Práce
10:1 Má duše je unavena životem mým; Svou stížnost nechám na sobě; já
bude mluvit v hořkosti mé duše.
10:2 Řeknu Bohu: Neodsuzuj mě; ukaž mi proč jsi
zápasit se mnou.
10:3 Je to pro tebe dobré, že utlačuješ, že jsi?
pohrdej dílem svých rukou a sviť na radu svých
zlý?
10:4 Máš oči z masa? nebo vidíš, jak vidí člověk?
10:5 Jsou tvé dny jako dny člověka? jsou tvá léta jako dny člověka,
10:6 Že se ptáš po mé nepravosti a hledáš můj hřích?
10:7 Víš, že nejsem bezbožný; a neexistuje žádná, která by mohla poskytnout
z tvé ruky.
10:8 Tvé ruce mě stvořily a stvořily mě vůkol; přesto ty
zničíš mě.
10:9 Rozpomeň se, prosím, že jsi mě učinil jako hlínu; a vadnou
znovu mě v prach uvedeš?
10:10 Což jsi mě nevylil jako mléko a nesrazil jako sýr?
10:11 Oblékl jsi mě kůží a masem a ohradil jsi mě kostmi
a šlachy.
10:12 Život a milost jsi mi dal, a navštívení tvé zůstalo zachováno
můj duch.
10:13 A tyto věci jsi skryl ve svém srdci: Vím, že to je s
tě.
10:14 Zhřeším-li, označíš mě a nezbavíš mě viny
nepravost.
10:15 Jsem-li zlý, běda mi; a budu-li spravedlivý, přesto nepozdvihnu
vzhůru mou hlavou. Jsem plný zmatku; proto vidíš mé trápení;
10:16 Neboť roste. Lovíš mě jako lva divokého, a zase ty
ukaž se nade mnou úžasně.
10:17 Obnovuješ své svědky proti mně a rozhořčuješ své rozhořčení
na mě; změny a válka jsou proti mně.
10:18 Proč jsi mě tedy vyvedl z lůna? Oh, to jsem měl
vzdal jsem ducha a žádné oko mě nevidělo!
10:19 Měl jsem být, jako bych nebyl; Měl jsem být nesen
z lůna do hrobu.
10:20 Není mých dní málo? přestaň tedy a nech mě být, abych si vzal
trochu uklidnit,
10:21 Než odejdu, odkud se nevrátím, ani do země temnoty a
stín smrti;
10:22 Země temnoty, jako tma sama; a stínu smrti,
bez jakéhokoli řádu a kde je světlo jako tma.