Joel
2:1 Trubte na trubku na Sionu a troubte na poplach na mé svaté hoře.
všichni obyvatelé země se třesou, neboť přichází den Hospodinův,
neboť je blízko;
2:2 Den temnoty a šera, den mraků a husta
tma, jak se ráno rozprostřelo po horách: velký lid a a
silný; nic podobného nebylo, ani již nebude
po něm i do let mnoha generací.
2:3 Oheň před nimi sžírá; a za nimi hoří plamen: země
je jako zahrada Eden před nimi a za nimi pustá
divočina; ano, a nic jim neunikne.
2:4 Vzhled jejich jest jako vzhled koní; a jako jezdci,
tak poběží.
2:5 Jako hluk vozů na vrcholcích hor budou skákat,
jako zvuk plamene ohně, který požírá strniště, jako a
silní lidé v bitevním poli.
2:6 Před jejich tváří bude lid velmi bolet, všechny tváře budou
sbírat černotu.
2:7 Poběží jako udatní; budou lézt na zeď jako muži
válka; a půjdou každý po cestách svých, a nebudou
zlomit jejich řady:
2:8 Ani jeden nebude strkat druhého; budou kráčet každý po své stezce:
a když padnou na meč, nebudou zraněni.
2:9 Budou po městě běhat sem a tam; poběží po zdi,
vylezou na domy; vstoupí okny
jako zloděj.
2:10 Země se bude před nimi třást; nebesa se budou třást: slunce
a měsíc se zatmí a hvězdy ztratí svůj lesk.
2:11 Hospodin vydá hlas svůj před svým vojskem, neboť jeho tábor je velmi
veliký, neboť je silný, kdo plní slovo své, pro den Hospodinův
je skvělý a velmi hrozný; a kdo to může vydržet?
2:12 Proto i nyní, praví Hospodin, obraťte se ke mně se vším svým
srdcem, půstem, pláčem a truchlením:
2:13 A roztrhněte své srdce, a ne svá roucha, a obraťte se k Hospodinu svým
Bůh, neboť je milostivý a slitovný, pomalý k hněvu a velký
laskavost a lituje toho zlého.
2:14 Kdo ví, zda se vrátí a bude činit pokání a zanechá za sebou požehnání
mu; i suchou a úlitnou oběť Hospodinu, vašemu Bohu?
2:15 Trubte na Sionu, světte půst, svolejte slavnostní shromáždění:
2:16 Shromážděte lid, posvěťte shromáždění, shromážděte starší,
shromážděte děti a ty, kdo sají prsa: ať ženich
vyjdi z jeho komnaty a nevěsta ze svého šatníku.
2:17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať pláčou mezi síní a
oltář a ať řeknou: Ušetři lid svůj, Hospodine, a nedávej
tvé dědictví k potupě, aby nad nimi vládli pohané:
proč by měli říkat mezi lidem: Kde je jejich Bůh?
2:18 Tehdy bude Hospodin žárlit za svou zemi a slituje se nad svým lidem.
2:19 Hospodin odpoví a řekne svému lidu: "Hle, já pošlu."
ty obilí, víno a olej, a tím se nasytíte: a já
už ti nebude dělat pohanu mezi pohany:
2:20 Ale severní vojsko daleko od tebe odsunu a zaženu ho
do země pusté a pusté, s tváří k východnímu moři, a
jeho zadní část k nejzazšímu moři, a jeho smrad vystoupí, a
vystoupí jeho zlá chuť, protože vykonal velké věci.
2:21 Neboj se, země; jásejte a jásejte, neboť Hospodin učiní mnoho
věci.
2:22 Nebojte se, zvířata polní, pro pastviny
na poušti jaro, neboť strom nese své ovoce, fíkovník a
réva dává svou sílu.
2:23 Radujte se tedy, synové Sionu, a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, neboť
dal vám dřívější déšť mírný, a způsobí, že přijde
dolů pro vás déšť, první déšť a druhý déšť v prvním
Měsíc.
2:24 A podlahy budou plné pšenice a kádě jí budou přetékat
víno a olej.
2:25 A vrátím vám léta, která sežrala kobylka
kancerworm a housenka a palmerworm, moje velká armáda, která
poslal jsem mezi vás.
2:26 A budete jíst hojně, nasytit se a chválit jméno toho
Hospodin, tvůj Bůh, který s tebou podivuhodně naložil, a můj lid to udělá
nikdy se nestyď.
2:27 A poznáte, že jsem uprostřed Izraele a že jsem
Hospodin, tvůj Bůh, a nikdo jiný, a můj lid nebude nikdy zahanben.
2:28 A stane se potom, že vyleji svého ducha
všechno maso; a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci
budou snít sny, vaši mladíci uvidí vidění:
2:29 A také na služebníky a na služebnice v těch dnech
vylij mého ducha.
2:30 A učiním divy na nebi i na zemi, krev a
oheň a sloupy kouře.
2:31 Slunce se předtím promění v temnotu a měsíc v krev
přichází velký a hrozný den Hospodinův.
2:32 A stane se, že kdokoli bude vzývat jméno toho
Hospodin bude vysvobozen, neboť na hoře Sion a v Jeruzalémě bude
vysvobození, jak řekl Hospodin, a ve zbytku, jehož Hospodin
zavolá.