Římanům
2:1 Proto jsi neomluvitelný, člověče, kdokoli soudíš.
neboť kde soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe; pro tebe to
soudce dělá stejné věci.
2:2 Jsme si však jisti, že Boží soud je podle pravdy proti
kteří se takových věcí dopouštějí.
2:3 A toto si myslíš, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají,
a zdali totéž, že unikneš soudu Božímu?
2:4 Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty a shovívavosti a
trpělivost; nevěda, že tě k tomu vede dobrota Boží
pokání?
2:5 Ale po své tvrdosti a nekajícném srdci si uchovávej poklad
hněv proti dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu
Boha;
2:6 Kdo odplatí každému podle jeho skutků:
2:7 Těm, kteří trpělivým setrváním v dobrém jednání hledají slávu a
čest a nesmrtelnost, život věčný:
2:8 Ale těm, kdo jsou svárliví a neposlouchají pravdu, ale poslouchají
nespravedlnost, rozhořčení a hněv,
2:9 Soužení a úzkost na každou lidskou duši, která činí zlo
Nejprve Žid, a také z pohanů;
2:10 Ale sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro, Židovi
nejprve a také pohanům:
2:11 Neboť u Boha není žádná úcta k osobám.
2:12 Všichni, kdo zhřešili bez zákona, bez zákona také zahynou.
a kdož zhřešili v zákoně, budou souzeni zákonem;
2:13 (Neboť před Bohem nejsou spravedliví posluchači zákona, ale ti, kdo zákon činí
zákon musí být oprávněný.
2:14 Když totiž pohané, kteří nemají zákon, od přirozenosti činí věci
obsažené v zákoně, tyto, nemajíce zákon, jsou zákonem unto
oni sami:
2:15 Kteříž ukazují dílo zákona napsané v jejich srdcích, jejich svědomí
také vydávat svědectví a jejich myšlenky jsou míněny při obviňování nebo jinak
vzájemně se omlouvat ;)
2:16 V den, kdy Bůh bude soudit tajemství lidí skrze Ježíše Krista
podle mého evangelia.
2:17 Hle, nazýváš se Židem, odpočíváš v zákoně a činíš
chlubit se Bohem,
2:18 A znáš jeho vůli a schvaluj to, co je znamenitější,
být poučen ze zákona;
2:19 A jsi přesvědčen, že ty sám jsi vůdcem slepých, světlem
kteří jsou ve tmě,
2:20 Učitel bláznů, učitel nemluvňat, který má podobu
poznání a pravdy v zákoně.
2:21 Ty tedy, který učíš jiného, sám sebe neučíš? ty
že káže, aby člověk nekradl, ty kradeš?
2:22 Ty, kterýž říkáš, aby člověk necizoložil, dopouštíš se
cizoložství? ty, který se hnusíš modlám, dopouštíš se svatokrádeže?
2:23 Ty, který se chlubíš zákonem tím, že porušuješ zákon
zneuctívat Boha?
2:24 Neboť skrze vás se mezi pohany rouhá jméno Boží
je psáno.
2:25 Neboť obřízka skutečně prospěje, zachováš-li zákon, ale budeš-li
porušuješ zákon, tvá obřízka se stala neobřízkou.
2:26 Jestliže tedy neobřízka bude zachovávat spravedlnost zákona, bude
Nepočítá se jeho neobřízka za obřízku?
2:27 A neobřízka, která je od přirozenosti, nebude-li naplňovat zákon,
suď, kdož literou a obřízkou přestupuješ zákon?
2:28 Neboť není Žid, což jest navenek; ani to není
obřízka, která je na povrchu těla:
2:29 Ale on je Žid, což je vnitřně; a obřízka je obřízka
srdce, v duchu, a ne v literě; jehož chvála není od lidí,
ale od Boha.