žalmy 139:1 Hospodine, prozkoumal jsi mě a poznal jsi mě. Ž 139:2 Znáš mé ponížení a mé povstání, rozumíš mému myslel na dálku. Ž 139:3 Obcházíš mou cestu a mé ležení a se vším znáš moje způsoby. 139:4 Neboť nemám slovo na jazyku, ale hle, Hospodine, ty to víš celkem. Ž 139:5 Posadil jsi mě zezadu i zepředu a vložil jsi na mě ruku. 139:6 Takové poznání je pro mě příliš úžasné; je to vysoké, nemohu toho dosáhnout to. 139:7 Kam mám jít od tvého ducha? aneb kam uteču před tvým přítomnost? Ž 139:8 Vystoupím-li do nebe, tam jsi ty; ustelu-li své lože v pekle, hle, jsi tam. 139:9 Vezmu-li křídla jitra a budu přebývat v nejzazších končinách moře; 139:10 I tam mě povede tvá ruka a tvá pravice mě bude držet. Ž 139:11 Řeknu-li: Jistě mne přikryje tma; i noc bude světlo o mně. Ž 139:12 Tma před tebou neskrývá; ale noc svítí jako den: tma i světlo jsou pro tebe stejné. Ž 139:13 Ty jsi totiž vlastnil mé otěže, přikryl jsi mě v matčině lůno. 139:14 Budu tě chválit; neboť jsem děsivě a podivuhodně udělaný: podivuhodný jsou tvá díla; a že má duše dobře ví. Ž 139:15 Můj majetek nebyl před tebou skryt, když jsem byl učiněn v skrytu, a podivně kované v nejnižších částech země. 139:16 Tvé oči viděly mou podstatu, ale byly nedokonalé; a ve tvé knize všichni moji údové byli zapsáni, kteříž byli utvářeni, když zatím žádný z nich nebyl. 139:17 Jak drahé jsou mi také tvé myšlenky, Bože! jak velká je ta suma z nich! 139:18 Mám-li je spočítat, je jich více než písku, když já vzhůru, jsem stále s tebou. Ž 139:19 Ty bezbožné zabiješ, Bože, odejdi tedy ode mne, krvaví muži. Ž 139:20 Mluví proti tobě bezbožně a tvoji nepřátelé berou tvé jméno marný. Ž 139:21 Což já nenávidím ty, Hospodine, kteří tě nenávidí? a nejsem zarmoucen kteří povstávají proti tobě? 139:22 Nenávidím je dokonalou nenávistí, pokládám je za své nepřátele. Ž 139:23 Hledej mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoušej mě a poznej mé myšlenky. Ž 139:24 A pohleď, je-li ve mně nějaká zlá cesta, a veď mě tou cestou věčný.