Jeremiáš
8:1 V ten čas, praví Hospodin, vynesou kosti jeho
judští králové a kosti jeho knížat a kosti jeho
kněží a kosti proroků a kosti obyvatelů
z Jeruzaléma, z jejich hrobů:
8:2 A rozprostře je před sluncem, měsícem a vším
nebeský zástup, kterého milovali a kterému sloužili, a
za kým chodili a koho hledali a koho oni
klaněli se: nebudou shromážděni ani pohřbeni; budou
být za hnůj na povrchu země.
8:3 A všichni ostatní budou vyvoleni spíše smrt než život
které zbyly z této zlé rodiny, které zůstávají na všech místech, kam
Pohnal jsem je, praví Hospodin zástupů.
8:4 A řekneš jim: Toto praví Hospodin; Jestli padnou,
a nevznikne? odvrátí se a nevrátí se?
8:5 Proč je tedy tento lid Jeruzalémský navěky odsunut zpět?
zpátečnictví? lžou, odmítají se vrátit.
8:6 Slyšel jsem a slyšel, ale nemluvili dobře; nikdo z něho nečinil pokání
jeho bezbožnost, řka: Co jsem učinil? každý se otočil ke svému
samozřejmě, když se kůň řítí do bitvy.
8:7 Ano, čáp v nebi zná své stanovené časy; a želva
a jeřáb a vlaštovka pozorují čas svého příchodu; ale můj
lidé neznají soud Hospodinův.
8:8 Jak můžete říci: "Moudří jsme, a zákon Hospodinův je s námi?" Hle,
zajisté nadarmo to učinil; pero písařů je marné.
8:9 Mudrci se stydí, jsou zděšeni a zajati, hle, mají
zavrhl slovo Hospodinovo; a jaká moudrost je v nich?
8:10 Proto dám jejich ženy jiným a jejich pole jim
který je zdědí, neboť každý od nejmenšího až do posledního
největší je dáno žádostivosti, od proroka až po kněze
každý jedná falešně.
8:11 Neboť lehce uzdravili zranění dcery mého lidu,
řka: Pokoj, pokoj; když není klid.
8:12 Styděli se, když se dopustili ohavnosti? ne, byli
vůbec se nestyděli, ani se nemohli červenat: proto padnou
mezi ty, kteří padají: v čas jejich navštívení budou uvrženi
dolů, praví Hospodin.
8:13 Určitě je strávím, praví Hospodin, nebudou na nich hrozny
vinná réva, ani fíky na fíkovníku, a list vybledne; a
věci, které jsem jim dal, od nich pominou.
8:14 Proč nehybně sedíme? shromážděte se a nechejte nás vstoupit do
města ohrazená, a tam mlčeme, neboť Hospodin Bůh náš má
umlč nás a dal nám pít vodu žlučové, protože máme
zhřešil proti Hospodinu.
8:15 Očekávali jsme pokoj, ale nic dobrého nepřišlo; a na čas zdraví a
hle, potíže!
8:16 Od Dana bylo slyšet funění jeho koní, celá země se třásla
za zvuku řehtání jeho silných; neboť přišli a
pohltili zemi a vše, co je v ní; město a ti, co
přebývat v něm.
8:17 Neboť hle, pošlu na vás hady, kokardy, kteří budou
nenech se očarovat a kousnou tě, praví Hospodin.
8:18 Když se chci utěšovat proti smutku, mé srdce je ve mně slabé.
8:19 Hle, hlas křiku dcery mého lidu kvůli nim
kteří bydlí v daleké zemi: Zdaliž není Hospodin na Sionu? není jejím králem
její? Proč mě svými rytinami vyprovokovali k hněvu a?
s podivnými marnostmi?
8:20 Sklizeň skončila, léto skončilo a my nejsme spaseni.
8:21 Pro ublížení dcery lidu mého jsem zraněn; Jsem černý;
zmocnil se mě úžas.
8:22 Není v Gileádu balzámu? není tam lékař? proč tedy ne
uzdravilo se zdraví dcery mého lidu?