žalmy 12:1 Pomoz, Hospodine; nebo muž zbožný přestává; neboť mezi věrnými selhává děti mužů. 12:2 Každý s bližním svým mluví marnost: rty lichotivé a s dvojím srdcem mluví. 12:3 Hospodin usekne všechny lichotivé rty i jazyk, který mluví hrdé věci: 12:4 Kteříž řekli: Jazykem svým zvítězíme; naše rty jsou naše vlastní: kdo je pánem nad námi? 12:5 Pro útisk chudých, pro vzdychání nuzných, nyní budu vstaň, praví Hospodin; Dám ho do bezpečí před tím, kdo bafá mu. 12:6 Slova Hospodinova jsou čistá slova, jako stříbro zkoušené v peci země, sedmkrát očištěná. 12:7 Zachováš je, Hospodine, před tím je uchráníš. generace navždy. 12:8 Bezbožní chodí ze všech stran, když jsou vyvýšeni ti nejodpornější.