Práce
7:1 Není snad určený čas pro člověka na zemi? nejsou také jeho dny
jako dny nájemníka?
7:2 Jako služebník horlivě touží po stínu a jako nádeník se dívá
za odměnu za jeho práci:
7:3 Tak jsem stvořen k tomu, abych měl měsíce marnosti a únavné noci jsou
jmenovaný ke mně.
7:4 Když si lehnu, říkám: "Kdy vstanu a noc odejde?" a já
jsem plný házení sem a tam až do úsvitu dne.
7:5 Mé tělo je oděno červy a hrudkami prachu; moje kůže je zlomená a
stát se odporným.
7:6 Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člun a jsou utraceny bez naděje.
7:7 Pamatuj, že můj život je vítr, mé oko už neuvidí dobré.
7:8 Oko toho, kdo mě viděl, mě již nespatří, tvé oči ano
na mě, a já nejsem.
7:9 Jako se oblak pohltí a zmizí, tak ten, kdo sestoupí
hrob už nepovstane.
7:10 Už se nevrátí do svého domu a jeho místo ho nepozná
nic víc.
7:11 Proto nezdržím svých úst; Budu mluvit ve své úzkosti
duch; V hořkosti duše si budu stěžovat.
7:12 Jsem snad moře nebo velryba, že nade mnou dáváš stráž?
7:13 Když řeknu: Mé lůžko mě utěší, mé lůžko uleví mé stížnosti;
7:14 Potom mě děsíš sny a děsíš mě viděními.
7:15 Má duše volí raději uškrcení a smrt než můj život.
7:16 Nenávidím to; Nežil bych pořád: nech mě být; neboť mé dny jsou
marnost.
7:17 Co je člověk, že ho zvelebuješ? a že bys měl
vlož své srdce na něj?
7:18 A abys ho každé ráno navštěvoval a každé ráno zkoušel
moment?
7:19 Jak dlouho ode mne neodejdeš a nenecháš mě samotného, dokud nepolknu
dolů moje sliny?
7:20 Zhřešil jsem; co ti učiním, ó ochránce lidí? proč
postavil jsi mě za znamení proti sobě, takže jsem ti na břemeno
moje maličkost?
7:21 A proč neodpustíš mé přestoupení a neodejmeš mé?
nepravost? neboť nyní budu spát v prachu; a budeš mě hledat v
ráno, ale nebudu.