Nářky 2:1 Jak přikryl Hospodin dceru Sionskou oblakem ve svém? hněv a svrhni z nebe na zem krásu Izraele, a nevzpomněl si na podnožku svých nohou v den hněvu svého! 2:2 Hospodin pohltil všechna Jákobova obydlí, ale nepohltil slitoval se: svrhl v hněvu své pevnosti dcera Judova; srazil je na zem: má poskvrnil království a jeho knížata. 2:3 Všechen roh Izraelský vyhladil v prchavém hněvu svém stáhl svou pravici před nepřítelem a upaloval proti Jákob jako planoucí oheň, který sžírá vůkol. 2:4 Luk svůj naklonil jako nepřítel, pravicí stál jako anděl protivníka a pobil ve svatostánku vše, co bylo oku příjemné dcery Sionské: vylil prchlivost svou jako oheň. 2:5 Hospodin byl jako nepřítel, pohltil Izraele, pohltil povýšil všechny paláce její, zkazil pevnosti jeho, a má v judské dceři vzrůstalo truchlení a nářek. 2:6 A násilně odňal svůj stánek, jako by byl z a zahrada: zkazil místa shromáždění jeho, Hospodin způsobil, že na Sionu byly zapomenuty slavnostní svátky a soboty a hath pohrdal v rozhořčení svého hněvu králem a knězem. 2:7 Hospodin odhodil svůj oltář, ošklivil si svou svatyni, vydal do rukou nepřítele zdi svých paláců; ony dělali v domě Hospodinově hluk jako v den slavnostní hody. 2:8 Hospodin zamýšlel zničit hradbu dcery Sionské natáhl lano, ruku své nestáhl ničící: proto dal k pláči val i zeď; ony spolu strádali. 2:9 Její brány jsou zapuštěny do země; zničil a zlomil ji bars: její král a její knížata jsou mezi pohany: zákon je ne více; ani její proroci nenacházejí vidění od Hospodina. 2:10 Starší dcery Sionské sedí na zemi a ostříhají ticho: sesypali prach na hlavu; mají opásané se v žíni: panny Jeruzalémské věší své míří k zemi. 2:11 Mé oči ochabují slzami, má útroby jsou rozrušené, má játra jsou vylita na zemi ke zničení dcery mého lidu; protože děti a kojenci omdlévají v ulicích města. 2:12 Řekli svým matkám: "Kde je obilí a víno?" když omdleli jako ranění v ulicích města, když byla vylita jejich duše do prsou svých matek. 2:13 Co mám vzít na svědectví pro tebe? k čemu bych to přirovnal ty, dcero jeruzalémská? čím se tobě rovnám, abych mohl utěšit tě, panno dcero Sionská? neboť tvé porušení je veliké jako moře: kdo tě může uzdravit? 2:14 Proroci tvoji viděli pro tebe marné a bláznivé věci, a viděli neobjevil nepravost tvou, abys odvrátil zajetí tvé; ale viděli pro tebe falešná břemena a příčiny vyhnanství. 2:15 Všichni, kdo jdou kolem, tleskají proti tobě; syčí a kroutí hlavou na dceru Jeruzalémskou, řkoucí: Je toto město, kterému lidé říkají? dokonalost krásy, Radost celé země? 2:16 Všichni tvoji nepřátelé proti tobě otevřeli ústa, syčí a syčí skřípat zuby: říkají: Pohltili jsme ji: jistě je to tak den, který jsme hledali; našli jsme, viděli jsme to. 2:17 Hospodin učinil, co vymyslel; své slovo splnil což přikázal za dnů starodávných: shodil a má a způsobil, že se nad tebou radoval nepřítel tvůj vztyč roh svých protivníků. 2:18 Srdce jejich volalo k Hospodinu, ó stěno dcery Sionské, nech slzy stékají jako řeka dnem i nocí: nedej si pokoj; ať ne zřítelnice tvého oka přestanou. 2:19 Vstaň, křič v noci, na počátku se vylévají stráže tvé srdce jako voda před tváří Hospodinovou, pozvedni ruce své k němu za život tvých malých dětí, které omdlévají hladem na vrcholu každé ulice. 2:20 Hle, Hospodine, a považ, komu jsi to učinil. Musí být ženy jedí jejich ovoce a děti dlouhé? bude kněz a bude prorok zabit ve svatyni Páně? 2:21 Mladí i staří leží na zemi na ulicích: mé panny a moji mladí muži padli mečem; zabil jsi je v den tvůj hněv; zabil jsi a nelitoval jsi. 2:22 Volal jsi jako v slavnostní den mé hrůzy kolem dokola, takže v v den Hospodinova hněvu nikdo neunikl ani nezůstal: ti, které mám zavinutý a vychovaný pohltil můj nepřítel.