Nářky 1:1 Jak to, že město leží o samotě, které bylo plné lidí! jak se má stát se vdovou! ta, která byla velká mezi národy, a princezna mezi provinciemi, jak se stala přítokem! 1:2 V noci bolestně pláče a slzy má na tvářích. všechny své milence nemá, kdo by ji potěšil; všichni přátelé její ujednali zrádně s ní se stali jejími nepřáteli. 1:3 Juda odešel do zajetí kvůli soužení a kvůli velkému otroctví: mezi pohany přebývá, odpočinutí nenalézá mezi úžinami ji dostihli pronásledovatelé. 1:4 Cesty Sionu truchlí, protože nikdo nepřichází na slavnostní svátky, všichni brány její pusté jsou, kněží její vzdychají, panny její sužovány jsou a je v hořkosti. 1:5 Její protivníci jsou hlavní, její nepřátelé prosperují; neboť Hospodin má sužoval ji pro množství přestoupení její: synové její jsou odešel do zajetí před nepřítelem. 1:6 A od dcery Sionu odešla veškerá její krása: její knížata jsou jako jeleni, kteří nenacházejí pastvu, a odešli sílu před pronásledovatelem. 1:7 Jeruzalém si pamatoval ve dnech svého soužení a svých bíd všechny její milé věci, které měla za dávných dnů, kdy její lid padla do rukou nepřítele a nikdo jí nepomohl: protivníci viděl ji a vysmíval se jejím sabatům. 1:8 Jeruzalém těžce zhřešil; proto je odstraněna: všechno to ctili ji, pohrdají jí, protože viděli její nahotu: ano, ona vzdychne a otočí se dozadu. 1:9 Nečistota její v sukních jejích; nepamatuje si svůj poslední konec; proto podivuhodně sestoupila: neměla utěšitele. Ó PANE, pohleďte na mé soužení, neboť nepřítel se zvelebil. 1:10 Protivník vztáhl ruku svou na všechny její milé věci viděla, že do svatyně její vešli pohané, kteréž ty přikázal, aby nevcházeli do tvého shromáždění. 1:11 Všechen lid její vzdychá, chléb hledá; dali své příjemné věci k jídlu k úlevě duši: pohleď, Hospodine, a rozvaž; protože jsem stát se odporným. 1:12 Není to nic pro vás, vy všichni, kdo jdete kolem? hle, a uvidíš, jestli tam je jakýkoli zármutek podobný mému zármutku, který se mi stal, čímž Hospodin mě sužuje v den svého hněvu. 1:13 Seslal shůry oheň do mých kostí, a zvítězil rozprostřel síť pro nohy mé, obrátil mne zpět; celý den mě zpustošila a omdlela. 1:14 Jho mých přestoupení je svázáno jeho rukou, jsou ověnčeny, a vystup na šíji mou, dal k pádu sílu mou, Hospodine vydal mě do jejich rukou, z nichž nemohu vstát. 1:15 Hospodin pošlapal všechny mé udatné uprostřed mě. svolal proti mně shromáždění, aby rozdrtil mé mládence: Hospodin šlapal pannu, dceru Judovu, jako v lisu. 1:16 Pro tyto věci pláču; mé oko, mé oko stéká vodou, protože utěšitel, který by měl ulevit mé duši, je ode mne vzdálen: můj děti jsou pusté, protože nepřítel zvítězil. 1:17 Sion rozpřáhl ruce své, a není nikoho, kdo by jej potěšil Hospodin přikázal o Jákobovi, aby byli jeho protivníci kolem něho: Jeruzalém je mezi nimi jako menstruující žena. 1:18 Hospodin je spravedlivý; neboť jsem se vzepřel jeho přikázání: slyšte, prosím, všichni lidé, a vizte můj zármutek: mé panny a má mladí muži odešli do zajetí. 1:19 Volal jsem své milence, ale oni mě podvedli: mé kněze a moji starší vzdali se ducha ve městě, zatímco hledali své maso, aby si ulevili jejich duše. 1:20 Hle, Hospodine; nebo jsem v úzkosti. moje srdce je ve mně obrácen; neboť jsem se těžce vzbouřil Bereaveth, doma je jako smrt. 1:21 Slyšeli, že vzdychám, není nikdo, kdo by mě potěšil, všechno moje nepřátelé slyšeli o mém trápení; jsou rádi, že jsi to udělal: přineseš den, který jsi volal, a budou jako ke mně. 1:22 Nechť přijde před tebe veškerá jejich nešlechetnost; a učiň jim jako ty učinil jsi mi všecka přestoupení má, nebo vzdechů mých mnoho jest, a mé srdce je slabé.