nebouřily a neprobouzely má lásko, dokud nebude chtít. 8:5 Kdo je to, co vystupuje z pouště a opírá se o ni? milovaný? Pod jabloní jsem tě vychoval, tam matka tvá přinesla tam tě porodila, která tě porodila. 8:6 Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na svou paži, neboť láska je silný jako smrt; žárlivost je krutá jako hrob, její uhlíky jsou žhavé uhlíky, které mají nejprudší plamen. 8:7 Mnoho vod nemůže lásku uhasit, ani povodně ji nemohou utopit člověk by dal veškerý majetek svého domu za lásku, to by bylo naprosto být zavržen. 8:8 Máme sestřičku, která nemá prsa, co budeme dělat? naši sestru v den, kdy se o ní bude mluvit? 8:9 Bude-li zdí, postavíme na ní stříbrný palác, a bude-li ona být dveřmi, uzavřeme ji deskami z cedru. 8:10 Jsem zeď a má ňadra jako věže, tehdy jsem byl v jeho očích jako jeden který našel přízeň. 8:11 Šalomoun měl vinici v Baalhamonu; vypustil vinici do chovatelé; každý pro ovoce jeho měl přinést tisíc kusů ze stříbra. 8:12 Má vinice, která je má, je přede mnou, ty, Šalomoune, musíš mít tisíc a těch, kteří zachovávají ovoce jeho dvě stě. 8:13 Ty, který bydlíš v zahradách, společníci poslouchají tvůj hlas. způsobit, abych to slyšel. 8:14 Pospěš si, můj milý, a buď jako srnci nebo jelenovi. na horách koření.