žalmy
74:1 Bože, proč jsi nás navěky zavrhl? proč kouří tvůj hněv?
proti ovcím z pastvy tvé?
74:2 Rozpomeň se na své shromáždění, které jsi od pradávna koupil; tyč z
dědictví tvé, které jsi vykoupil; tato hora Sion, v níž
přebýval jsi.
74:3 Pozvedni nohy své do věčných pustin; i to všechno nepřítel
páchal ve svatyni zlovolně.
74:4 Nepřátelé tvoji řvou uprostřed shromáždění tvých; založili své
praporčíky pro znamení.
74:5 Muž byl slavný tím, že zvedal sekery na houští
stromy.
74:6 Ale nyní rozbíjejí jeho vyřezávané dílo najednou sekerami a
kladiva.
74:7 Oheň vrhli do tvé svatyně, poskvrnili vrháním
spusťte příbytek tvého jména až na zem.
Ž 74:8 Řekli si v srdci: Zničme je společně
vypálil všechny Boží synagogy v zemi.
74:9 Nevidíme svá znamení, není již žádného proroka, ani není
mezi námi každý, kdo ví, jak dlouho.
74:10 Bože, jak dlouho bude protivník hanit? bude se nepřítel rouhat
tvé jméno navždy?
74:11 Proč odtahuješ svou ruku, svou pravici? vytrhni to ze svého
ňadra.
74:12 Neboť Bůh je můj král odedávna, působí spásu uprostřed země.
74:13 Svou silou jsi rozdělil moře, rozbil jsi hlavy
draci ve vodách.
74:14 Hlavy leviatana jsi rozdrtil a dal jsi mu za pokrm
k lidem obývajícím poušť.
74:15 Rozštípl jsi studánku a povodeň, mocně jsi vysušil
řeky.
74:16 Tvůj je den, tvá je i noc, světlo jsi připravil
a slunce.
Ž 74:17 Vytyčil jsi všechny hranice země, udělal jsi léto a
zima.
74:18 Pamatuj na to, že nepřítel hanil, Hospodine, a to
pošetilí lidé se rouhali tvému jménu.
Ž 74:19 Nevydávej duši své hrdličky množství
bezbožný: nezapomeň na shromáždění chudých svých na věky.
74:20 Mějte úctu ke smlouvě, neboť temná místa země jsou
plné obydlí krutosti.
Ž 74,21 Ó ať se utlačovaní nevrátí zahanbeni, ať chválí chudí a nuzní
tvé jméno.
Ž 74:22 Povstaň, Bože, přimlouvej se za svou věc, vzpomeň si, jak je člověk pošetilý
denně ti vyčítá.
Ž 74:23 Nezapomeň na hlas nepřátel svých, na vřavu těch, kteří povstávají
proti tobě neustále přibývá.