Jeremiáš 17:1 Hřích Judův je psán železným perem a hrotem a diamant: je vyrytý na stole jejich srdce a na rozích tvých oltářů; 17:2 Zatímco jejich děti vzpomínají na své oltáře a na své háje u kostela zelené stromy na vysokých kopcích. 17:3 Ó má horo v poli, dám tvůj majetek a všechno tvé poklady k kořisti a tvá výsosti k hříchu ve všech tvých hranic. 17:4 A ty sám odstoupíš od svého dědictví, které jsem já dal ti; a učiním tě, abys sloužil tvým nepřátelům v zemi kteréž neznáš, neboť jsi zapálil oheň v mém hněvu, který bude hořet navždy. 17:5 Toto praví Hospodin: Zlořečený muž, kterýž doufá v člověka a činí maso jeho paže a jehož srdce odchází od Hospodina. 17:6 Neboť bude jako vřesoviště na poušti a neuvidí kdy dobro přichází; ale bude obývat vyprahlá místa na poušti, v solná země a neobydlená. 17:7 Požehnaný muž, který doufá v Hospodina a jehož naděje v Hospodina je. 17:8 Neboť bude jako strom zasazený u vod, který se rozprostírá její kořeny u řeky, a neuvidí, když přijde žár, ale její list bude zelená; a nebude opatrný ani v roce sucha přestane přinášet ovoce. 17:9 Srdce je nade vše klamné a zoufale ničemné, kdo může to vědí? 17:10 Já, Hospodin, zkoumám srdce, zkouším otěže, abych dal každému podle jeho cest a podle ovoce jeho skutků. 17:11 Jako koroptev na vejcích sedí a nelíhne; tak on to získá bohatství, a ne právem, nechá je uprostřed svého dní a na jeho konci bude blázen. 17:12 Slavný vysoký trůn od počátku je místem naší svatyně. 17:13 Hospodine, naděje Izraele, všichni, kdo tě opouštějí, budou zahanbeni a ti, kteří ode mne odejdou, budou zapsáni na zemi, protože oni opustili Hospodina, pramen živých vod. 17:14 Uzdrav mě, Hospodine, a budu uzdraven; zachraň mě a budu spasen: neboť ty jsi má chvála. 17:15 Hle, říkají mi: Kde je slovo Hospodinovo? ať to přijde Nyní. 17:16 Pokud jde o mě, nepospíchal jsem, abych byl pastorem, abych tě následoval. ani jsem netoužil po žalostném dni; ty znáš: to, co vyšlo mých rtů byl přímo před tebou. 17:17 Nebuď mi děsem, ty jsi má naděje v den zla. 17:18 Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale ať nejsem zahanben já. ať se děsí, ale já ať se děsím: přiveď na ně den zla a znič je dvojitým zničením. 17:19 Takto mi praví Hospodin: Jděte a postavte se do brány dětí z lid, kterým judští králové vcházejí a skrze které odcházejí ven a ve všech branách Jeruzaléma; 17:20 A řekněte jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové judští, celý Juda a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří skrze ně vcházejí brány: 17:21 Takto praví Hospodin: Dávejte na sebe pozor a neberte na sebe žádné břemeno sobotní den, ani jej nevnášejte branami Jeruzaléma; 17:22 Nevynášejte břemeno ze svých domů v sobotu, ani nepracujte, ale světte den sobotní, jak jsem přikázal vaši otcové. 17:23 Oni však neposlechli, ani nenaklonili ucho, ale naklonili si šíji strnulí, aby neslyšeli ani nedostali poučení. 17:24 A stane se, jestliže mě budete pilně poslouchat, praví Hospodine, aby nepronesl žádné břemeno branami tohoto města na den sobotní, ale posvěťte den sobotní, abyste v něm nekonali; 17:25 Tehdy vstoupí do bran tohoto města králové a knížata sedí na trůnu Davidově, jezdí na vozech a na koních, oni i jejich knížata, judští muži a obyvatelé Jeruzalém: a toto město zůstane navěky. 17:26 Přijdou z judských měst az okolních míst Jeruzaléma a ze země Benjamína, z roviny az hory a od jihu přinášející zápalné oběti a oběti a oběti masné, a kadidlo, a přinášení obětí chvála domu Hospodinovu. 17:27 Jestliže mě však neuposlechnete, abych světil den sabatní, a ne nést břemeno, dokonce vstoupit branami Jeruzaléma v sobotu den; tehdy zapálím oheň v jeho branách a pohltí jeruzalémské paláce a neuhasne.