Práce 9:1 Job odpověděl a řekl: 9:2 Vím, že je to pravda, ale jak má být člověk spravedlivý před Bohem? 9:3 Bude-li se s ním hádat, nemůže mu odpovědět ani jednomu z tisíce. 9:4 Je moudrý v srdci a silný v síle, kdo se zatvrdil proti němu, a zdali dobře? 9:5 Který přenáší hory, a nevědí, který je převrací ve svém hněvu. 9:6 Která otřásá zemí z jejího místa a jejími sloupy třást se. 9:7 Které přikazuje slunci, a nevychází; a zapečeťuje hvězdy. 9:8 Který jediný rozprostírá nebesa a šlape po vlnách moře. 9:9 Který tvoří Arcturus, Orion a Plejády a komnaty jižní. 9:10 Kterýž činí velké věci, aniž by je zjistil; ano, a zázraky bez nich číslo. 9:11 Hle, jde kolem mě a já ho nevidím, on jde také dál, ale já nevnímej ho. 9:12 Hle, odvádí, kdo mu může překážet? kdo mu řekne: Co? ty ne? 9:13 Jestliže Bůh neodvolá svůj hněv, pyšní pomocníci se schovají mu. 9:14 Čím méně mu odpovím a vyberu si svá slova k uvažování mu? 9:15 Kterého, i kdybych byl spravedlivý, bych neodpověděl, ale učinil bych prosba k mému soudci. 9:16 Kdybych volal, a on mi odpověděl; přesto bych nevěřil, že on poslouchal můj hlas. 9:17 Neboť vichřicí mne láme a rány mé rozmnožuje venku způsobit. 9:18 Nedopustí, abych vzal dech, ale naplní mě hořkostí. 9:19 Mluvím-li o síle, hle, on je silný, a když o soudu, kdo to udělá nastavit mi čas na prosbu? 9:20 Jestliže se ospravedlním, má ústa mě odsoudí, řeknu-li, jsem perfektní, ukáže se mi to také jako zvrácenost. 9:21 I kdybych byl dokonalý, neznal bych svou duši, pohrdal bych svou život. 9:22 To je jedna věc, proto jsem to řekl: Ničí dokonalé a zlí. 9:23 Pokud pohroma zabije náhle, bude se smát soudu nevinný. 9:24 Země je vydána do rukou bezbožných, zakrývá tváře jejich soudci; pokud ne, kde a kdo to je? 9:25 Mé dny jsou rychlejší než pošta: utíkají, nevidí nic dobrého. 9:26 Pominuli jako rychlé lodě, jako orel, který spěchá kořist. 9:27 Řeknu-li: Zapomenu na svou stížnost, opustím svou tíhu a uklidním se: 9:28 Bojím se všech svých bolestí, vím, že mě nedržíš nevinný. 9:29 Jsem-li zlý, proč se tedy nadarmo namáhám? 9:30 Když se umývám sněhovou vodou, a ruce své nikdy tak čisté nebudu; 9:31 Však mě ponoříš do příkopu a můj oděv se bude hnusit mě. 9:32 Není totiž člověk jako já, abych mu odpověděl, a my bychom měli sejít se v soudu. 9:33 Není mezi námi žádný dnu, který by na nás mohl vztáhnout ruku oba. 9:34 Ať mi vezme svou hůl a neděsí mě jeho strach. 9:35 Tehdy bych mluvil a nebál se ho; ale u mě to tak není.