Nehemiáš
2:1 A stalo se v měsíci nisanu dvacátého roku
Artaxerxes král, to víno bylo před ním, a já jsem vzal víno,
a dal to králi. Teď jsem v něm předtím nebyl smutný
přítomnost.
2:2 Proto mi král řekl: "Proč je tvá tvář smutná, když tě vidíš?"
umění není nemocné? to není nic jiného než smutek srdce. Pak jsem byl velmi
velký strach,
2:3 Řekl králi: "Nechť žije král navěky, proč by neměl můj."
tvář buď smutná, když město, místo hrobů mých otců,
pustoší, a brány jeho sžířely ohněm?
2:4 Král mi řekl: "Oč žádáš?" Tak jsem se modlil
k bohu nebes.
2:5 Řekl jsem králi: "Líbí-li se to králi a má-li tvůj služebník."
nalezl jsi milost před tvými očima, abys mě poslal do Judy
město hrobů mých otců, abych je vystavěl.
2:6 Král mi řekl: (Královna seděla u něj): Jak dlouho?
bude tvá cesta? a kdy se vrátíš? Tak to krále potěšilo
poslat mi; a určil jsem mu čas.
2:7 Řekl jsem králi: "Chce-li král, nechť jsou písmena."
dal mě správcům za řekou, aby mě převezli
dokud nepřijdu do Judy;
2:8 A dopis Azafovi, strážci lesa královského, aby mohl
dej mi dřevo na výrobu trámů pro brány paláce, které
náležející k domu a ke zdi města a k
dům, do kterého vejdu. A král mi dal, podle
dobrá ruka mého Boha nade mnou.
2:9 Přišel jsem k místodržícím za řekou a dal jsem jim královské
písmena. Nyní král poslal velitele vojska a jezdce
mě.
2:10 Když to slyšeli Sanballat Choronský a Tobiáš, služebník Ammonský
z toho je nesmírně zarmoutilo, že přišel muž, aby to hledal
blaho dětí Izraele.
2:11 Přišel jsem tedy do Jeruzaléma a byl jsem tam tři dny.
2:12 A vstal jsem v noci, já a několik mužů se mnou; ani jsem nic neřekl
člověče, co mi můj Bůh vložil do srdce v Jeruzalémě:
je tu se mnou nějaká šelma, kromě šelmy, na které jsem jel.
2:13 A vyšel jsem v noci branou údolí, ještě před
dračí studně a do hnojného přístavu a prohlédli si hradby Jeruzaléma,
které byly zbořeny a jejich brány byly zničeny ohněm.
2:14 Potom jsem šel k bráně fontány a ke královskému rybníku.
pro šelmu, která byla pode mnou, nebylo místo, kde by mohla projít.
2:15 Vyšel jsem tedy v noci k potoku a prohlédl si zeď a
otočil se a vstoupil branou údolí a tak se vrátil.
2:16 A knížata nevěděla, kam jsem šel a co jsem dělal; ani já jsem neměl
přesto to řekl Židům, ani kněžím, ani šlechticům, ani těm
vládcům ani ostatním, kteří tu práci vykonávali.
2:17 Řekl jsem jim: "Vidíte, v jakém soužení jsme, jak Jeruzalém."
pustoší, a brány jeho jsou spáleny ohněm. Pojďte a nechejte
stavíme zeď Jeruzaléma, abychom již nebyli potupou.
2:18 Řekl jsem jim o ruce svého Boha, která byla na mě dobrá; jako také
králova slova, která ke mně mluvil. A oni řekli: Vstaňme
postavit a postavit. Posílili si tedy ruce pro tuto dobrou práci.
2:19 Když však Sanballat Choronský a Tobiáš, služebník Ammonský,
a Geshem Arab, když to slyšeli, smáli se nám k pohrdání a pohrdali
nás a řekli: Co je to, co činíte? budete se bouřit proti
král?
2:20 Odpověděl jsem jim a řekl jim: Bůh nebes chce
prosperovat nás; proto my jeho služebníci povstaneme a budeme stavět, ale vy máte
žádný podíl, ani právo, ani památka v Jeruzalémě.