žalmy 42:1 Jako jelen dychtí po vodním toku, tak dychtí má duše po ty, ó Bože. 42:2 Má duše žízní po Bohu, po Bohu živém. Kdy přijdu a? předstoupit před Boha? 42:3 Mé slzy byly mým pokrmem dnem i nocí, když stále říkají ke mně: Kde je tvůj Bůh? 42:4 Když si na to vzpomenu, vylévám v sobě duši svou, neboť jsem odešel se zástupem jsem šel s nimi do Božího domu s hlasem radosti a chvály, s množstvím, které slavilo svátek. 42:5 Proč jsi svržena, duše má? a proč jsi ve mně znepokojený? doufej v Boha, neboť ho ještě budu chválit za pomoc jeho vzezření. 42:6 Můj Bože, duše má ve mně je ponížena, proto budu na tebe vzpomínat z Jordánské země a Hermonitů, z kopce Mizar. 42:7 Hlubina volá k hlubině při hluku tvých vodních chrličů, všechny tvé vlny a tvá vlna mě přešla. 42:8 Hospodin však přikáže své milosrdenství ve dne i ve dne noci bude se mnou píseň jeho a modlitba má k Bohu mému život. 42:9 Řeknu Bohu, skále své: Proč jsi na mne zapomněl? proč jdu já truchlit kvůli útlaku nepřítele? 42:10 Jako s mečem v kostech mých haní mne nepřátelé moji; zatímco oni říkají každý den mi: Kde je tvůj Bůh? 42:11 Proč jsi svržena, duše má? a proč jsi uvnitř znepokojený mě? doufej v Boha, neboť ještě budu chválit toho, kterýž jest zdraví můj obličej a můj Bůh.