Jonáš
4:1 Ale Jonášovi se to velmi nelíbilo a velmi se rozhněval.
4:2 Modlil se k Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, nebylo to
říkám, když jsem ještě byl ve své zemi? Proto jsem před tím utekl
Taršíš: neboť jsem věděl, že jsi Bůh milostivý a slitovný, pomalý
hněvu a velikého milosrdenství a čiňte pokání ze zlého.
4:3 Nyní tedy, Hospodine, vezmi, prosím, můj život ode mne; protože to je
je pro mě lepší zemřít než žít.
4:4 I řekl Hospodin: Je ti dobře, že se hněváš?
4:5 Jonáš tedy vyšel z města a posadil se na východní straně města
tam mu udělal stánek a seděl pod ním ve stínu, dokud nemohl
uvidíme, co se z města stane.
4:6 Hospodin Bůh připravil tykev a nechal ji vystoupit nad Jonáše,
že by to mohl být stín nad jeho hlavou, aby ho vysvobodil z jeho smutku.
Jonáš se tedy z tykve velmi radoval.
4:7 Ale Bůh připravil červa, když druhý den ráno vstalo, a udeřil
tykve, že uschla.
4:8 A stalo se, když slunce vyšlo, že Bůh připravil a
vehementní východní vítr; a slunce bilo na hlavu Jonášovu, že on
omdlel a přál si v sobě zemřít a řekl: Je pro mě lepší
zemřít než žít.
4:9 I řekl Bůh Jonášovi: Je ti dobře, že se hněváš pro tykev? A on
řekl: Dělám dobře, když se hněvám až k smrti.
4:10 Hospodin řekl: "Slitoval ses s tykví, pro kterou jsi
nenamáhal se ani nedal růst; který přišel v noci, a
zahynul v noci:
4:11 A neměl bych ušetřit Ninive, to velké město, v němž je více než
šest set tisíc lidí, kteří nedokážou rozeznat mezi svou pravou rukou
a jejich levá ruka; a také hodně dobytka?