Jeremiáš 6:1 Synové Benjamína, shromážděte se, abyste utekli ze středu Jeruzalémě a zatrubte na trubku v Tekoe a postavte tam ohnivé znamení Bethaccerem; nebo zlé se zjevuje od severu a veliké zničení. 6:2 Sionskou dceru jsem přirovnal k půvabné a jemné ženě. 6:3 Přijdou k ní pastýři se svými stády; budou házet jejich stany proti ní kolem dokola; budou krmit každý ve svém místo. 6:4 Připravte válku proti ní; vstaň a vystupme v poledne. Běda tomu nás! nebo den pomine, nebo se roztáhnou stíny večera ven. 6:5 Vstaň a pojďme v noci a zničme její paláce. 6:6 Neboť takto praví Hospodin zástupů: Osekejte stromy a hoďte hora proti Jeruzalému: toto je město, které se má navštívit; ona je celá útlaku uprostřed ní. 6:7 Jako pramen vyhání své vody, tak ona vyhání svou špatnost. je v ní slyšet násilí a kořist; přede mnou je neustále smutek a rány. 6:8 Pouč se, Jeruzaléme, aby duše má neodešla od tebe; abych já učiň pustinu, zemi neobydlenou. 6:9 Takto praví Hospodin zástupů: Dobře sbírají ostatky Izrael jako vinný kmen: vrať svou ruku jako sběrač hroznů do koše. 6:10 Ke komu mám mluvit a varovat, aby slyšeli? spatřit, ucho jejich jest neobřezáno, a nemohou poslouchati; aj, slovo Hospodin je pro ně potupou; nemají z toho žádnou radost. 6:11 Proto jsem plný Hospodinova hněvu; Jsem unavený z držení: Vyleji to na děti v cizině a na shromáždění mládenci spolu, neboť i muž s manželkou budou vzati, stařec s ním, který je plný dnů. 6:12 A jejich domy budou obráceny k jiným, s jejich poli a manželky spolu, neboť vztáhnu ruku svou na obyvatele země, praví Hospodin. 6:13 Neboť od nejmenšího z nich až po největšího z nich je každý dán žádostivosti; a od proroka až po kněze každý jeden se falešně zabývá. 6:14 Mírně uzdravili i zranění dcery mého lidu, řka: Pokoj, pokoj; když není klid. 6:15 Styděli se, když se dopustili ohavnosti? ne, byli vůbec se nestyděli, ani se nemohli červenat: proto padnou mezi padlé: v čas, kdy je navštívím, budou uvrženi dolů, praví Hospodin. 6:16 Takto praví Hospodin: Postavte se na cesty, vizte a žádejte staré stezky, kde je dobrá cesta, a choďte po ní, a naleznete odpočinutí pro vaše duše. Ale oni řekli: Nepůjdeme tam. 6:17 Ustanovil jsem nad vámi strážce, řka: Poslouchejte zvuk toho trubka. Ale oni řekli: Nebudeme poslouchati. 6:18 Proto slyšte, národy, a vězte, ó shromáždění, co je mezi tím jim. 6:19 Slyš, země, hle, uvedu zlo na tento lid, dokonce i na ten ovoce jejich myšlenek, protože neposlouchali má slova, ani mému zákonu, ale odmítl jsem ho. 6:20 K čemu mi přichází kadidlo ze Sáby a sladkost? hůl z daleké země? vaše zápalné oběti nejsou přijatelné, ani tvé oběti jsou mi sladké. 6:21 Proto takto praví Hospodin: Hle, já položím překážky tento lid a otcové a synové spolu padnou na ně; soused a jeho přítel zahynou. 6:22 Takto praví Hospodin: Hle, lid přichází ze země severu a velký národ povstane z končin země. 6:23 Popadnou luk a kopí; jsou krutí a nemají slitování; jejich hlas hučí jako moře; a jedou na koních, nasedají sešij se jako muži do války proti tobě, dcero Sionská. 6:24 Slyšeli jsme pověst o tom, ruce naše ochabují, úzkost zmocňuje se držet nás a bolest jako ženu v porodu. 6:25 Nevycházejte na pole, ani nechodte cestou; pro meč nepřítel a strach je na každé straně. 6:26 Ó dcero mého lidu, přepásej se pytlovinou a utáp se v popel: ať tě truchlí, jako pro jediného syna, hořký nářek: neboť spoiler na nás náhle přijde. 6:27 Postavil jsem tě za věž a pevnost mezi svým lidem, abys byl mohou znát a vyzkoušet jejich cestu. 6:28 Všichni jsou krutí vzbouřenci, kteří chodí s pomluvami, jsou mosazní a železo; všichni jsou korupčníci. 6:29 Měchy jsou spáleny, olovo je spáleno ohněm; zakladatel marně se rozplývá, neboť bezbožní nejsou vytrženi. 6:30 Budou je nazývat zavržené stříbro, protože Hospodin zavrhl jim.