Ruth
1:1 Stalo se nyní ve dnech, kdy soudci rozhodovali, že došlo k
hladomor v zemi. A jistý muž z Betléma šel na pobyt
v moábské zemi on, jeho žena a jeho dva synové.
1:2 A jméno toho muže bylo Elimelech a jméno jeho ženy Noemi,
a jméno jeho dvou synů Machlona a Chiliona, Efratejců
Betlém juda. I přišli do země Moábské a pokračovali
tam.
1:3 Elimelech manžel Noemi zemřel; a zůstala ona a její dva synové.
1:4 Vzali si ženy z Moábských žen; jmenoval se ten
Orpa a jméno té druhé Rut, a bydlili tam asi deset
let.
1:5 Machlon a Chilion také oba zemřeli; a žena zůstala
její dva synové a její manžel.
1:6 Potom vstala se svými snachami, aby se vrátila z domu
v zemi moábské, neboť slyšela v zemi moábské, že
Hospodin navštívil svůj lid a dal mu chléb.
1:7 Vyšla tedy z místa, kde byla ona i její dva
snachy s ní; a šli na cestu, aby se vrátili do
země judská.
1:8 Noemi řekla svým dvěma snachám: "Jděte a vraťte se každá k ní."
dům matky: nalož s tebou Hospodin laskavě, jako jsi ty naložil s
mrtvý a se mnou.
1:9 Dej vám Hospodin, abyste nalezli odpočinutí každý z vás v domě
její manžel. Pak je políbila; a oni pozdvihli hlasu svého, a
plakal.
1:10 Řekli jí: "Jistě se s tebou vrátíme k tvému lidu."
1:11 Noémi řekla: Obraťte se, dcery mé, proč jdete se mnou? jsou
zda jsou ještě synové v mém lůně, aby byli vašimi manžely?
1:12 Obraťte se, dcery mé, jděte svou cestou; protože jsem příliš starý na to, abych měl
manžel. Kdybych řekla, mám naději, kdybych měla mít také manžela
do noci a měl by také rodit syny;
1:13 Zůstali byste pro ně, dokud nevyrostou? zůstal bys pro ně
z mít manžela? ne, mé dcery; neboť mě to velmi rmoutí
pro vás, aby ruka Hospodinova vyšla proti mně.
1:14 I pozdvihli hlasu svého, a znovu plakali, a Orpa ji políbila
nevlastní matka; ale Rut se k ní přiklonila.
1:15 Řekla: "Hle, tvá švagrová se vrátila ke svému lidu."
a k bohům jejím: navrať se za švagrovou svou.
1:16 Rút řekla: "Pros mě, abych tě neopouštěl a nevrátil se od následování."
po tobě: nebo kam ty půjdeš, tam půjdu; a kde bydlíš ty, já
bude přebývat: tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.
1:17 Kde zemřeš ty, zemřu i já a tam budu pohřben, Hospodin učiň
ke mně, a ještě více, jestliže by měla smrt rozdělit tebe a mne.
1:18 Když viděla, že je pevně rozhodnuta jít s ní, pak ona
odešel s ní mluvit.
1:19 Šli tedy oba, dokud nepřišli do Betléma. A stalo se, kdy
přišli do Betléma, že se kolem nich pohnulo celé město, a
řekli: Je to Noemi?
1:20 I řekla jim: Neříkejte mi Noemi, říkejte mi Mara
Všemohoucí naložil se mnou velmi hořce.
1:21 Vyšel jsem plný a Hospodin mě přivedl domů prázdného, proč tedy?
říkejte mi Noemi, neboť Hospodin svědčil proti mně, i
Všemohoucí mne sužoval?
1:22 Noemi se tedy vrátila a její snacha Rut Moábská
ta, která se vrátila z moábské země, a přišli
Betlém na začátku sklizně ječmene.