Římanům 2:1 Proto jsi neomluvitelný, člověče, kdokoli soudíš. neboť kde soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe; pro tebe to soudce dělá stejné věci. 2:2 Jsme si však jisti, že Boží soud je podle pravdy proti kteří se takových věcí dopouštějí. 2:3 A toto si myslíš, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a zdali totéž, že unikneš soudu Božímu? 2:4 Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty a shovívavosti a trpělivost; nevěda, že tě k tomu vede dobrota Boží pokání? 2:5 Ale po své tvrdosti a nekajícném srdci si uchovávej poklad hněv proti dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Boha; 2:6 Kdo odplatí každému podle jeho skutků: 2:7 Těm, kteří trpělivým setrváním v dobrém jednání hledají slávu a čest a nesmrtelnost, život věčný: 2:8 Ale těm, kdo jsou svárliví a neposlouchají pravdu, ale poslouchají nespravedlnost, rozhořčení a hněv, 2:9 Soužení a úzkost na každou lidskou duši, která činí zlo Nejprve Žid, a také z pohanů; 2:10 Ale sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro, Židovi nejprve a také pohanům: 2:11 Neboť u Boha není žádná úcta k osobám. 2:12 Všichni, kdo zhřešili bez zákona, bez zákona také zahynou. a kdož zhřešili v zákoně, budou souzeni zákonem; 2:13 (Neboť před Bohem nejsou spravedliví posluchači zákona, ale ti, kdo zákon činí zákon musí být oprávněný. 2:14 Když totiž pohané, kteří nemají zákon, od přirozenosti činí věci obsažené v zákoně, tyto, nemajíce zákon, jsou zákonem unto oni sami: 2:15 Kteříž ukazují dílo zákona napsané v jejich srdcích, jejich svědomí také vydávat svědectví a jejich myšlenky jsou míněny při obviňování nebo jinak vzájemně se omlouvat ;) 2:16 V den, kdy Bůh bude soudit tajemství lidí skrze Ježíše Krista podle mého evangelia. 2:17 Hle, nazýváš se Židem, odpočíváš v zákoně a činíš chlubit se Bohem, 2:18 A znáš jeho vůli a schvaluj to, co je znamenitější, být poučen ze zákona; 2:19 A jsi přesvědčen, že ty sám jsi vůdcem slepých, světlem kteří jsou ve tmě, 2:20 Učitel bláznů, učitel nemluvňat, který má podobu poznání a pravdy v zákoně. 2:21 Ty tedy, který učíš jiného, sám sebe neučíš? ty že káže, aby člověk nekradl, ty kradeš? 2:22 Ty, kterýž říkáš, aby člověk necizoložil, dopouštíš se cizoložství? ty, který se hnusíš modlám, dopouštíš se svatokrádeže? 2:23 Ty, který se chlubíš zákonem tím, že porušuješ zákon zneuctívat Boha? 2:24 Neboť skrze vás se mezi pohany rouhá jméno Boží je psáno. 2:25 Neboť obřízka skutečně prospěje, zachováš-li zákon, ale budeš-li porušuješ zákon, tvá obřízka se stala neobřízkou. 2:26 Jestliže tedy neobřízka bude zachovávat spravedlnost zákona, bude Nepočítá se jeho neobřízka za obřízku? 2:27 A neobřízka, která je od přirozenosti, nebude-li naplňovat zákon, suď, kdož literou a obřízkou přestupuješ zákon? 2:28 Neboť není Žid, což jest navenek; ani to není obřízka, která je na povrchu těla: 2:29 Ale on je Žid, což je vnitřně; a obřízka je obřízka srdce, v duchu, a ne v literě; jehož chvála není od lidí, ale od Boha.