Práce 7:1 Není snad určený čas pro člověka na zemi? nejsou také jeho dny jako dny nájemníka? 7:2 Jako služebník horlivě touží po stínu a jako nádeník se dívá za odměnu za jeho práci: 7:3 Tak jsem stvořen k tomu, abych měl měsíce marnosti a únavné noci jsou jmenovaný ke mně. 7:4 Když si lehnu, říkám: "Kdy vstanu a noc odejde?" a já jsem plný házení sem a tam až do úsvitu dne. 7:5 Mé tělo je oděno červy a hrudkami prachu; moje kůže je zlomená a stát se odporným. 7:6 Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člun a jsou utraceny bez naděje. 7:7 Pamatuj, že můj život je vítr, mé oko už neuvidí dobré. 7:8 Oko toho, kdo mě viděl, mě již nespatří, tvé oči ano na mě, a já nejsem. 7:9 Jako se oblak pohltí a zmizí, tak ten, kdo sestoupí hrob už nepovstane. 7:10 Už se nevrátí do svého domu a jeho místo ho nepozná nic víc. 7:11 Proto nezdržím svých úst; Budu mluvit ve své úzkosti duch; V hořkosti duše si budu stěžovat. 7:12 Jsem snad moře nebo velryba, že nade mnou dáváš stráž? 7:13 Když řeknu: Mé lůžko mě utěší, mé lůžko uleví mé stížnosti; 7:14 Potom mě děsíš sny a děsíš mě viděními. 7:15 Má duše volí raději uškrcení a smrt než můj život. 7:16 Nenávidím to; Nežil bych pořád: nech mě být; neboť mé dny jsou marnost. 7:17 Co je člověk, že ho zvelebuješ? a že bys měl vlož své srdce na něj? 7:18 A abys ho každé ráno navštěvoval a každé ráno zkoušel moment? 7:19 Jak dlouho ode mne neodejdeš a nenecháš mě samotného, dokud nepolknu dolů moje sliny? 7:20 Zhřešil jsem; co ti učiním, ó ochránce lidí? proč postavil jsi mě za znamení proti sobě, takže jsem ti na břemeno moje maličkost? 7:21 A proč neodpustíš mé přestoupení a neodejmeš mé? nepravost? neboť nyní budu spát v prachu; a budeš mě hledat v ráno, ale nebudu.