Ruth 1:1 Stalo se nyní ve dnech, kdy soudci rozhodovali, že došlo k hladomor v zemi. A jistý muž z Betléma šel na pobyt v moábské zemi on, jeho žena a jeho dva synové. 1:2 A jméno toho muže bylo Elimelech a jméno jeho ženy Noemi, a jméno jeho dvou synů Machlona a Chiliona, Efratejců Betlém juda. I přišli do země Moábské a pokračovali tam. 1:3 Elimelech manžel Noemi zemřel; a zůstala ona a její dva synové. 1:4 Vzali si ženy z Moábských žen; jmenoval se ten Orpa a jméno té druhé Rut, a bydlili tam asi deset let. 1:5 Machlon a Chilion také oba zemřeli; a žena zůstala její dva synové a její manžel. 1:6 Potom vstala se svými snachami, aby se vrátila z domu v zemi moábské, neboť slyšela v zemi moábské, že Hospodin navštívil svůj lid a dal mu chléb. 1:7 Vyšla tedy z místa, kde byla ona i její dva snachy s ní; a šli na cestu, aby se vrátili do země judská. 1:8 Noemi řekla svým dvěma snachám: "Jděte a vraťte se každá k ní." dům matky: nalož s tebou Hospodin laskavě, jako jsi ty naložil s mrtvý a se mnou. 1:9 Dej vám Hospodin, abyste nalezli odpočinutí každý z vás v domě její manžel. Pak je políbila; a oni pozdvihli hlasu svého, a plakal. 1:10 Řekli jí: "Jistě se s tebou vrátíme k tvému lidu." 1:11 Noémi řekla: Obraťte se, dcery mé, proč jdete se mnou? jsou zda jsou ještě synové v mém lůně, aby byli vašimi manžely? 1:12 Obraťte se, dcery mé, jděte svou cestou; protože jsem příliš starý na to, abych měl manžel. Kdybych řekla, mám naději, kdybych měla mít také manžela do noci a měl by také rodit syny; 1:13 Zůstali byste pro ně, dokud nevyrostou? zůstal bys pro ně z mít manžela? ne, mé dcery; neboť mě to velmi rmoutí pro vás, aby ruka Hospodinova vyšla proti mně. 1:14 I pozdvihli hlasu svého, a znovu plakali, a Orpa ji políbila nevlastní matka; ale Rut se k ní přiklonila. 1:15 Řekla: "Hle, tvá švagrová se vrátila ke svému lidu." a k bohům jejím: navrať se za švagrovou svou. 1:16 Rút řekla: "Pros mě, abych tě neopouštěl a nevrátil se od následování." po tobě: nebo kam ty půjdeš, tam půjdu; a kde bydlíš ty, já bude přebývat: tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. 1:17 Kde zemřeš ty, zemřu i já a tam budu pohřben, Hospodin učiň ke mně, a ještě více, jestliže by měla smrt rozdělit tebe a mne. 1:18 Když viděla, že je pevně rozhodnuta jít s ní, pak ona odešel s ní mluvit. 1:19 Šli tedy oba, dokud nepřišli do Betléma. A stalo se, kdy přišli do Betléma, že se kolem nich pohnulo celé město, a řekli: Je to Noemi? 1:20 I řekla jim: Neříkejte mi Noemi, říkejte mi Mara Všemohoucí naložil se mnou velmi hořce. 1:21 Vyšel jsem plný a Hospodin mě přivedl domů prázdného, proč tedy? říkejte mi Noemi, neboť Hospodin svědčil proti mně, i Všemohoucí mne sužoval? 1:22 Noemi se tedy vrátila a její snacha Rut Moábská ta, která se vrátila z moábské země, a přišli Betlém na začátku sklizně ječmene.