Joel 2:1 Trubte na trubku na Sionu a troubte na poplach na mé svaté hoře. všichni obyvatelé země se třesou, neboť přichází den Hospodinův, neboť je blízko; 2:2 Den temnoty a šera, den mraků a husta tma, jak se ráno rozprostřelo po horách: velký lid a a silný; nic podobného nebylo, ani již nebude po něm i do let mnoha generací. 2:3 Oheň před nimi sžírá; a za nimi hoří plamen: země je jako zahrada Eden před nimi a za nimi pustá divočina; ano, a nic jim neunikne. 2:4 Vzhled jejich jest jako vzhled koní; a jako jezdci, tak poběží. 2:5 Jako hluk vozů na vrcholcích hor budou skákat, jako zvuk plamene ohně, který požírá strniště, jako a silní lidé v bitevním poli. 2:6 Před jejich tváří bude lid velmi bolet, všechny tváře budou sbírat černotu. 2:7 Poběží jako udatní; budou lézt na zeď jako muži válka; a půjdou každý po cestách svých, a nebudou zlomit jejich řady: 2:8 Ani jeden nebude strkat druhého; budou kráčet každý po své stezce: a když padnou na meč, nebudou zraněni. 2:9 Budou po městě běhat sem a tam; poběží po zdi, vylezou na domy; vstoupí okny jako zloděj. 2:10 Země se bude před nimi třást; nebesa se budou třást: slunce a měsíc se zatmí a hvězdy ztratí svůj lesk. 2:11 Hospodin vydá hlas svůj před svým vojskem, neboť jeho tábor je velmi veliký, neboť je silný, kdo plní slovo své, pro den Hospodinův je skvělý a velmi hrozný; a kdo to může vydržet? 2:12 Proto i nyní, praví Hospodin, obraťte se ke mně se vším svým srdcem, půstem, pláčem a truchlením: 2:13 A roztrhněte své srdce, a ne svá roucha, a obraťte se k Hospodinu svým Bůh, neboť je milostivý a slitovný, pomalý k hněvu a velký laskavost a lituje toho zlého. 2:14 Kdo ví, zda se vrátí a bude činit pokání a zanechá za sebou požehnání mu; i suchou a úlitnou oběť Hospodinu, vašemu Bohu? 2:15 Trubte na Sionu, světte půst, svolejte slavnostní shromáždění: 2:16 Shromážděte lid, posvěťte shromáždění, shromážděte starší, shromážděte děti a ty, kdo sají prsa: ať ženich vyjdi z jeho komnaty a nevěsta ze svého šatníku. 2:17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať pláčou mezi síní a oltář a ať řeknou: Ušetři lid svůj, Hospodine, a nedávej tvé dědictví k potupě, aby nad nimi vládli pohané: proč by měli říkat mezi lidem: Kde je jejich Bůh? 2:18 Tehdy bude Hospodin žárlit za svou zemi a slituje se nad svým lidem. 2:19 Hospodin odpoví a řekne svému lidu: "Hle, já pošlu." ty obilí, víno a olej, a tím se nasytíte: a já už ti nebude dělat pohanu mezi pohany: 2:20 Ale severní vojsko daleko od tebe odsunu a zaženu ho do země pusté a pusté, s tváří k východnímu moři, a jeho zadní část k nejzazšímu moři, a jeho smrad vystoupí, a vystoupí jeho zlá chuť, protože vykonal velké věci. 2:21 Neboj se, země; jásejte a jásejte, neboť Hospodin učiní mnoho věci. 2:22 Nebojte se, zvířata polní, pro pastviny na poušti jaro, neboť strom nese své ovoce, fíkovník a réva dává svou sílu. 2:23 Radujte se tedy, synové Sionu, a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, neboť dal vám dřívější déšť mírný, a způsobí, že přijde dolů pro vás déšť, první déšť a druhý déšť v prvním Měsíc. 2:24 A podlahy budou plné pšenice a kádě jí budou přetékat víno a olej. 2:25 A vrátím vám léta, která sežrala kobylka kancerworm a housenka a palmerworm, moje velká armáda, která poslal jsem mezi vás. 2:26 A budete jíst hojně, nasytit se a chválit jméno toho Hospodin, tvůj Bůh, který s tebou podivuhodně naložil, a můj lid to udělá nikdy se nestyď. 2:27 A poznáte, že jsem uprostřed Izraele a že jsem Hospodin, tvůj Bůh, a nikdo jiný, a můj lid nebude nikdy zahanben. 2:28 A stane se potom, že vyleji svého ducha všechno maso; a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou snít sny, vaši mladíci uvidí vidění: 2:29 A také na služebníky a na služebnice v těch dnech vylij mého ducha. 2:30 A učiním divy na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy kouře. 2:31 Slunce se předtím promění v temnotu a měsíc v krev přichází velký a hrozný den Hospodinův. 2:32 A stane se, že kdokoli bude vzývat jméno toho Hospodin bude vysvobozen, neboť na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jak řekl Hospodin, a ve zbytku, jehož Hospodin zavolá.