Přísloví 6:1 Můj synu, jestliže se zaručíš za svého přítele, jestliže jsi udeřil svou ruku s cizincem, 6:2 Jsi lapený slovy svých úst, chycen jsi slova tvých úst. 6:3 Učiň to nyní, můj synu, a vysvoboď se, až vejdeš dovnitř ruka tvého přítele; jdi, pokoř se a postarej se o svého přítele. 6:4 Nedej spát svým očím, ani dřímat víčka svým. 6:5 Vysvoboď se jako srna z ruky lovce a jako pták z ruka lovce. 6:6 Jdi k mravenci, lenochu; zvaž její cesty a buď moudrý: 6:7 která nemá žádného průvodce, dozorce ani vládce, 6:8 Obstarává svůj pokrm v létě a shromažďuje svůj pokrm při sklizni. 6:9 Jak dlouho budeš spát, lenochu? kdy vstaneš ze svého spát? 6:10 Ještě trochu spánku, trochu spánku, trochu skládání rukou spát: 6:11 Tak přijde chudoba tvá jako ta, která putuje, a nedostatek tvá jako ta ozbrojený muž. 6:12 Člověk zlobivý, člověk bezbožný, chodí s ústy převrácenými. 6:13 Mrká očima, mluví nohama, učí jeho prsty; 6:14 Zmatenost v srdci jeho, ustavičně vymýšlí neplechy; on rozsévá svár. 6:15 Proto náhle přijde jeho neštěstí; náhle se zlomí bez nápravy. 6:16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí: ano, sedm je ohavností mu: 6:17 Pyšný pohled, lživý jazyk a ruce, které prolévají nevinnou krev, 6:18 Srdce, které vymýšlí zlé představy, nohy, které jsou rychlé utíkat k neplechu, 6:19 Křivý svědek, který mluví lež, a ten, kdo mezi sebou rozsévá svár bratři. 6:20 Můj synu, zachovávej přikázání svého otce a neopouštěj zákon svého matka: 6:21 Ustavičně si je přivaž na srdce a přivaž si je kolem krku. 6:22 Když půjdeš, povede tě; když budeš spát, bude to držet tě; a když se probudíš, bude s tebou mluvit. 6:23 Neboť přikázání je lampa; a zákon je světlo; a výčitky poučení je způsob života: 6:24 Abych tě chránil před zlou ženou, před lichotkami jazyka a divná žena. 6:25 Nechtěj po její kráse v srdci svém; ani jí nedovol, aby tě vzala s sebou její víčka. 6:26 Neboť skrze kurvou ženu je muž přiveden ke kousku chleba. a cizoložnice bude lovit drahocenný život. 6:27 Může člověk v ňadrech vzít oheň, aby jeho oděv neshořel? 6:28 Může člověk jíti po žhavém uhlí a nohy mu nespálí? 6:29 Kdo tedy vchází k ženě bližního svého; kdokoli se jí dotkne nebude nevinný. 6:30 Lidé nepohrdají zlodějem, pokud krade, aby uspokojil svou duši, když je hladový; 6:31 Bude-li však nalezen, vrátí sedmkrát; dá vše podstatu jeho domu. 6:32 Kdo však cizoloží se ženou, postrádá porozumění: on to ničí jeho vlastní duši. 6:33 Dostane ránu a potupu; a jeho pohanění nebude setřeno pryč. 6:34 Neboť žárlivost je hněv člověka, proto nebude šetřit den pomsty. 6:35 Nebude hledět na žádné výkupné; ani on nebude spokojen, ačkoli ty dává mnoho dárků.