Čísla 11:1 Když si lid stěžoval, nelíbilo se to Hospodinu a Hospodinu slyšel jsem to; a vzplanul hněv jeho; a hořel oheň Hospodinův mezi nimi a pohltil ty, kteří byli v nejzazších končinách tábor. 11:2 I volal lid k Mojžíšovi; a když se Mojžíš modlil k Hospodinu, oheň byl uhašen. 11:3 A nazval jméno toho místa Taberah, protože oheň Hospodin mezi nimi shořel. 11:4 A smíšené množství, které bylo mezi nimi, upadlo do žádostivosti I synové Izraele opět plakali a říkali: Kdo nám dá tělo? jíst? 11:5 Pamatujeme na ryby, které jsme jedli v Egyptě zdarma; okurky, a melouny a pórek a cibule a česnek: 11:6 Ale nyní je naše duše vysušena, kromě toho není vůbec nic manna, před našima očima. 11:7 A manna byla jako semeno koriandru a jeho barva jako barva bdelia. 11:8 Lidé obcházeli a sbírali to a mleli v mlýnech, nebo roztluč to v hmoždíři a upekl to na pánvích a udělal z toho koláče chuť byla jako chuť čerstvého oleje. 11:9 Když v noci padla na tábor rosa, padla na něj manna to. 11:10 Mojžíš pak uslyšel, jak lid pláče ve všech svých rodinách, každý uvnitř dvéře stanu jeho, a rozhněval se hněv Hospodinův velmi; Mojžíš byl také nespokojen. 11:11 I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi sužoval služebníka svého? a proč jsem nenalezl milosti před tvými očima, že kladeš břemeno všeho tohoto lidu na mně? 11:12 Cožpak jsem počal všechen tento lid? zplodil jsem je, že ty Měl bys mi říci: Nos je na hrudi jako kojící otec porodí kojence do země, kterou jsi jejich přísahal otcové? 11:13 Odkud bych měl dát maso všemu tomuto lidu? neboť pláčou ke mně, řka: Dej nám maso, abychom se najedli. 11:14 Nemohu snést všechen tento lid sám, protože je příliš těžký mě. 11:15 A jestli se mnou takto naložíš, zabij mě, prosím, z ruky, kdybych nalezl jsi milost u tvých očí; a ať nevidím svou ubohost. 11:16 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Shromáždi mi sedmdesát mužů ze starších." Izraele, o nichž víš, že jsou staršími lidu, a důstojníci nad nimi; a přiveďte je do svatostánku shromáždění, aby tam stáli s tebou. 11:17 Sestoupím a budu tam s tebou mluvit, a vezmu z toho duch, který je na tobě a vloží jej na ně; a oni budou vezmi s sebou břemeno lidu, abys ho nenesl sám sama. 11:18 A řekni lidu: Posvěťte se zítra a budete jíst maso, neboť jste plakali v uších Hospodinových a říkali: Kdo nám dá maso k jídlu? neboť nám bylo v Egyptě dobře. proto vám Hospodin dá maso, a budete jíst. 11:19 Nebudete jíst ani jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ani dvacet dní; 11:20 Ale i celý měsíc, dokud nevyjde z vašich nosních dírek, a bude ošklivý pro vás, protože jste pohrdli Hospodinem, který jest mezi vámi a plakali jste před ním, řkouce: Proč jsme vyšli? Egypt? 11:21 Mojžíš řekl: "Lidu, mezi kterým jsem já, je šest set tisíc." lokajové; a řekl jsi: Dám jim maso, aby jedli celý měsíc. 11:22 Mají se pro ně pobíjet ovce a dobytek, aby jim to stačilo? nebo shromáždí se pro ně všechny mořské ryby, aby to stačilo jim? 11:23 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Zkrátila se ruka Hospodinova?" budeš pohleď nyní, zda se mé slovo stane tobě, nebo ne. 11:24 Mojžíš vyšel a oznámil lidu slova Hospodinova shromáždili sedmdesát mužů ze starších lidu a postavili je kolem o svatostánku. 11:25 Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a vzal z ducha, který byl na něm, a dal jej sedmdesáti starším stalo se, že když na nich duch spočinul, prorokovali, a nepřestalo. 11:26 V táboře však zůstali dva muži, jmenoval se ten jeden Eldad a jméno toho druhého Medada, a duch na nich spočinul; a byli z těch, kteříž byli zapsáni, ale nevyšli k svatostánek: a prorokovali v táboře. 11:27 A přiběhl mladý muž, řekl to Mojžíšovi a řekl: "Eldad a Medad dělají prorokovat v táboře. 11:28 Jozue, syn Nunův, služebník Mojžíšův, jeden z jeho mládenců, odpověděl a řekl: Můj pane Mojžíši, zakaž jim to. 11:29 I řekl jemu Mojžíš: Závidíš pro mne? Bůh by to všechno lid Hospodinův byl proroci, a že Hospodin vloží svého ducha na ně! 11:30 Mojžíš ho i se staršími Izraele uvedl do tábora. 11:31 A vyšel vítr od Hospodina a přinesl křepelky od Hospodina moře a nechte je padat u tábora, jako by to byl den cesty straně, a jako by to byl den cesty na druhé straně, kolem tábora a jakoby dva loket vysoko na povrchu země. 11:32 A lid vstával celý ten den a celou tu noc a celou tu noc druhý den, a sbírali křepelky: ten, kdo sbíral nejméně, sbíral deset homerů, a rozprostřeli je všecky pro sebe vůkol kemp. 11:33 A když bylo maso ještě mezi jejich zuby, než je žvýkali, vzplanul Hospodinův hněv proti lidu a Hospodin ho porazil lidé s velmi velkým morem. 11:34 A nazval jméno toho místa Kibrothhattaavah, protože tam je pohřbili lidi, kteří toužili. 1S 11:35 I táhl lid z Kibrothhattaavy do Hazerót; a příbytek v Hazerothu.