Píseň Šalomounova
8:1 Kéž bys byl jako můj bratr, který sal ňadra mé matky!
když bych tě našel venku, políbil bych tě; ano, neměl bych být
opovrhovaný.
8:2 Vedl bych tě a přivedl tě do domu své matky, kdo by chtěl
pouč mě: dal bych ti pít kořeněné víno ze šťávy z
moje granátové jablko.
8:3 Jeho levá ruka by měla být pod mou hlavou a jeho pravá ruka by měla objímat
mě.
8:4 Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, abyste se nebouřily a neprobouzely
má lásko, dokud nebude chtít.
8:5 Kdo je to, co vystupuje z pouště a opírá se o ni?
milovaný? Pod jabloní jsem tě vychoval, tam matka tvá přinesla
tam tě porodila, která tě porodila.
8:6 Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na svou paži, neboť láska je
silný jako smrt; žárlivost je krutá jako hrob, její uhlíky jsou
žhavé uhlíky, které mají nejprudší plamen.
8:7 Mnoho vod nemůže lásku uhasit, ani povodně ji nemohou utopit
člověk by dal veškerý majetek svého domu za lásku, to by bylo naprosto
být zavržen.
8:8 Máme sestřičku, která nemá prsa, co budeme dělat?
naši sestru v den, kdy se o ní bude mluvit?
8:9 Bude-li zdí, postavíme na ní stříbrný palác, a bude-li ona
být dveřmi, uzavřeme ji deskami z cedru.
8:10 Jsem zeď a má ňadra jako věže, tehdy jsem byl v jeho očích jako jeden
který našel přízeň.
8:11 Šalomoun měl vinici v Baalhamonu; vypustil vinici do
chovatelé; každý pro ovoce jeho měl přinést tisíc kusů
ze stříbra.
8:12 Má vinice, která je má, je přede mnou, ty, Šalomoune, musíš mít
tisíc a těch, kteří zachovávají ovoce jeho dvě stě.
8:13 Ty, který bydlíš v zahradách, společníci poslouchají tvůj hlas.
způsobit, abych to slyšel.
8:14 Pospěš si, můj milý, a buď jako srnci nebo jelenovi.
na horách koření.