Jeremiáš 8:1 V ten čas, praví Hospodin, vynesou kosti jeho judští králové a kosti jeho knížat a kosti jeho kněží a kosti proroků a kosti obyvatelů z Jeruzaléma, z jejich hrobů: 8:2 A rozprostře je před sluncem, měsícem a vším nebeský zástup, kterého milovali a kterému sloužili, a za kým chodili a koho hledali a koho oni klaněli se: nebudou shromážděni ani pohřbeni; budou být za hnůj na povrchu země. 8:3 A všichni ostatní budou vyvoleni spíše smrt než život které zbyly z této zlé rodiny, které zůstávají na všech místech, kam Pohnal jsem je, praví Hospodin zástupů. 8:4 A řekneš jim: Toto praví Hospodin; Jestli padnou, a nevznikne? odvrátí se a nevrátí se? 8:5 Proč je tedy tento lid Jeruzalémský navěky odsunut zpět? zpátečnictví? lžou, odmítají se vrátit. 8:6 Slyšel jsem a slyšel, ale nemluvili dobře; nikdo z něho nečinil pokání jeho bezbožnost, řka: Co jsem učinil? každý se otočil ke svému samozřejmě, když se kůň řítí do bitvy. 8:7 Ano, čáp v nebi zná své stanovené časy; a želva a jeřáb a vlaštovka pozorují čas svého příchodu; ale můj lidé neznají soud Hospodinův. 8:8 Jak můžete říci: "Moudří jsme, a zákon Hospodinův je s námi?" Hle, zajisté nadarmo to učinil; pero písařů je marné. 8:9 Mudrci se stydí, jsou zděšeni a zajati, hle, mají zavrhl slovo Hospodinovo; a jaká moudrost je v nich? 8:10 Proto dám jejich ženy jiným a jejich pole jim který je zdědí, neboť každý od nejmenšího až do posledního největší je dáno žádostivosti, od proroka až po kněze každý jedná falešně. 8:11 Neboť lehce uzdravili zranění dcery mého lidu, řka: Pokoj, pokoj; když není klid. 8:12 Styděli se, když se dopustili ohavnosti? ne, byli vůbec se nestyděli, ani se nemohli červenat: proto padnou mezi ty, kteří padají: v čas jejich navštívení budou uvrženi dolů, praví Hospodin. 8:13 Určitě je strávím, praví Hospodin, nebudou na nich hrozny vinná réva, ani fíky na fíkovníku, a list vybledne; a věci, které jsem jim dal, od nich pominou. 8:14 Proč nehybně sedíme? shromážděte se a nechejte nás vstoupit do města ohrazená, a tam mlčeme, neboť Hospodin Bůh náš má umlč nás a dal nám pít vodu žlučové, protože máme zhřešil proti Hospodinu. 8:15 Očekávali jsme pokoj, ale nic dobrého nepřišlo; a na čas zdraví a hle, potíže! 8:16 Od Dana bylo slyšet funění jeho koní, celá země se třásla za zvuku řehtání jeho silných; neboť přišli a pohltili zemi a vše, co je v ní; město a ti, co přebývat v něm. 8:17 Neboť hle, pošlu na vás hady, kokardy, kteří budou nenech se očarovat a kousnou tě, praví Hospodin. 8:18 Když se chci utěšovat proti smutku, mé srdce je ve mně slabé. 8:19 Hle, hlas křiku dcery mého lidu kvůli nim kteří bydlí v daleké zemi: Zdaliž není Hospodin na Sionu? není jejím králem její? Proč mě svými rytinami vyprovokovali k hněvu a? s podivnými marnostmi? 8:20 Sklizeň skončila, léto skončilo a my nejsme spaseni. 8:21 Pro ublížení dcery lidu mého jsem zraněn; Jsem černý; zmocnil se mě úžas. 8:22 Není v Gileádu balzámu? není tam lékař? proč tedy ne uzdravilo se zdraví dcery mého lidu?