Práce 29:1 Job pokračoval ve svém podobenství a řekl: 29:2 Kéž bych byl jako v minulých měsících, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil; 29:3 Když jeho svíčka svítila na mou hlavu, a když jsem chodil v jeho světle skrz temnotu; 29:4 Jako jsem byl za dnů svého mládí, když bylo na mně Boží tajemství svatostánek; 29:5 Když byl ještě se mnou Všemohoucí, když byli moji synové kolem mne; 29:6 Když jsem umyl své kroky máslem, a skála mě vylila řeky olej; 29:7 Když jsem vyšel k bráně městem, když jsem si připravil místo ulice! 29:8 Mládenci mě uviděli a skryli se. Starci vstali a stáli nahoru. 29:9 Knížata se zdrželi řeči a položili si ruku na ústa. 29:10 Šlechtici mlčeli a jejich jazyk se přilepil na střechu jejich ústa. 29:11 Když mě ucho slyšelo, požehnalo mi; a když mě oko vidělo, to vydal mi svědka: 29:12 Protože jsem vysvobodil chudé, kteří volali, sirotky i jeho že mu nikdo nepomohl. 29:13 Požehnání toho, který byl hotov k záhubě, přišlo na mě, a způsobil jsem srdce vdovy zpívat pro radost. 29:14 Oblékl jsem si spravedlnost a oblékla mě, můj soud byl jako plášť a diadém. 29:15 Byl jsem oči slepému a nohy chromému. 29:16 Byl jsem otcem chudých, a příčinu, kterou jsem neznal, jsem hledal ven. 29:17 Zlomil jsem čelisti ničemu a vyrval kořist z jeho zuby. 29:18 Řekl jsem: Zemřu ve svém hnízdě a rozmnožím své dny písek. 29:19 Můj kořen byl rozprostřen u vod a rosa na mě ležela celou noc větev. 29:20 Moje sláva byla ve mně čerstvá a můj luk byl obnoven v mé ruce. 29:21 Muži naslouchali mně, čekali a mlčeli na mou radu. 29:22 Po mých slovech již nemluvili; a moje řeč na ně dopadla. 29:23 A čekali na mne jako na déšť; a dokořán otevřeli ústa co se týče pozdního deště. 29:24 Jestliže jsem se jim vysmál, nevěřili; a mé světlo tvář nesvrhli dolů. 29:25 Vybral jsem si jejich cestu, posadil se náčelník a usadil se jako král v armádě, jako ten, který utěšuje truchlící.