Práce
29:1 Job pokračoval ve svém podobenství a řekl:
29:2 Kéž bych byl jako v minulých měsících, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil;
29:3 Když jeho svíčka svítila na mou hlavu, a když jsem chodil v jeho světle
skrz temnotu;
29:4 Jako jsem byl za dnů svého mládí, když bylo na mně Boží tajemství
svatostánek;
29:5 Když byl ještě se mnou Všemohoucí, když byli moji synové kolem mne;
29:6 Když jsem umyl své kroky máslem, a skála mě vylila řeky
olej;
29:7 Když jsem vyšel k bráně městem, když jsem si připravil místo
ulice!
29:8 Mládenci mě uviděli a skryli se. Starci vstali a stáli
nahoru.
29:9 Knížata se zdrželi řeči a položili si ruku na ústa.
29:10 Šlechtici mlčeli a jejich jazyk se přilepil na střechu
jejich ústa.
29:11 Když mě ucho slyšelo, požehnalo mi; a když mě oko vidělo, to
vydal mi svědka:
29:12 Protože jsem vysvobodil chudé, kteří volali, sirotky i jeho
že mu nikdo nepomohl.
29:13 Požehnání toho, který byl hotov k záhubě, přišlo na mě, a způsobil jsem
srdce vdovy zpívat pro radost.
29:14 Oblékl jsem si spravedlnost a oblékla mě, můj soud byl jako plášť a
diadém.
29:15 Byl jsem oči slepému a nohy chromému.
29:16 Byl jsem otcem chudých, a příčinu, kterou jsem neznal, jsem hledal
ven.
29:17 Zlomil jsem čelisti ničemu a vyrval kořist z jeho
zuby.
29:18 Řekl jsem: Zemřu ve svém hnízdě a rozmnožím své dny
písek.
29:19 Můj kořen byl rozprostřen u vod a rosa na mě ležela celou noc
větev.
29:20 Moje sláva byla ve mně čerstvá a můj luk byl obnoven v mé ruce.
29:21 Muži naslouchali mně, čekali a mlčeli na mou radu.
29:22 Po mých slovech již nemluvili; a moje řeč na ně dopadla.
29:23 A čekali na mne jako na déšť; a dokořán otevřeli ústa
co se týče pozdního deště.
29:24 Jestliže jsem se jim vysmál, nevěřili; a mé světlo
tvář nesvrhli dolů.
29:25 Vybral jsem si jejich cestu, posadil se náčelník a usadil se jako král v armádě,
jako ten, který utěšuje truchlící.