žalmy 74:1 Bože, proč jsi nás navěky zavrhl? proč kouří tvůj hněv? proti ovcím z pastvy tvé? 74:2 Rozpomeň se na své shromáždění, které jsi od pradávna koupil; tyč z dědictví tvé, které jsi vykoupil; tato hora Sion, v níž přebýval jsi. 74:3 Pozvedni nohy své do věčných pustin; i to všechno nepřítel páchal ve svatyni zlovolně. 74:4 Nepřátelé tvoji řvou uprostřed shromáždění tvých; založili své praporčíky pro znamení. 74:5 Muž byl slavný tím, že zvedal sekery na houští stromy. 74:6 Ale nyní rozbíjejí jeho vyřezávané dílo najednou sekerami a kladiva. 74:7 Oheň vrhli do tvé svatyně, poskvrnili vrháním spusťte příbytek tvého jména až na zem. Ž 74:8 Řekli si v srdci: Zničme je společně vypálil všechny Boží synagogy v zemi. 74:9 Nevidíme svá znamení, není již žádného proroka, ani není mezi námi každý, kdo ví, jak dlouho. 74:10 Bože, jak dlouho bude protivník hanit? bude se nepřítel rouhat tvé jméno navždy? 74:11 Proč odtahuješ svou ruku, svou pravici? vytrhni to ze svého ňadra. 74:12 Neboť Bůh je můj král odedávna, působí spásu uprostřed země. 74:13 Svou silou jsi rozdělil moře, rozbil jsi hlavy draci ve vodách. 74:14 Hlavy leviatana jsi rozdrtil a dal jsi mu za pokrm k lidem obývajícím poušť. 74:15 Rozštípl jsi studánku a povodeň, mocně jsi vysušil řeky. 74:16 Tvůj je den, tvá je i noc, světlo jsi připravil a slunce. Ž 74:17 Vytyčil jsi všechny hranice země, udělal jsi léto a zima. 74:18 Pamatuj na to, že nepřítel hanil, Hospodine, a to pošetilí lidé se rouhali tvému jménu. Ž 74:19 Nevydávej duši své hrdličky množství bezbožný: nezapomeň na shromáždění chudých svých na věky. 74:20 Mějte úctu ke smlouvě, neboť temná místa země jsou plné obydlí krutosti. Ž 74,21 Ó ať se utlačovaní nevrátí zahanbeni, ať chválí chudí a nuzní tvé jméno. Ž 74:22 Povstaň, Bože, přimlouvej se za svou věc, vzpomeň si, jak je člověk pošetilý denně ti vyčítá. Ž 74:23 Nezapomeň na hlas nepřátel svých, na vřavu těch, kteří povstávají proti tobě neustále přibývá.