Nehemiáš 2:1 A stalo se v měsíci nisanu dvacátého roku Artaxerxes král, to víno bylo před ním, a já jsem vzal víno, a dal to králi. Teď jsem v něm předtím nebyl smutný přítomnost. 2:2 Proto mi král řekl: "Proč je tvá tvář smutná, když tě vidíš?" umění není nemocné? to není nic jiného než smutek srdce. Pak jsem byl velmi velký strach, 2:3 Řekl králi: "Nechť žije král navěky, proč by neměl můj." tvář buď smutná, když město, místo hrobů mých otců, pustoší, a brány jeho sžířely ohněm? 2:4 Král mi řekl: "Oč žádáš?" Tak jsem se modlil k bohu nebes. 2:5 Řekl jsem králi: "Líbí-li se to králi a má-li tvůj služebník." nalezl jsi milost před tvými očima, abys mě poslal do Judy město hrobů mých otců, abych je vystavěl. 2:6 Král mi řekl: (Královna seděla u něj): Jak dlouho? bude tvá cesta? a kdy se vrátíš? Tak to krále potěšilo poslat mi; a určil jsem mu čas. 2:7 Řekl jsem králi: "Chce-li král, nechť jsou písmena." dal mě správcům za řekou, aby mě převezli dokud nepřijdu do Judy; 2:8 A dopis Azafovi, strážci lesa královského, aby mohl dej mi dřevo na výrobu trámů pro brány paláce, které náležející k domu a ke zdi města a k dům, do kterého vejdu. A král mi dal, podle dobrá ruka mého Boha nade mnou. 2:9 Přišel jsem k místodržícím za řekou a dal jsem jim královské písmena. Nyní král poslal velitele vojska a jezdce mě. 2:10 Když to slyšeli Sanballat Choronský a Tobiáš, služebník Ammonský z toho je nesmírně zarmoutilo, že přišel muž, aby to hledal blaho dětí Izraele. 2:11 Přišel jsem tedy do Jeruzaléma a byl jsem tam tři dny. 2:12 A vstal jsem v noci, já a několik mužů se mnou; ani jsem nic neřekl člověče, co mi můj Bůh vložil do srdce v Jeruzalémě: je tu se mnou nějaká šelma, kromě šelmy, na které jsem jel. 2:13 A vyšel jsem v noci branou údolí, ještě před dračí studně a do hnojného přístavu a prohlédli si hradby Jeruzaléma, které byly zbořeny a jejich brány byly zničeny ohněm. 2:14 Potom jsem šel k bráně fontány a ke královskému rybníku. pro šelmu, která byla pode mnou, nebylo místo, kde by mohla projít. 2:15 Vyšel jsem tedy v noci k potoku a prohlédl si zeď a otočil se a vstoupil branou údolí a tak se vrátil. 2:16 A knížata nevěděla, kam jsem šel a co jsem dělal; ani já jsem neměl přesto to řekl Židům, ani kněžím, ani šlechticům, ani těm vládcům ani ostatním, kteří tu práci vykonávali. 2:17 Řekl jsem jim: "Vidíte, v jakém soužení jsme, jak Jeruzalém." pustoší, a brány jeho jsou spáleny ohněm. Pojďte a nechejte stavíme zeď Jeruzaléma, abychom již nebyli potupou. 2:18 Řekl jsem jim o ruce svého Boha, která byla na mě dobrá; jako také králova slova, která ke mně mluvil. A oni řekli: Vstaňme postavit a postavit. Posílili si tedy ruce pro tuto dobrou práci. 2:19 Když však Sanballat Choronský a Tobiáš, služebník Ammonský, a Geshem Arab, když to slyšeli, smáli se nám k pohrdání a pohrdali nás a řekli: Co je to, co činíte? budete se bouřit proti král? 2:20 Odpověděl jsem jim a řekl jim: Bůh nebes chce prosperovat nás; proto my jeho služebníci povstaneme a budeme stavět, ale vy máte žádný podíl, ani právo, ani památka v Jeruzalémě.