Práce
9:1 Job odpověděl a řekl:
9:2 Vím, že je to pravda, ale jak má být člověk spravedlivý před Bohem?
9:3 Bude-li se s ním hádat, nemůže mu odpovědět ani jednomu z tisíce.
9:4 Je moudrý v srdci a silný v síle, kdo se zatvrdil
proti němu, a zdali dobře?
9:5 Který přenáší hory, a nevědí, který je převrací
ve svém hněvu.
9:6 Která otřásá zemí z jejího místa a jejími sloupy
třást se.
9:7 Které přikazuje slunci, a nevychází; a zapečeťuje hvězdy.
9:8 Který jediný rozprostírá nebesa a šlape po vlnách
moře.
9:9 Který tvoří Arcturus, Orion a Plejády a komnaty
jižní.
9:10 Kterýž činí velké věci, aniž by je zjistil; ano, a zázraky bez nich
číslo.
9:11 Hle, jde kolem mě a já ho nevidím, on jde také dál, ale já
nevnímej ho.
9:12 Hle, odvádí, kdo mu může překážet? kdo mu řekne: Co?
ty ne?
9:13 Jestliže Bůh neodvolá svůj hněv, pyšní pomocníci se schovají
mu.
9:14 Čím méně mu odpovím a vyberu si svá slova k uvažování
mu?
9:15 Kterého, i kdybych byl spravedlivý, bych neodpověděl, ale učinil bych
prosba k mému soudci.
9:16 Kdybych volal, a on mi odpověděl; přesto bych nevěřil, že on
poslouchal můj hlas.
9:17 Neboť vichřicí mne láme a rány mé rozmnožuje venku
způsobit.
9:18 Nedopustí, abych vzal dech, ale naplní mě hořkostí.
9:19 Mluvím-li o síle, hle, on je silný, a když o soudu, kdo to udělá
nastavit mi čas na prosbu?
9:20 Jestliže se ospravedlním, má ústa mě odsoudí, řeknu-li, jsem
perfektní, ukáže se mi to také jako zvrácenost.
9:21 I kdybych byl dokonalý, neznal bych svou duši, pohrdal bych svou
život.
9:22 To je jedna věc, proto jsem to řekl: Ničí dokonalé a
zlí.
9:23 Pokud pohroma zabije náhle, bude se smát soudu
nevinný.
9:24 Země je vydána do rukou bezbožných, zakrývá tváře
jejich soudci; pokud ne, kde a kdo to je?
9:25 Mé dny jsou rychlejší než pošta: utíkají, nevidí nic dobrého.
9:26 Pominuli jako rychlé lodě, jako orel, který spěchá
kořist.
9:27 Řeknu-li: Zapomenu na svou stížnost, opustím svou tíhu a
uklidním se:
9:28 Bojím se všech svých bolestí, vím, že mě nedržíš
nevinný.
9:29 Jsem-li zlý, proč se tedy nadarmo namáhám?
9:30 Když se umývám sněhovou vodou, a ruce své nikdy tak čisté nebudu;
9:31 Však mě ponoříš do příkopu a můj oděv se bude hnusit
mě.
9:32 Není totiž člověk jako já, abych mu odpověděl, a my bychom měli
sejít se v soudu.
9:33 Není mezi námi žádný dnu, který by na nás mohl vztáhnout ruku
oba.
9:34 Ať mi vezme svou hůl a neděsí mě jeho strach.
9:35 Tehdy bych mluvil a nebál se ho; ale u mě to tak není.