žalmy
12:1 Pomoz, Hospodine; nebo muž zbožný přestává; neboť mezi věrnými selhává
děti mužů.
12:2 Každý s bližním svým mluví marnost: rty lichotivé a
s dvojím srdcem mluví.
12:3 Hospodin usekne všechny lichotivé rty i jazyk, který mluví
hrdé věci:
12:4 Kteříž řekli: Jazykem svým zvítězíme; naše rty jsou naše vlastní:
kdo je pánem nad námi?
12:5 Pro útisk chudých, pro vzdychání nuzných, nyní budu
vstaň, praví Hospodin; Dám ho do bezpečí před tím, kdo bafá
mu.
12:6 Slova Hospodinova jsou čistá slova, jako stříbro zkoušené v peci
země, sedmkrát očištěná.
12:7 Zachováš je, Hospodine, před tím je uchráníš.
generace navždy.
12:8 Bezbožní chodí ze všech stran, když jsou vyvýšeni ti nejodpornější.