Práce 3:1 Potom Job otevřel ústa svá a proklel svůj den. 3:2 Job mluvil a řekl: 3:3 Ať zahyne den, v němž jsem se narodil, i noc, v níž byla řekl: Byl počat muž. 3:4 Nechť je ten den tmou; ať na to Bůh shůry nehledí, ani nechť světlo na to svítí. 3:5 Nechť ji poskvrní temnota a stín smrti; ať přebývá oblak to; ať ji děsí temnota dne. 3:6 Té noci ať se zmocní tma; ať se nepřipojuje k dny v roce, ať to nepřijde do počtu měsíců. 3:7 Hle, ať je ta noc osamělá, ať do ní nezazní žádný radostný hlas. 3:8 Proklínají ti, kdo proklínají den, kteří jsou připraveni vzkřísit své smutek. 3:9 Hvězdy jeho soumraku ať jsou temné; ať hledá světlo, ale nemít žádné; ani ať nevidí úsvit dne: 3:10 Protože to nezavřelo dveře lůna mé matky a neskrylo zármutek z mých očí. 3:11 Proč jsem nezemřel z lůna? proč jsem se nevzdal ducha, když jsem vylezl z břicha? 3:12 Proč mi bránila kolena? nebo proč ta prsa, která bych měla sát? 3:13 Kdybych teď klidně ležel a mlčel, měl bych spát. pak bych byl v klidu, 3:14 S králi a rádci země, kteří stavěli pustá místa oni sami; 3:15 Nebo s knížaty, kteří měli zlato a kteří naplnili své domy stříbrem. 3:16 Nebo jako skryté předčasné narození jsem nebyl; jako nemluvňata, která nikdy viděl světlo. 3:17 Tam se přestávají bezbožníci trápit; a tam budou unavení odpočívat. 3:18 Tam spolu odpočívají vězni; neslyší hlas toho utlačovatel. 3:19 Jsou tam malí i velcí; a služebník je svobodný od svého pána. 3:20 Proto je dáno světlo tomu, kdo je v bídě, a život tomu hořký v duši; 3:21 Kteří touží po smrti, ale nepřichází; a kopat za to víc než za ukryté poklady; 3:22 Kteří se velmi radují a radují, když najdou hrob? 3:23 Proč je světlo dáno člověku, jehož cesta je skryta a kterého Bůh ohradil? v? 3:24 Nebo mé vzdychání přichází dříve, než jím, a můj řev se rozlévá vody. 3:25 Přišlo na mě to, čeho jsem se velmi bál, a to, čeho jsem se já se bál, přichází ke mně. 3:26 Nebyl jsem v bezpečí, neměl jsem klid, nebyl jsem tichý; dosud přišly potíže.