Jeremiáš
17:1 Hřích Judův je psán železným perem a hrotem a
diamant: je vyrytý na stole jejich srdce a na rozích
tvých oltářů;
17:2 Zatímco jejich děti vzpomínají na své oltáře a na své háje u kostela
zelené stromy na vysokých kopcích.
17:3 Ó má horo v poli, dám tvůj majetek a všechno tvé
poklady k kořisti a tvá výsosti k hříchu ve všech tvých
hranic.
17:4 A ty sám odstoupíš od svého dědictví, které jsem já
dal ti; a učiním tě, abys sloužil tvým nepřátelům v zemi
kteréž neznáš, neboť jsi zapálil oheň v mém hněvu, který
bude hořet navždy.
17:5 Toto praví Hospodin: Zlořečený muž, kterýž doufá v člověka a činí
maso jeho paže a jehož srdce odchází od Hospodina.
17:6 Neboť bude jako vřesoviště na poušti a neuvidí kdy
dobro přichází; ale bude obývat vyprahlá místa na poušti, v
solná země a neobydlená.
17:7 Požehnaný muž, který doufá v Hospodina a jehož naděje v Hospodina
je.
17:8 Neboť bude jako strom zasazený u vod, který se rozprostírá
její kořeny u řeky, a neuvidí, když přijde žár, ale její list
bude zelená; a nebude opatrný ani v roce sucha
přestane přinášet ovoce.
17:9 Srdce je nade vše klamné a zoufale ničemné, kdo může
to vědí?
17:10 Já, Hospodin, zkoumám srdce, zkouším otěže, abych dal každému
podle jeho cest a podle ovoce jeho skutků.
17:11 Jako koroptev na vejcích sedí a nelíhne; tak on to
získá bohatství, a ne právem, nechá je uprostřed svého
dní a na jeho konci bude blázen.
17:12 Slavný vysoký trůn od počátku je místem naší svatyně.
17:13 Hospodine, naděje Izraele, všichni, kdo tě opouštějí, budou zahanbeni a
ti, kteří ode mne odejdou, budou zapsáni na zemi, protože oni
opustili Hospodina, pramen živých vod.
17:14 Uzdrav mě, Hospodine, a budu uzdraven; zachraň mě a budu spasen:
neboť ty jsi má chvála.
17:15 Hle, říkají mi: Kde je slovo Hospodinovo? ať to přijde
Nyní.
17:16 Pokud jde o mě, nepospíchal jsem, abych byl pastorem, abych tě následoval.
ani jsem netoužil po žalostném dni; ty znáš: to, co vyšlo
mých rtů byl přímo před tebou.
17:17 Nebuď mi děsem, ty jsi má naděje v den zla.
17:18 Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale ať nejsem zahanben já.
ať se děsí, ale já ať se děsím: přiveď na ně
den zla a znič je dvojitým zničením.
17:19 Takto mi praví Hospodin: Jděte a postavte se do brány dětí z
lid, kterým judští králové vcházejí a skrze které odcházejí
ven a ve všech branách Jeruzaléma;
17:20 A řekněte jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové judští,
celý Juda a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří skrze ně vcházejí
brány:
17:21 Takto praví Hospodin: Dávejte na sebe pozor a neberte na sebe žádné břemeno
sobotní den, ani jej nevnášejte branami Jeruzaléma;
17:22 Nevynášejte břemeno ze svých domů v sobotu,
ani nepracujte, ale světte den sobotní, jak jsem přikázal
vaši otcové.
17:23 Oni však neposlechli, ani nenaklonili ucho, ale naklonili si šíji
strnulí, aby neslyšeli ani nedostali poučení.
17:24 A stane se, jestliže mě budete pilně poslouchat, praví
Hospodine, aby nepronesl žádné břemeno branami tohoto města na
den sobotní, ale posvěťte den sobotní, abyste v něm nekonali;
17:25 Tehdy vstoupí do bran tohoto města králové a knížata
sedí na trůnu Davidově, jezdí na vozech a na koních,
oni i jejich knížata, judští muži a obyvatelé
Jeruzalém: a toto město zůstane navěky.
17:26 Přijdou z judských měst az okolních míst
Jeruzaléma a ze země Benjamína, z roviny az
hory a od jihu přinášející zápalné oběti a
oběti a oběti masné, a kadidlo, a přinášení obětí
chvála domu Hospodinovu.
17:27 Jestliže mě však neuposlechnete, abych světil den sabatní, a ne
nést břemeno, dokonce vstoupit branami Jeruzaléma v sobotu
den; tehdy zapálím oheň v jeho branách a pohltí
jeruzalémské paláce a neuhasne.