Nářky
4:1 Jak zlato ztmavlo! jak se mění nejryzejší zlato! a
kameny svatyně jsou vysypány na vrcholu každé ulice.
4:2 Drahí synové Sionu, srovnatelní s ryzím zlatem, jak se mají?
vážení jako hliněné džbány, dílo rukou hrnčířů!
4:3 I mořské příšery vytahují prsa, sají svá mláďata
jedni: dcera mého lidu se stala krutou jako pštrosi v
divočina.
4:4 Jazyk sajícího dítěte se přilepí k jeho ústům
žízeň: děti žádají chléb, a nikdo jim neláme.
4:5 Ti, kteří se něžně pásli, jsou na ulicích zpustošení;
byli vychováni v šarlatovém objetí na hnojišti.
4:6 Neboť trest za nepravost dcery mého lidu jest
větší než trest za hřích Sodomy, který byl svržen jako
za chvíli a nezůstaly na ní žádné ruce.
4:7 Její Nazarité byli čistší než sníh, byli bělejší než mléko
byly rudější v těle než rubíny, jejich leštění bylo ze safíru:
4:8 Jejich vzhled je černější než uhlí; nejsou v ulicích známí:
jejich kůže přilne ke kostem; uschne, stane se jako a
lepit.
4:9 Ti, kdo jsou zabiti mečem, jsou lepší než zabití
s hladem: pro tyto borovice pryč, proražený pro nedostatek
plody pole.
4:10 Ruce žalostných žen namočily své vlastní děti: byly
jejich maso při zkáze dcery mého lidu.
4:11 Dokonal Hospodin hněv svou; vylil svou prudkost
hněv, a zapálil oheň na Sionu, a pohltil
jeho základy.
4:12 Králové země a všichni obyvatelé světa nechtěli
věřili, že protivník a nepřítel měli vstoupit
brány Jeruzaléma.
4:13 Pro hříchy jejích proroků a nepravosti jejích kněží, to
prolili uprostřed ní krev spravedlivých,
4:14 Bloudili jako slepci po ulicích, znečišťovali
se krví, aby se muži nemohli dotknout jejich šatů.
4:15 Volali k nim: Odejděte! je to nečisté; odejít, odejít, dotknout se
ne: když utíkali a bloudili, říkali mezi pohany: Oni
už tam nebude pobývat.
4:16 Hněv Hospodinův je rozdělil; už si jich nebude všímat:
nerespektovali osoby kněží, neupřednostňovali je
starší.
4:17 Pokud jde o nás, naše oči dosud selhávaly pro naši marnou pomoc: v našem pozorování
hledali národ, který nás nemohl zachránit.
4:18 Pronásledují naše kroky, takže nemůžeme jít po našich ulicích, náš konec je blízko,
naše dny jsou naplněny; neboť přišel náš konec.
4:19 Naši pronásledovatelé jsou rychlejší než nebeští orli: pronásledovali
nás na horách, číhali na nás na poušti.
4:20 Dech našich chřípí, pomazaný od Hospodina, byl vzat do jejich
jámy, o nichž jsme řekli: V jeho stínu budeme žít mezi pohany.
4:21 Raduj se a jásej, dcero Edomova, která přebýváš v zemi
Uz; kalich projde i k tobě; budeš opilý,
a obnažíš se.
4:22 Trest tvé nepravosti je dokonán, dcero Sionská; on
již tě neunese do zajetí: navštíví tě
nepravosti, dcero Edomská; on objeví tvé hříchy.