Jeremiáš
14:1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k Jeremjášovi o milosti.
14:2 Juda truchlí, a brány jeho chřadnou; jsou černé k
přízemní; a křik Jeruzaléma přešel.
14:3 Jejich velmoži poslali své maličké k vodám, přišli k nim
jámy a nenašli žádnou vodu; vrátili se s prázdnými nádobami;
byli zahanbeni a zmateni a zakryli si hlavy.
14:4 Poněvadž země je hlína, neboť na zemi nebyl déšť
oráči se styděli, kryli si hlavy.
14:5 Ano, i laň se otelila na poli a opustila je, protože tam
nebyla žádná tráva.
14:6 A divocí osli stáli na výšinách a uhasili je
vítr jako draci; jejich oči selhaly, protože tam nebyla žádná tráva.
14:7 Ó Hospodine, i když naše nepravosti svědčí proti nám, učiň to pro své
pro jméno: neboť naše odpadnutí je mnoho; zhřešili jsme proti tobě.
14:8 Naděje Izraele, jeho zachránce v čase soužení, proč?
měl bys být jako cizinec v zemi a jako pocestný, že
odvrací se, aby zůstal přes noc?
14:9 Proč bys měl být jako muž ohromen, jako silný muž, který nemůže?
Uložit? ty však jsi, Hospodine, uprostřed nás, a jsme povoláni od tebe
název; nenech nás.
14:10 Takto praví Hospodin tomuto lidu: Tak milovali putování,
nezdrželi se svých nohou, proto Hospodin nepřijímá
jim; nyní si vzpomene na jejich nepravosti a navštíví jejich hříchy.
14:11 Hospodin mi řekl: "Nemodli se za tento lid pro jeho dobro."
14:12 Když se postí, neuslyším jejich křik; a když nabízejí pálené
oběť a dar, nepřijmu je, ale spotřebuji
je mečem, hladem a morem.
14:13 Řekl jsem: "Ach, Pane Hospodine!" hle, proroci jim říkají: Budete
meč nevidíte, ani hlad nebudete míti; ale dám ti
zajistil mír na tomto místě.
14:14 Hospodin mi řekl: "Proroci prorokují lži v mém jménu."
neposlal jsem je, ani jsem jim nepřikázal, ani jsem k nim nemluvil.
prorokují vám falešné vidění a věštění a věc
nic a klam jejich srdce.
14:15 Proto takto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují v
mé jméno, a neposlal jsem je, ale říkají: Meč ani hlad nebude
být v této zemi; Mečem a hladem budou tito proroci vyhlazeni.
14:16 A lid, jemuž prorokují, bude vyhnán do ulic
Jeruzalém kvůli hladu a meči; a nebudou mít žádné
pohřbít je, je, jejich manželky, ani jejich syny, ani jejich dcery:
nebo vyleji na ně jejich špatnost.
14:17 Proto jim řekni toto slovo; Nech mé oči běžet dolů
se slzami ve dne v noci, a ať nepřestanou: pro pannu
dcera mého lidu je zlomena velkým zlomem, velmi
těžká rána.
14:18 Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem! a
vejdu-li do města, hle, nemocní hladem!
ano, prorok i kněz jdou do země, kterou znají
ne.
14:19 Zdaliž jsi zcela zavrhl Judu? Má duše tvá Sion? proč spěchat
bil jsi nás, a není pro nás uzdravení? hledali jsme mír,
a není dobro; a pro čas uzdravení, a hle, trápení!
14:20 Uznáváme, Hospodine, svou špatnost a nepravost svých otců.
neboť jsme zhřešili proti tobě.
14:21 Neznechuc nás pro své jméno, nezneucť trůn svůj
sláva: pamatuj, nezruš svou smlouvu s námi.
14:22 Jsou mezi marnostmi pohanů nějaké, které mohou způsobit déšť? nebo
mohou nebesa sprchovat? Nejsi to ty, Hospodine, Bože náš? proto
budeme na tebe čekat, neboť ty jsi všechno toto učinil.