žalmy 39:1 Řekl jsem: Budu dbát na své cesty, abych nehřešil svým jazykem bude držet má ústa uzdou, dokud bude bezbožný přede mnou. 39:2 Oněměl jsem mlčením, mlčel jsem i od dobra; a můj smutek byla míchána. 39:3 Mé srdce bylo ve mně horké, když jsem přemýšlel o tom, že oheň hořel mluvil jsem svým jazykem, 39:4 Hospodine, dej mi poznat svůj konec a míru mých dnů, co to je. abych poznal, jak jsem slabý. 39:5 Hle, ty jsi učinil mé dny jako dlaň; a můj věk je jako nic před tebou: opravdu je každý člověk ve svém nejlepším stavu marnost. Selah. 39:6 Každý člověk chodí v marném zjevení, zajisté jsou znepokojeni marný: shromažďuje bohatství, a neví, kdo je shromáždí. 39:7 A nyní, Pane, na co čekám? moje naděje je v tobě. 39:8 Vysvoboď mě ze všech mých přestoupení, neučiň ze mě potupu bláhový. 39:9 Byl jsem němý, neotevřel jsem ústa; protože jsi to udělal. 39:10 Odejmi ode mne svou ránu, ranou tvé ruky jsem pohlcen. 39:11 Když napomínáš člověka za nepravost, činíš mu krása sežrat jako můra: jistě každý člověk je marnost. Selah. 39:12 Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, a naslouchej mému volání. nemlč se mé slzy, neboť jsem u tebe cizinec a cizinec, jako všichni moji otcové byli. Ž 39:13 Ušetři mě, ať naberu sílu, než odtud odejdu, a nebudu více.