Jeremiáš 14:1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k Jeremjášovi o milosti. 14:2 Juda truchlí, a brány jeho chřadnou; jsou černé k přízemní; a křik Jeruzaléma přešel. 14:3 Jejich velmoži poslali své maličké k vodám, přišli k nim jámy a nenašli žádnou vodu; vrátili se s prázdnými nádobami; byli zahanbeni a zmateni a zakryli si hlavy. 14:4 Poněvadž země je hlína, neboť na zemi nebyl déšť oráči se styděli, kryli si hlavy. 14:5 Ano, i laň se otelila na poli a opustila je, protože tam nebyla žádná tráva. 14:6 A divocí osli stáli na výšinách a uhasili je vítr jako draci; jejich oči selhaly, protože tam nebyla žádná tráva. 14:7 Ó Hospodine, i když naše nepravosti svědčí proti nám, učiň to pro své pro jméno: neboť naše odpadnutí je mnoho; zhřešili jsme proti tobě. 14:8 Naděje Izraele, jeho zachránce v čase soužení, proč? měl bys být jako cizinec v zemi a jako pocestný, že odvrací se, aby zůstal přes noc? 14:9 Proč bys měl být jako muž ohromen, jako silný muž, který nemůže? Uložit? ty však jsi, Hospodine, uprostřed nás, a jsme povoláni od tebe název; nenech nás. 14:10 Takto praví Hospodin tomuto lidu: Tak milovali putování, nezdrželi se svých nohou, proto Hospodin nepřijímá jim; nyní si vzpomene na jejich nepravosti a navštíví jejich hříchy. 14:11 Hospodin mi řekl: "Nemodli se za tento lid pro jeho dobro." 14:12 Když se postí, neuslyším jejich křik; a když nabízejí pálené oběť a dar, nepřijmu je, ale spotřebuji je mečem, hladem a morem. 14:13 Řekl jsem: "Ach, Pane Hospodine!" hle, proroci jim říkají: Budete meč nevidíte, ani hlad nebudete míti; ale dám ti zajistil mír na tomto místě. 14:14 Hospodin mi řekl: "Proroci prorokují lži v mém jménu." neposlal jsem je, ani jsem jim nepřikázal, ani jsem k nim nemluvil. prorokují vám falešné vidění a věštění a věc nic a klam jejich srdce. 14:15 Proto takto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují v mé jméno, a neposlal jsem je, ale říkají: Meč ani hlad nebude být v této zemi; Mečem a hladem budou tito proroci vyhlazeni. 14:16 A lid, jemuž prorokují, bude vyhnán do ulic Jeruzalém kvůli hladu a meči; a nebudou mít žádné pohřbít je, je, jejich manželky, ani jejich syny, ani jejich dcery: nebo vyleji na ně jejich špatnost. 14:17 Proto jim řekni toto slovo; Nech mé oči běžet dolů se slzami ve dne v noci, a ať nepřestanou: pro pannu dcera mého lidu je zlomena velkým zlomem, velmi těžká rána. 14:18 Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem! a vejdu-li do města, hle, nemocní hladem! ano, prorok i kněz jdou do země, kterou znají ne. 14:19 Zdaliž jsi zcela zavrhl Judu? Má duše tvá Sion? proč spěchat bil jsi nás, a není pro nás uzdravení? hledali jsme mír, a není dobro; a pro čas uzdravení, a hle, trápení! 14:20 Uznáváme, Hospodine, svou špatnost a nepravost svých otců. neboť jsme zhřešili proti tobě. 14:21 Neznechuc nás pro své jméno, nezneucť trůn svůj sláva: pamatuj, nezruš svou smlouvu s námi. 14:22 Jsou mezi marnostmi pohanů nějaké, které mohou způsobit déšť? nebo mohou nebesa sprchovat? Nejsi to ty, Hospodine, Bože náš? proto budeme na tebe čekat, neboť ty jsi všechno toto učinil.