Nářky
1:1 Jak to, že město leží o samotě, které bylo plné lidí! jak se má
stát se vdovou! ta, která byla velká mezi národy, a princezna
mezi provinciemi, jak se stala přítokem!
1:2 V noci bolestně pláče a slzy má na tvářích.
všechny své milence nemá, kdo by ji potěšil; všichni přátelé její ujednali
zrádně s ní se stali jejími nepřáteli.
1:3 Juda odešel do zajetí kvůli soužení a kvůli velkému
otroctví: mezi pohany přebývá, odpočinutí nenalézá
mezi úžinami ji dostihli pronásledovatelé.
1:4 Cesty Sionu truchlí, protože nikdo nepřichází na slavnostní svátky, všichni
brány její pusté jsou, kněží její vzdychají, panny její sužovány jsou a
je v hořkosti.
1:5 Její protivníci jsou hlavní, její nepřátelé prosperují; neboť Hospodin má
sužoval ji pro množství přestoupení její: synové její jsou
odešel do zajetí před nepřítelem.
1:6 A od dcery Sionu odešla veškerá její krása: její knížata
jsou jako jeleni, kteří nenacházejí pastvu, a odešli
sílu před pronásledovatelem.
1:7 Jeruzalém si pamatoval ve dnech svého soužení a svých bíd
všechny její milé věci, které měla za dávných dnů, kdy její lid
padla do rukou nepřítele a nikdo jí nepomohl: protivníci
viděl ji a vysmíval se jejím sabatům.
1:8 Jeruzalém těžce zhřešil; proto je odstraněna: všechno to
ctili ji, pohrdají jí, protože viděli její nahotu: ano, ona
vzdychne a otočí se dozadu.
1:9 Nečistota její v sukních jejích; nepamatuje si svůj poslední konec;
proto podivuhodně sestoupila: neměla utěšitele. Ó PANE,
pohleďte na mé soužení, neboť nepřítel se zvelebil.
1:10 Protivník vztáhl ruku svou na všechny její milé věci
viděla, že do svatyně její vešli pohané, kteréž ty
přikázal, aby nevcházeli do tvého shromáždění.
1:11 Všechen lid její vzdychá, chléb hledá; dali své příjemné
věci k jídlu k úlevě duši: pohleď, Hospodine, a rozvaž; protože jsem
stát se odporným.
1:12 Není to nic pro vás, vy všichni, kdo jdete kolem? hle, a uvidíš, jestli tam je
jakýkoli zármutek podobný mému zármutku, který se mi stal, čímž
Hospodin mě sužuje v den svého hněvu.
1:13 Seslal shůry oheň do mých kostí, a zvítězil
rozprostřel síť pro nohy mé, obrátil mne zpět;
celý den mě zpustošila a omdlela.
1:14 Jho mých přestoupení je svázáno jeho rukou, jsou ověnčeny,
a vystup na šíji mou, dal k pádu sílu mou, Hospodine
vydal mě do jejich rukou, z nichž nemohu vstát.
1:15 Hospodin pošlapal všechny mé udatné uprostřed mě.
svolal proti mně shromáždění, aby rozdrtil mé mládence: Hospodin
šlapal pannu, dceru Judovu, jako v lisu.
1:16 Pro tyto věci pláču; mé oko, mé oko stéká vodou,
protože utěšitel, který by měl ulevit mé duši, je ode mne vzdálen: můj
děti jsou pusté, protože nepřítel zvítězil.
1:17 Sion rozpřáhl ruce své, a není nikoho, kdo by jej potěšil
Hospodin přikázal o Jákobovi, aby byli jeho protivníci
kolem něho: Jeruzalém je mezi nimi jako menstruující žena.
1:18 Hospodin je spravedlivý; neboť jsem se vzepřel jeho přikázání:
slyšte, prosím, všichni lidé, a vizte můj zármutek: mé panny a má
mladí muži odešli do zajetí.
1:19 Volal jsem své milence, ale oni mě podvedli: mé kněze a moji starší
vzdali se ducha ve městě, zatímco hledali své maso, aby si ulevili
jejich duše.
1:20 Hle, Hospodine; nebo jsem v úzkosti. moje srdce
je ve mně obrácen; neboť jsem se těžce vzbouřil
Bereaveth, doma je jako smrt.
1:21 Slyšeli, že vzdychám, není nikdo, kdo by mě potěšil, všechno moje
nepřátelé slyšeli o mém trápení; jsou rádi, že jsi to udělal:
přineseš den, který jsi volal, a budou jako
ke mně.
1:22 Nechť přijde před tebe veškerá jejich nešlechetnost; a učiň jim jako ty
učinil jsi mi všecka přestoupení má, nebo vzdechů mých mnoho jest, a
mé srdce je slabé.