Nářky 4:1 Jak zlato ztmavlo! jak se mění nejryzejší zlato! a kameny svatyně jsou vysypány na vrcholu každé ulice. 4:2 Drahí synové Sionu, srovnatelní s ryzím zlatem, jak se mají? vážení jako hliněné džbány, dílo rukou hrnčířů! 4:3 I mořské příšery vytahují prsa, sají svá mláďata jedni: dcera mého lidu se stala krutou jako pštrosi v divočina. 4:4 Jazyk sajícího dítěte se přilepí k jeho ústům žízeň: děti žádají chléb, a nikdo jim neláme. 4:5 Ti, kteří se něžně pásli, jsou na ulicích zpustošení; byli vychováni v šarlatovém objetí na hnojišti. 4:6 Neboť trest za nepravost dcery mého lidu jest větší než trest za hřích Sodomy, který byl svržen jako za chvíli a nezůstaly na ní žádné ruce. 4:7 Její Nazarité byli čistší než sníh, byli bělejší než mléko byly rudější v těle než rubíny, jejich leštění bylo ze safíru: 4:8 Jejich vzhled je černější než uhlí; nejsou v ulicích známí: jejich kůže přilne ke kostem; uschne, stane se jako a lepit. 4:9 Ti, kdo jsou zabiti mečem, jsou lepší než zabití s hladem: pro tyto borovice pryč, proražený pro nedostatek plody pole. 4:10 Ruce žalostných žen namočily své vlastní děti: byly jejich maso při zkáze dcery mého lidu. 4:11 Dokonal Hospodin hněv svou; vylil svou prudkost hněv, a zapálil oheň na Sionu, a pohltil jeho základy. 4:12 Králové země a všichni obyvatelé světa nechtěli věřili, že protivník a nepřítel měli vstoupit brány Jeruzaléma. 4:13 Pro hříchy jejích proroků a nepravosti jejích kněží, to prolili uprostřed ní krev spravedlivých, 4:14 Bloudili jako slepci po ulicích, znečišťovali se krví, aby se muži nemohli dotknout jejich šatů. 4:15 Volali k nim: Odejděte! je to nečisté; odejít, odejít, dotknout se ne: když utíkali a bloudili, říkali mezi pohany: Oni už tam nebude pobývat. 4:16 Hněv Hospodinův je rozdělil; už si jich nebude všímat: nerespektovali osoby kněží, neupřednostňovali je starší. 4:17 Pokud jde o nás, naše oči dosud selhávaly pro naši marnou pomoc: v našem pozorování hledali národ, který nás nemohl zachránit. 4:18 Pronásledují naše kroky, takže nemůžeme jít po našich ulicích, náš konec je blízko, naše dny jsou naplněny; neboť přišel náš konec. 4:19 Naši pronásledovatelé jsou rychlejší než nebeští orli: pronásledovali nás na horách, číhali na nás na poušti. 4:20 Dech našich chřípí, pomazaný od Hospodina, byl vzat do jejich jámy, o nichž jsme řekli: V jeho stínu budeme žít mezi pohany. 4:21 Raduj se a jásej, dcero Edomova, která přebýváš v zemi Uz; kalich projde i k tobě; budeš opilý, a obnažíš se. 4:22 Trest tvé nepravosti je dokonán, dcero Sionská; on již tě neunese do zajetí: navštíví tě nepravosti, dcero Edomská; on objeví tvé hříchy.