Jonáš 4:1 Ale Jonášovi se to velmi nelíbilo a velmi se rozhněval. 4:2 Modlil se k Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, nebylo to říkám, když jsem ještě byl ve své zemi? Proto jsem před tím utekl Taršíš: neboť jsem věděl, že jsi Bůh milostivý a slitovný, pomalý hněvu a velikého milosrdenství a čiňte pokání ze zlého. 4:3 Nyní tedy, Hospodine, vezmi, prosím, můj život ode mne; protože to je je pro mě lepší zemřít než žít. 4:4 I řekl Hospodin: Je ti dobře, že se hněváš? 4:5 Jonáš tedy vyšel z města a posadil se na východní straně města tam mu udělal stánek a seděl pod ním ve stínu, dokud nemohl uvidíme, co se z města stane. 4:6 Hospodin Bůh připravil tykev a nechal ji vystoupit nad Jonáše, že by to mohl být stín nad jeho hlavou, aby ho vysvobodil z jeho smutku. Jonáš se tedy z tykve velmi radoval. 4:7 Ale Bůh připravil červa, když druhý den ráno vstalo, a udeřil tykve, že uschla. 4:8 A stalo se, když slunce vyšlo, že Bůh připravil a vehementní východní vítr; a slunce bilo na hlavu Jonášovu, že on omdlel a přál si v sobě zemřít a řekl: Je pro mě lepší zemřít než žít. 4:9 I řekl Bůh Jonášovi: Je ti dobře, že se hněváš pro tykev? A on řekl: Dělám dobře, když se hněvám až k smrti. 4:10 Hospodin řekl: "Slitoval ses s tykví, pro kterou jsi nenamáhal se ani nedal růst; který přišel v noci, a zahynul v noci: 4:11 A neměl bych ušetřit Ninive, to velké město, v němž je více než šest set tisíc lidí, kteří nedokážou rozeznat mezi svou pravou rukou a jejich levá ruka; a také hodně dobytka?