žalmy
39:1 Řekl jsem: Budu dbát na své cesty, abych nehřešil svým jazykem
bude držet má ústa uzdou, dokud bude bezbožný přede mnou.
39:2 Oněměl jsem mlčením, mlčel jsem i od dobra; a můj smutek
byla míchána.
39:3 Mé srdce bylo ve mně horké, když jsem přemýšlel o tom, že oheň hořel
mluvil jsem svým jazykem,
39:4 Hospodine, dej mi poznat svůj konec a míru mých dnů, co to je.
abych poznal, jak jsem slabý.
39:5 Hle, ty jsi učinil mé dny jako dlaň; a můj věk je jako
nic před tebou: opravdu je každý člověk ve svém nejlepším stavu
marnost. Selah.
39:6 Každý člověk chodí v marném zjevení, zajisté jsou znepokojeni
marný: shromažďuje bohatství, a neví, kdo je shromáždí.
39:7 A nyní, Pane, na co čekám? moje naděje je v tobě.
39:8 Vysvoboď mě ze všech mých přestoupení, neučiň ze mě potupu
bláhový.
39:9 Byl jsem němý, neotevřel jsem ústa; protože jsi to udělal.
39:10 Odejmi ode mne svou ránu, ranou tvé ruky jsem pohlcen.
39:11 Když napomínáš člověka za nepravost, činíš mu
krása sežrat jako můra: jistě každý člověk je marnost. Selah.
39:12 Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, a naslouchej mému volání. nemlč se
mé slzy, neboť jsem u tebe cizinec a cizinec, jako všichni moji
otcové byli.
Ž 39:13 Ušetři mě, ať naberu sílu, než odtud odejdu, a nebudu
více.