žalmy
42:1 Jako jelen dychtí po vodním toku, tak dychtí má duše po
ty, ó Bože.
42:2 Má duše žízní po Bohu, po Bohu živém. Kdy přijdu a?
předstoupit před Boha?
42:3 Mé slzy byly mým pokrmem dnem i nocí, když stále říkají
ke mně: Kde je tvůj Bůh?
42:4 Když si na to vzpomenu, vylévám v sobě duši svou, neboť jsem odešel
se zástupem jsem šel s nimi do Božího domu s hlasem
radosti a chvály, s množstvím, které slavilo svátek.
42:5 Proč jsi svržena, duše má? a proč jsi ve mně znepokojený?
doufej v Boha, neboť ho ještě budu chválit za pomoc jeho
vzezření.
42:6 Můj Bože, duše má ve mně je ponížena, proto budu na tebe vzpomínat
z Jordánské země a Hermonitů, z kopce Mizar.
42:7 Hlubina volá k hlubině při hluku tvých vodních chrličů, všechny tvé vlny
a tvá vlna mě přešla.
42:8 Hospodin však přikáže své milosrdenství ve dne i ve dne
noci bude se mnou píseň jeho a modlitba má k Bohu mému
život.
42:9 Řeknu Bohu, skále své: Proč jsi na mne zapomněl? proč jdu já
truchlit kvůli útlaku nepřítele?
42:10 Jako s mečem v kostech mých haní mne nepřátelé moji; zatímco oni říkají
každý den mi: Kde je tvůj Bůh?
42:11 Proč jsi svržena, duše má? a proč jsi uvnitř znepokojený
mě? doufej v Boha, neboť ještě budu chválit toho, kterýž jest zdraví
můj obličej a můj Bůh.