Římanům 4:1 Co tedy řekneme, že Abraham, náš otec, co se týká? maso, našel? 4:2 Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit; ale ne před Bohem. 4:3 Neboť co praví Písmo? Abraham uvěřil Bohu a bylo to počítáno jemu za spravedlnost. 4:4 Tomu, kdo pracuje, se nepočítá odměna z milosti, ale z milosti dluh. 4:5 Ale tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v toho, kdo ospravedlňuje bezbožný, jeho víra se počítá za spravedlnost. 4:6 Jako i David popisuje blaženost muže, jemuž Bůh přičítá spravedlnost bez skutků, 4:7 Říkajíce: Blahoslavení, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy jsou kryty. 4:8 Blahoslavený muž, kterému Hospodin nepřičte hřích. 4:9 Toto požehnání pak přichází pouze na obřízku nebo na obřízku také neobřízka? neboť říkáme, že Abrahamovi byla víra počítána spravedlnost. 4:10 Jak se to tehdy počítalo? když byl v obřízce, nebo v neobřízka? Ne v obřízce, ale v neobřízce. 4:11 A přijal znamení obřízky, pečeť spravedlnosti víru, kterou měl ještě neobřezanou, aby byl otce všech věřících, i když nejsou obřezáni; že také jim může být přičtena spravedlnost: 4:12 A otec obřízky těm, kteří nejsou z obřízky pouze, ale kteří také kráčejí ve šlépějích této víry našeho otce Abraham, kterou měl ještě neobřezanou. 4:13 Zaslíbení, že bude dědicem světa, nebylo Abrahamovi nebo jeho semeni skrze zákon, ale skrze spravedlnost víry. 4:14 Jsou-li totiž dědici ti, kteří jsou ze zákona, víra je neplatná bezvýsledný slib: 4:15 Neboť zákon působí hněv, neboť kde není zákon, tam není přestupek. 4:16 Je to tedy z víry, aby to bylo z milosti; do konce slib může být jistý všemu semenu; ne pouze tomu, co je z zákon, ale i to, co je z víry Abrahamovy; kdo je otec nás všech, 4:17 (Jak je psáno, učinil jsem tě otcem mnoha národů) dříve toho, komu uvěřil, Boha, který oživuje mrtvé a povolává ty věci, které nejsou, jako by byly. 4:18 Kdo proti naději uvěřil v naději, aby se stal otcem mnohé národy, podle toho, co bylo řečeno: Tak bude semeno tvé. 4:19 A protože nebyl slabý ve víře, nepovažoval své tělo nyní za mrtvé, když mu bylo asi sto let, ještě ani mrtvost Sárino lůno: 4:20 Nezakolísal v Božím zaslíbení skrze nevěru; ale byl silný ve víře, vzdávajíce slávu Bohu; 4:21 A když byl plně přesvědčen, že to, co slíbil, také dokázal vystupovat. 4:22 A proto mu to bylo počítáno za spravedlnost. 4:23 Nebylo to psáno jen kvůli němu, že mu to bylo přičteno; 4:24 Ale i nám, kterým to bude přičteno, věříme-li v něho vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána; 4:25 Který byl vysvobozen pro naše provinění a byl vzkříšen pro naše odůvodnění.