žalmy
104:1 Dobrořečte, duše má, Hospodinu. Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký; ty jsi
oděn ctí a majestátem.
104:2 Kdo se zahaluje světlem jako rouchem, kdo se natahuje
nebesa jako opona:
104:3 Kdo klade trámy svých komnat ve vodách, kdo dělá
oblaka svůj vůz, který kráčí na křídlech větru.
104:4 Kterýž činí své anděly duchy; jeho ministrům planoucí oheň:
104:5 Kdo položil základy země, aby nebyla odstraněna
vůbec.
104:6 Přikryl jsi to hlubinou jako rouchem, vody stály
nad horami.
104:7 Na tvé pokárání utekli; na hlas tvého hromu spěchali pryč.
104:8 Vystupují po horách; sestupují údolími až k místu
kterou jsi pro ně založil.
104:9 Mez jsi stanovil, aby nepřešli; že se neotočí
znovu pokrýt zemi.
Ž 104:10 Posílá prameny do údolí, která tečou mezi pahorky.
Ž 104:11 Všemu polnímu zvířeti dávají pít, divocí osli je uhasí
žízeň.
104:12 U nich bude mít příbytek nebeské ptactvo, které zpívá
mezi větvemi.
Ž 104:13 Zavlažuje pahorky ze svých komnat, sytí se země
ovoce tvých skutků.
Ž 104:14 Nechává růst trávu dobytku a bylinu k službě
člověk: aby vynesl potravu ze země;
Ž 104:15 A víno, které obveseluje srdce člověka, a olej k oblibě jeho
lesk a chléb, který posiluje srdce člověka.
104:16 Stromy Hospodinovy jsou plné mízy; cedry Libanonu, které on
zasadil;
104:17 Kde si ptáci hnízdí, čápi jsou jedle
její dům.
104:18 Vysoké kopce jsou útočištěm divokých koz; a skály pro
kužely.
Ž 104:19 Měsíc ustanovil pro doby, slunce ví, že zapadá.
Ž 104:20 Uvádíš tmu, a je noc, v níž je všechna zvěř
les se plazí dál.
Ž 104:21 Lvíčata řvou za kořistí a hledají u Boha pokrm.
Ž 104:22 Slunce vychází, shromažďují se a ukládají je
jejich doupata.
Ž 104:23 Člověk vychází ke svému dílu a ke své práci až do večera.
104:24 Jak mnohostranná jsou tvá díla, Hospodine! v moudrosti jsi je všechny učinil:
země je plná tvého bohatství.
104:25 Tak je toto velké a širé moře, v němž se plazí nespočetné množství věcí,
malá i velká zvířata.
104:26 Tam jdou lodě, tam je ten leviatan, kterého jsi přiměl hrát
v něm.
104:27 Tito všichni čekají na tebe; abys jim dával jejich maso v patřičné výši
sezóna.
104:28 To, že jim dáváš, shromažďují: otevíráš svou ruku, jsou
naplněný dobrem.
Ž 104:29 Skrýváš svou tvář, jsou znepokojeni, bereš jim dech,
umírají a vracejí se do svého prachu.
104:30 Vysíláš svého ducha, jsou stvořeni a ty obnovuješ
tvář země.
104:31 Hospodinova sláva bude trvat navěky, Hospodin se bude radovat
jeho díla.
104:32 Dívá se na zemi a ta se chvěje, dotýká se pahorků a
kouří.
104:33 Budu zpívat Hospodinu, dokud budu živ, budu zpívat chválu svému
Bože, dokud jsem.
Ž 104:34 Rozjímání mé o něm bude sladké, radovat se budu v Hospodinu.
104:35 Hříšníci ať jsou vyhlazeni ze země a bezbožníci ať nejsou.
více. Dobrořeč, duše má, Hospodinu. Chvalte Hospodina.