Římanům
4:1 Co tedy řekneme, že Abraham, náš otec, co se týká?
maso, našel?
4:2 Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit; ale
ne před Bohem.
4:3 Neboť co praví Písmo? Abraham uvěřil Bohu a bylo to počítáno
jemu za spravedlnost.
4:4 Tomu, kdo pracuje, se nepočítá odměna z milosti, ale z milosti
dluh.
4:5 Ale tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v toho, kdo ospravedlňuje
bezbožný, jeho víra se počítá za spravedlnost.
4:6 Jako i David popisuje blaženost muže, jemuž Bůh
přičítá spravedlnost bez skutků,
4:7 Říkajíce: Blahoslavení, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy
jsou kryty.
4:8 Blahoslavený muž, kterému Hospodin nepřičte hřích.
4:9 Toto požehnání pak přichází pouze na obřízku nebo na obřízku
také neobřízka? neboť říkáme, že Abrahamovi byla víra počítána
spravedlnost.
4:10 Jak se to tehdy počítalo? když byl v obřízce, nebo v
neobřízka? Ne v obřízce, ale v neobřízce.
4:11 A přijal znamení obřízky, pečeť spravedlnosti
víru, kterou měl ještě neobřezanou, aby byl
otce všech věřících, i když nejsou obřezáni; že
také jim může být přičtena spravedlnost:
4:12 A otec obřízky těm, kteří nejsou z obřízky
pouze, ale kteří také kráčejí ve šlépějích této víry našeho otce
Abraham, kterou měl ještě neobřezanou.
4:13 Zaslíbení, že bude dědicem světa, nebylo
Abrahamovi nebo jeho semeni skrze zákon, ale skrze spravedlnost
víry.
4:14 Jsou-li totiž dědici ti, kteří jsou ze zákona, víra je neplatná
bezvýsledný slib:
4:15 Neboť zákon působí hněv, neboť kde není zákon, tam není
přestupek.
4:16 Je to tedy z víry, aby to bylo z milosti; do konce
slib může být jistý všemu semenu; ne pouze tomu, co je z
zákon, ale i to, co je z víry Abrahamovy; kdo je
otec nás všech,
4:17 (Jak je psáno, učinil jsem tě otcem mnoha národů) dříve
toho, komu uvěřil, Boha, který oživuje mrtvé a povolává
ty věci, které nejsou, jako by byly.
4:18 Kdo proti naději uvěřil v naději, aby se stal otcem
mnohé národy, podle toho, co bylo řečeno: Tak bude semeno tvé.
4:19 A protože nebyl slabý ve víře, nepovažoval své tělo nyní za mrtvé,
když mu bylo asi sto let, ještě ani mrtvost
Sárino lůno:
4:20 Nezakolísal v Božím zaslíbení skrze nevěru; ale byl silný
ve víře, vzdávajíce slávu Bohu;
4:21 A když byl plně přesvědčen, že to, co slíbil, také dokázal
vystupovat.
4:22 A proto mu to bylo počítáno za spravedlnost.
4:23 Nebylo to psáno jen kvůli němu, že mu to bylo přičteno;
4:24 Ale i nám, kterým to bude přičteno, věříme-li v něho
vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána;
4:25 Který byl vysvobozen pro naše provinění a byl vzkříšen pro naše
odůvodnění.