Nářky
2:1 Jak přikryl Hospodin dceru Sionskou oblakem ve svém?
hněv a svrhni z nebe na zem krásu Izraele,
a nevzpomněl si na podnožku svých nohou v den hněvu svého!
2:2 Hospodin pohltil všechna Jákobova obydlí, ale nepohltil
slitoval se: svrhl v hněvu své pevnosti
dcera Judova; srazil je na zem: má
poskvrnil království a jeho knížata.
2:3 Všechen roh Izraelský vyhladil v prchavém hněvu svém
stáhl svou pravici před nepřítelem a upaloval proti
Jákob jako planoucí oheň, který sžírá vůkol.
2:4 Luk svůj naklonil jako nepřítel, pravicí stál jako anděl
protivníka a pobil ve svatostánku vše, co bylo oku příjemné
dcery Sionské: vylil prchlivost svou jako oheň.
2:5 Hospodin byl jako nepřítel, pohltil Izraele, pohltil
povýšil všechny paláce její, zkazil pevnosti jeho, a má
v judské dceři vzrůstalo truchlení a nářek.
2:6 A násilně odňal svůj stánek, jako by byl z a
zahrada: zkazil místa shromáždění jeho, Hospodin
způsobil, že na Sionu byly zapomenuty slavnostní svátky a soboty a hath
pohrdal v rozhořčení svého hněvu králem a knězem.
2:7 Hospodin odhodil svůj oltář, ošklivil si svou svatyni,
vydal do rukou nepřítele zdi svých paláců; ony
dělali v domě Hospodinově hluk jako v den slavnostní
hody.
2:8 Hospodin zamýšlel zničit hradbu dcery Sionské
natáhl lano, ruku své nestáhl
ničící: proto dal k pláči val i zeď; ony
spolu strádali.
2:9 Její brány jsou zapuštěny do země; zničil a zlomil ji
bars: její král a její knížata jsou mezi pohany: zákon je ne
více; ani její proroci nenacházejí vidění od Hospodina.
2:10 Starší dcery Sionské sedí na zemi a ostříhají
ticho: sesypali prach na hlavu; mají opásané
se v žíni: panny Jeruzalémské věší své
míří k zemi.
2:11 Mé oči ochabují slzami, má útroby jsou rozrušené, má játra jsou vylita
na zemi ke zničení dcery mého lidu;
protože děti a kojenci omdlévají v ulicích města.
2:12 Řekli svým matkám: "Kde je obilí a víno?" když omdleli jako
ranění v ulicích města, když byla vylita jejich duše
do prsou svých matek.
2:13 Co mám vzít na svědectví pro tebe? k čemu bych to přirovnal
ty, dcero jeruzalémská? čím se tobě rovnám, abych mohl
utěšit tě, panno dcero Sionská? neboť tvé porušení je veliké jako
moře: kdo tě může uzdravit?
2:14 Proroci tvoji viděli pro tebe marné a bláznivé věci, a viděli
neobjevil nepravost tvou, abys odvrátil zajetí tvé; ale viděli
pro tebe falešná břemena a příčiny vyhnanství.
2:15 Všichni, kdo jdou kolem, tleskají proti tobě; syčí a kroutí hlavou
na dceru Jeruzalémskou, řkoucí: Je toto město, kterému lidé říkají?
dokonalost krásy, Radost celé země?
2:16 Všichni tvoji nepřátelé proti tobě otevřeli ústa, syčí a syčí
skřípat zuby: říkají: Pohltili jsme ji: jistě je to tak
den, který jsme hledali; našli jsme, viděli jsme to.
2:17 Hospodin učinil, co vymyslel; své slovo splnil
což přikázal za dnů starodávných: shodil a má
a způsobil, že se nad tebou radoval nepřítel tvůj
vztyč roh svých protivníků.
2:18 Srdce jejich volalo k Hospodinu, ó stěno dcery Sionské, nech
slzy stékají jako řeka dnem i nocí: nedej si pokoj; ať ne
zřítelnice tvého oka přestanou.
2:19 Vstaň, křič v noci, na počátku se vylévají stráže
tvé srdce jako voda před tváří Hospodinovou, pozvedni ruce své
k němu za život tvých malých dětí, které omdlévají hladem
na vrcholu každé ulice.
2:20 Hle, Hospodine, a považ, komu jsi to učinil. Musí být
ženy jedí jejich ovoce a děti dlouhé? bude kněz a
bude prorok zabit ve svatyni Páně?
2:21 Mladí i staří leží na zemi na ulicích: mé panny a
moji mladí muži padli mečem; zabil jsi je v den
tvůj hněv; zabil jsi a nelitoval jsi.
2:22 Volal jsi jako v slavnostní den mé hrůzy kolem dokola, takže v
v den Hospodinova hněvu nikdo neunikl ani nezůstal: ti, které mám
zavinutý a vychovaný pohltil můj nepřítel.