Práce 10:1 Má duše je unavena životem mým; Svou stížnost nechám na sobě; já bude mluvit v hořkosti mé duše. 10:2 Řeknu Bohu: Neodsuzuj mě; ukaž mi proč jsi zápasit se mnou. 10:3 Je to pro tebe dobré, že utlačuješ, že jsi? pohrdej dílem svých rukou a sviť na radu svých zlý? 10:4 Máš oči z masa? nebo vidíš, jak vidí člověk? 10:5 Jsou tvé dny jako dny člověka? jsou tvá léta jako dny člověka, 10:6 Že se ptáš po mé nepravosti a hledáš můj hřích? 10:7 Víš, že nejsem bezbožný; a neexistuje žádná, která by mohla poskytnout z tvé ruky. 10:8 Tvé ruce mě stvořily a stvořily mě vůkol; přesto ty zničíš mě. 10:9 Rozpomeň se, prosím, že jsi mě učinil jako hlínu; a vadnou znovu mě v prach uvedeš? 10:10 Což jsi mě nevylil jako mléko a nesrazil jako sýr? 10:11 Oblékl jsi mě kůží a masem a ohradil jsi mě kostmi a šlachy. 10:12 Život a milost jsi mi dal, a navštívení tvé zůstalo zachováno můj duch. 10:13 A tyto věci jsi skryl ve svém srdci: Vím, že to je s tě. 10:14 Zhřeším-li, označíš mě a nezbavíš mě viny nepravost. 10:15 Jsem-li zlý, běda mi; a budu-li spravedlivý, přesto nepozdvihnu vzhůru mou hlavou. Jsem plný zmatku; proto vidíš mé trápení; 10:16 Neboť roste. Lovíš mě jako lva divokého, a zase ty ukaž se nade mnou úžasně. 10:17 Obnovuješ své svědky proti mně a rozhořčuješ své rozhořčení na mě; změny a válka jsou proti mně. 10:18 Proč jsi mě tedy vyvedl z lůna? Oh, to jsem měl vzdal jsem ducha a žádné oko mě nevidělo! 10:19 Měl jsem být, jako bych nebyl; Měl jsem být nesen z lůna do hrobu. 10:20 Není mých dní málo? přestaň tedy a nech mě být, abych si vzal trochu uklidnit, 10:21 Než odejdu, odkud se nevrátím, ani do země temnoty a stín smrti; 10:22 Země temnoty, jako tma sama; a stínu smrti, bez jakéhokoli řádu a kde je světlo jako tma.