žalmy 104:1 Dobrořečte, duše má, Hospodinu. Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký; ty jsi oděn ctí a majestátem. 104:2 Kdo se zahaluje světlem jako rouchem, kdo se natahuje nebesa jako opona: 104:3 Kdo klade trámy svých komnat ve vodách, kdo dělá oblaka svůj vůz, který kráčí na křídlech větru. 104:4 Kterýž činí své anděly duchy; jeho ministrům planoucí oheň: 104:5 Kdo položil základy země, aby nebyla odstraněna vůbec. 104:6 Přikryl jsi to hlubinou jako rouchem, vody stály nad horami. 104:7 Na tvé pokárání utekli; na hlas tvého hromu spěchali pryč. 104:8 Vystupují po horách; sestupují údolími až k místu kterou jsi pro ně založil. 104:9 Mez jsi stanovil, aby nepřešli; že se neotočí znovu pokrýt zemi. Ž 104:10 Posílá prameny do údolí, která tečou mezi pahorky. Ž 104:11 Všemu polnímu zvířeti dávají pít, divocí osli je uhasí žízeň. 104:12 U nich bude mít příbytek nebeské ptactvo, které zpívá mezi větvemi. Ž 104:13 Zavlažuje pahorky ze svých komnat, sytí se země ovoce tvých skutků. Ž 104:14 Nechává růst trávu dobytku a bylinu k službě člověk: aby vynesl potravu ze země; Ž 104:15 A víno, které obveseluje srdce člověka, a olej k oblibě jeho lesk a chléb, který posiluje srdce člověka. 104:16 Stromy Hospodinovy jsou plné mízy; cedry Libanonu, které on zasadil; 104:17 Kde si ptáci hnízdí, čápi jsou jedle její dům. 104:18 Vysoké kopce jsou útočištěm divokých koz; a skály pro kužely. Ž 104:19 Měsíc ustanovil pro doby, slunce ví, že zapadá. Ž 104:20 Uvádíš tmu, a je noc, v níž je všechna zvěř les se plazí dál. Ž 104:21 Lvíčata řvou za kořistí a hledají u Boha pokrm. Ž 104:22 Slunce vychází, shromažďují se a ukládají je jejich doupata. Ž 104:23 Člověk vychází ke svému dílu a ke své práci až do večera. 104:24 Jak mnohostranná jsou tvá díla, Hospodine! v moudrosti jsi je všechny učinil: země je plná tvého bohatství. 104:25 Tak je toto velké a širé moře, v němž se plazí nespočetné množství věcí, malá i velká zvířata. 104:26 Tam jdou lodě, tam je ten leviatan, kterého jsi přiměl hrát v něm. 104:27 Tito všichni čekají na tebe; abys jim dával jejich maso v patřičné výši sezóna. 104:28 To, že jim dáváš, shromažďují: otevíráš svou ruku, jsou naplněný dobrem. Ž 104:29 Skrýváš svou tvář, jsou znepokojeni, bereš jim dech, umírají a vracejí se do svého prachu. 104:30 Vysíláš svého ducha, jsou stvořeni a ty obnovuješ tvář země. 104:31 Hospodinova sláva bude trvat navěky, Hospodin se bude radovat jeho díla. 104:32 Dívá se na zemi a ta se chvěje, dotýká se pahorků a kouří. 104:33 Budu zpívat Hospodinu, dokud budu živ, budu zpívat chválu svému Bože, dokud jsem. Ž 104:34 Rozjímání mé o něm bude sladké, radovat se budu v Hospodinu. 104:35 Hříšníci ať jsou vyhlazeni ze země a bezbožníci ať nejsou. více. Dobrořeč, duše má, Hospodinu. Chvalte Hospodina.