žalmy
139:1 Hospodine, prozkoumal jsi mě a poznal jsi mě.
Ž 139:2 Znáš mé ponížení a mé povstání, rozumíš mému
myslel na dálku.
Ž 139:3 Obcházíš mou cestu a mé ležení a se vším znáš
moje způsoby.
139:4 Neboť nemám slovo na jazyku, ale hle, Hospodine, ty to víš
celkem.
Ž 139:5 Posadil jsi mě zezadu i zepředu a vložil jsi na mě ruku.
139:6 Takové poznání je pro mě příliš úžasné; je to vysoké, nemohu toho dosáhnout
to.
139:7 Kam mám jít od tvého ducha? aneb kam uteču před tvým
přítomnost?
Ž 139:8 Vystoupím-li do nebe, tam jsi ty; ustelu-li své lože v pekle,
hle, jsi tam.
139:9 Vezmu-li křídla jitra a budu přebývat v nejzazších končinách
moře;
139:10 I tam mě povede tvá ruka a tvá pravice mě bude držet.
Ž 139:11 Řeknu-li: Jistě mne přikryje tma; i noc bude
světlo o mně.
Ž 139:12 Tma před tebou neskrývá; ale noc svítí jako
den: tma i světlo jsou pro tebe stejné.
Ž 139:13 Ty jsi totiž vlastnil mé otěže, přikryl jsi mě v matčině
lůno.
139:14 Budu tě chválit; neboť jsem děsivě a podivuhodně udělaný: podivuhodný
jsou tvá díla; a že má duše dobře ví.
Ž 139:15 Můj majetek nebyl před tebou skryt, když jsem byl učiněn v skrytu, a
podivně kované v nejnižších částech země.
139:16 Tvé oči viděly mou podstatu, ale byly nedokonalé; a ve tvé knize
všichni moji údové byli zapsáni, kteříž byli utvářeni, když
zatím žádný z nich nebyl.
139:17 Jak drahé jsou mi také tvé myšlenky, Bože! jak velká je ta suma
z nich!
139:18 Mám-li je spočítat, je jich více než písku, když já
vzhůru, jsem stále s tebou.
Ž 139:19 Ty bezbožné zabiješ, Bože, odejdi tedy ode mne,
krvaví muži.
Ž 139:20 Mluví proti tobě bezbožně a tvoji nepřátelé berou tvé jméno
marný.
Ž 139:21 Což já nenávidím ty, Hospodine, kteří tě nenávidí? a nejsem zarmoucen
kteří povstávají proti tobě?
139:22 Nenávidím je dokonalou nenávistí, pokládám je za své nepřátele.
Ž 139:23 Hledej mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoušej mě a poznej mé myšlenky.
Ž 139:24 A pohleď, je-li ve mně nějaká zlá cesta, a veď mě tou cestou
věčný.