Přísloví
6:1 Můj synu, jestliže se zaručíš za svého přítele, jestliže jsi udeřil svou ruku
s cizincem,
6:2 Jsi lapený slovy svých úst, chycen jsi
slova tvých úst.
6:3 Učiň to nyní, můj synu, a vysvoboď se, až vejdeš dovnitř
ruka tvého přítele; jdi, pokoř se a postarej se o svého přítele.
6:4 Nedej spát svým očím, ani dřímat víčka svým.
6:5 Vysvoboď se jako srna z ruky lovce a jako pták z
ruka lovce.
6:6 Jdi k mravenci, lenochu; zvaž její cesty a buď moudrý:
6:7 která nemá žádného průvodce, dozorce ani vládce,
6:8 Obstarává svůj pokrm v létě a shromažďuje svůj pokrm při sklizni.
6:9 Jak dlouho budeš spát, lenochu? kdy vstaneš ze svého
spát?
6:10 Ještě trochu spánku, trochu spánku, trochu skládání rukou
spát:
6:11 Tak přijde chudoba tvá jako ta, která putuje, a nedostatek tvá jako ta
ozbrojený muž.
6:12 Člověk zlobivý, člověk bezbožný, chodí s ústy převrácenými.
6:13 Mrká očima, mluví nohama, učí
jeho prsty;
6:14 Zmatenost v srdci jeho, ustavičně vymýšlí neplechy; on rozsévá
svár.
6:15 Proto náhle přijde jeho neštěstí; náhle se zlomí
bez nápravy.
6:16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí: ano, sedm je ohavností
mu:
6:17 Pyšný pohled, lživý jazyk a ruce, které prolévají nevinnou krev,
6:18 Srdce, které vymýšlí zlé představy, nohy, které jsou rychlé
utíkat k neplechu,
6:19 Křivý svědek, který mluví lež, a ten, kdo mezi sebou rozsévá svár
bratři.
6:20 Můj synu, zachovávej přikázání svého otce a neopouštěj zákon svého
matka:
6:21 Ustavičně si je přivaž na srdce a přivaž si je kolem krku.
6:22 Když půjdeš, povede tě; když budeš spát, bude to držet
tě; a když se probudíš, bude s tebou mluvit.
6:23 Neboť přikázání je lampa; a zákon je světlo; a výčitky
poučení je způsob života:
6:24 Abych tě chránil před zlou ženou, před lichotkami jazyka a
divná žena.
6:25 Nechtěj po její kráse v srdci svém; ani jí nedovol, aby tě vzala s sebou
její víčka.
6:26 Neboť skrze kurvou ženu je muž přiveden ke kousku chleba.
a cizoložnice bude lovit drahocenný život.
6:27 Může člověk v ňadrech vzít oheň, aby jeho oděv neshořel?
6:28 Může člověk jíti po žhavém uhlí a nohy mu nespálí?
6:29 Kdo tedy vchází k ženě bližního svého; kdokoli se jí dotkne
nebude nevinný.
6:30 Lidé nepohrdají zlodějem, pokud krade, aby uspokojil svou duši, když je
hladový;
6:31 Bude-li však nalezen, vrátí sedmkrát; dá vše
podstatu jeho domu.
6:32 Kdo však cizoloží se ženou, postrádá porozumění: on
to ničí jeho vlastní duši.
6:33 Dostane ránu a potupu; a jeho pohanění nebude setřeno
pryč.
6:34 Neboť žárlivost je hněv člověka, proto nebude šetřit
den pomsty.
6:35 Nebude hledět na žádné výkupné; ani on nebude spokojen, ačkoli ty
dává mnoho dárků.