Čísla
11:1 Když si lid stěžoval, nelíbilo se to Hospodinu a Hospodinu
slyšel jsem to; a vzplanul hněv jeho; a hořel oheň Hospodinův
mezi nimi a pohltil ty, kteří byli v nejzazších končinách
tábor.
11:2 I volal lid k Mojžíšovi; a když se Mojžíš modlil k Hospodinu,
oheň byl uhašen.
11:3 A nazval jméno toho místa Taberah, protože oheň
Hospodin mezi nimi shořel.
11:4 A smíšené množství, které bylo mezi nimi, upadlo do žádostivosti
I synové Izraele opět plakali a říkali: Kdo nám dá tělo?
jíst?
11:5 Pamatujeme na ryby, které jsme jedli v Egyptě zdarma; okurky,
a melouny a pórek a cibule a česnek:
11:6 Ale nyní je naše duše vysušena, kromě toho není vůbec nic
manna, před našima očima.
11:7 A manna byla jako semeno koriandru a jeho barva jako
barva bdelia.
11:8 Lidé obcházeli a sbírali to a mleli v mlýnech, nebo
roztluč to v hmoždíři a upekl to na pánvích a udělal z toho koláče
chuť byla jako chuť čerstvého oleje.
11:9 Když v noci padla na tábor rosa, padla na něj manna
to.
11:10 Mojžíš pak uslyšel, jak lid pláče ve všech svých rodinách, každý uvnitř
dvéře stanu jeho, a rozhněval se hněv Hospodinův velmi;
Mojžíš byl také nespokojen.
11:11 I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi sužoval služebníka svého?
a proč jsem nenalezl milosti před tvými očima, že kladeš
břemeno všeho tohoto lidu na mně?
11:12 Cožpak jsem počal všechen tento lid? zplodil jsem je, že ty
Měl bys mi říci: Nos je na hrudi jako kojící otec
porodí kojence do země, kterou jsi jejich přísahal
otcové?
11:13 Odkud bych měl dát maso všemu tomuto lidu? neboť pláčou
ke mně, řka: Dej nám maso, abychom se najedli.
11:14 Nemohu snést všechen tento lid sám, protože je příliš těžký
mě.
11:15 A jestli se mnou takto naložíš, zabij mě, prosím, z ruky, kdybych
nalezl jsi milost u tvých očí; a ať nevidím svou ubohost.
11:16 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Shromáždi mi sedmdesát mužů ze starších."
Izraele, o nichž víš, že jsou staršími lidu, a
důstojníci nad nimi; a přiveďte je do svatostánku
shromáždění, aby tam stáli s tebou.
11:17 Sestoupím a budu tam s tebou mluvit, a vezmu z toho
duch, který je na tobě a vloží jej na ně; a oni budou
vezmi s sebou břemeno lidu, abys ho nenesl sám
sama.
11:18 A řekni lidu: Posvěťte se zítra a
budete jíst maso, neboť jste plakali v uších Hospodinových a říkali:
Kdo nám dá maso k jídlu? neboť nám bylo v Egyptě dobře.
proto vám Hospodin dá maso, a budete jíst.
11:19 Nebudete jíst ani jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní,
ani dvacet dní;
11:20 Ale i celý měsíc, dokud nevyjde z vašich nosních dírek, a bude
ošklivý pro vás, protože jste pohrdli Hospodinem, který jest
mezi vámi a plakali jste před ním, řkouce: Proč jsme vyšli?
Egypt?
11:21 Mojžíš řekl: "Lidu, mezi kterým jsem já, je šest set tisíc."
lokajové; a řekl jsi: Dám jim maso, aby jedli
celý měsíc.
11:22 Mají se pro ně pobíjet ovce a dobytek, aby jim to stačilo? nebo
shromáždí se pro ně všechny mořské ryby, aby to stačilo
jim?
11:23 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Zkrátila se ruka Hospodinova?" budeš
pohleď nyní, zda se mé slovo stane tobě, nebo ne.
11:24 Mojžíš vyšel a oznámil lidu slova Hospodinova
shromáždili sedmdesát mužů ze starších lidu a postavili je kolem
o svatostánku.
11:25 Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a vzal z
ducha, který byl na něm, a dal jej sedmdesáti starším
stalo se, že když na nich duch spočinul, prorokovali,
a nepřestalo.
11:26 V táboře však zůstali dva muži, jmenoval se ten jeden
Eldad a jméno toho druhého Medada, a duch na nich spočinul;
a byli z těch, kteříž byli zapsáni, ale nevyšli k
svatostánek: a prorokovali v táboře.
11:27 A přiběhl mladý muž, řekl to Mojžíšovi a řekl: "Eldad a Medad dělají
prorokovat v táboře.
11:28 Jozue, syn Nunův, služebník Mojžíšův, jeden z jeho mládenců,
odpověděl a řekl: Můj pane Mojžíši, zakaž jim to.
11:29 I řekl jemu Mojžíš: Závidíš pro mne? Bůh by to všechno
lid Hospodinův byl proroci, a že Hospodin vloží svého ducha
na ně!
11:30 Mojžíš ho i se staršími Izraele uvedl do tábora.
11:31 A vyšel vítr od Hospodina a přinesl křepelky od Hospodina
moře a nechte je padat u tábora, jako by to byl den cesty
straně, a jako by to byl den cesty na druhé straně, kolem
tábora a jakoby dva loket vysoko na povrchu země.
11:32 A lid vstával celý ten den a celou tu noc a celou tu noc
druhý den, a sbírali křepelky: ten, kdo sbíral nejméně, sbíral
deset homerů, a rozprostřeli je všecky pro sebe vůkol
kemp.
11:33 A když bylo maso ještě mezi jejich zuby, než je žvýkali,
vzplanul Hospodinův hněv proti lidu a Hospodin ho porazil
lidé s velmi velkým morem.
11:34 A nazval jméno toho místa Kibrothhattaavah, protože tam je
pohřbili lidi, kteří toužili.
1S 11:35 I táhl lid z Kibrothhattaavy do Hazerót; a příbytek
v Hazerothu.