Práce
3:1 Potom Job otevřel ústa svá a proklel svůj den.
3:2 Job mluvil a řekl:
3:3 Ať zahyne den, v němž jsem se narodil, i noc, v níž byla
řekl: Byl počat muž.
3:4 Nechť je ten den tmou; ať na to Bůh shůry nehledí, ani nechť
světlo na to svítí.
3:5 Nechť ji poskvrní temnota a stín smrti; ať přebývá oblak
to; ať ji děsí temnota dne.
3:6 Té noci ať se zmocní tma; ať se nepřipojuje k
dny v roce, ať to nepřijde do počtu měsíců.
3:7 Hle, ať je ta noc osamělá, ať do ní nezazní žádný radostný hlas.
3:8 Proklínají ti, kdo proklínají den, kteří jsou připraveni vzkřísit své
smutek.
3:9 Hvězdy jeho soumraku ať jsou temné; ať hledá světlo,
ale nemít žádné; ani ať nevidí úsvit dne:
3:10 Protože to nezavřelo dveře lůna mé matky a neskrylo zármutek
z mých očí.
3:11 Proč jsem nezemřel z lůna? proč jsem se nevzdal ducha, když jsem
vylezl z břicha?
3:12 Proč mi bránila kolena? nebo proč ta prsa, která bych měla sát?
3:13 Kdybych teď klidně ležel a mlčel, měl bych spát.
pak bych byl v klidu,
3:14 S králi a rádci země, kteří stavěli pustá místa
oni sami;
3:15 Nebo s knížaty, kteří měli zlato a kteří naplnili své domy stříbrem.
3:16 Nebo jako skryté předčasné narození jsem nebyl; jako nemluvňata, která nikdy
viděl světlo.
3:17 Tam se přestávají bezbožníci trápit; a tam budou unavení odpočívat.
3:18 Tam spolu odpočívají vězni; neslyší hlas toho
utlačovatel.
3:19 Jsou tam malí i velcí; a služebník je svobodný od svého pána.
3:20 Proto je dáno světlo tomu, kdo je v bídě, a život tomu
hořký v duši;
3:21 Kteří touží po smrti, ale nepřichází; a kopat za to víc než za
ukryté poklady;
3:22 Kteří se velmi radují a radují, když najdou hrob?
3:23 Proč je světlo dáno člověku, jehož cesta je skryta a kterého Bůh ohradil?
v?
3:24 Nebo mé vzdychání přichází dříve, než jím, a můj řev se rozlévá
vody.
3:25 Přišlo na mě to, čeho jsem se velmi bál, a to, čeho jsem se já
se bál, přichází ke mně.
3:26 Nebyl jsem v bezpečí, neměl jsem klid, nebyl jsem tichý; dosud
přišly potíže.