Jeremiáš
6:1 Synové Benjamína, shromážděte se, abyste utekli ze středu
Jeruzalémě a zatrubte na trubku v Tekoe a postavte tam ohnivé znamení
Bethaccerem; nebo zlé se zjevuje od severu a veliké
zničení.
6:2 Sionskou dceru jsem přirovnal k půvabné a jemné ženě.
6:3 Přijdou k ní pastýři se svými stády; budou házet
jejich stany proti ní kolem dokola; budou krmit každý ve svém
místo.
6:4 Připravte válku proti ní; vstaň a vystupme v poledne. Běda tomu
nás! nebo den pomine, nebo se roztáhnou stíny večera
ven.
6:5 Vstaň a pojďme v noci a zničme její paláce.
6:6 Neboť takto praví Hospodin zástupů: Osekejte stromy a hoďte
hora proti Jeruzalému: toto je město, které se má navštívit; ona je celá
útlaku uprostřed ní.
6:7 Jako pramen vyhání své vody, tak ona vyhání svou špatnost.
je v ní slyšet násilí a kořist; přede mnou je neustále smutek a
rány.
6:8 Pouč se, Jeruzaléme, aby duše má neodešla od tebe; abych já
učiň pustinu, zemi neobydlenou.
6:9 Takto praví Hospodin zástupů: Dobře sbírají ostatky
Izrael jako vinný kmen: vrať svou ruku jako sběrač hroznů do
koše.
6:10 Ke komu mám mluvit a varovat, aby slyšeli? spatřit,
ucho jejich jest neobřezáno, a nemohou poslouchati; aj, slovo
Hospodin je pro ně potupou; nemají z toho žádnou radost.
6:11 Proto jsem plný Hospodinova hněvu; Jsem unavený z držení:
Vyleji to na děti v cizině a na shromáždění
mládenci spolu, neboť i muž s manželkou budou vzati,
stařec s ním, který je plný dnů.
6:12 A jejich domy budou obráceny k jiným, s jejich poli a
manželky spolu, neboť vztáhnu ruku svou na obyvatele
země, praví Hospodin.
6:13 Neboť od nejmenšího z nich až po největšího z nich je každý
dán žádostivosti; a od proroka až po kněze každý
jeden se falešně zabývá.
6:14 Mírně uzdravili i zranění dcery mého lidu,
řka: Pokoj, pokoj; když není klid.
6:15 Styděli se, když se dopustili ohavnosti? ne, byli
vůbec se nestyděli, ani se nemohli červenat: proto padnou
mezi padlé: v čas, kdy je navštívím, budou uvrženi
dolů, praví Hospodin.
6:16 Takto praví Hospodin: Postavte se na cesty, vizte a žádejte staré
stezky, kde je dobrá cesta, a choďte po ní, a naleznete odpočinutí
pro vaše duše. Ale oni řekli: Nepůjdeme tam.
6:17 Ustanovil jsem nad vámi strážce, řka: Poslouchejte zvuk toho
trubka. Ale oni řekli: Nebudeme poslouchati.
6:18 Proto slyšte, národy, a vězte, ó shromáždění, co je mezi tím
jim.
6:19 Slyš, země, hle, uvedu zlo na tento lid, dokonce i na ten
ovoce jejich myšlenek, protože neposlouchali má slova,
ani mému zákonu, ale odmítl jsem ho.
6:20 K čemu mi přichází kadidlo ze Sáby a sladkost?
hůl z daleké země? vaše zápalné oběti nejsou přijatelné, ani
tvé oběti jsou mi sladké.
6:21 Proto takto praví Hospodin: Hle, já položím překážky
tento lid a otcové a synové spolu padnou na ně;
soused a jeho přítel zahynou.
6:22 Takto praví Hospodin: Hle, lid přichází ze země severu a
velký národ povstane z končin země.
6:23 Popadnou luk a kopí; jsou krutí a nemají slitování;
jejich hlas hučí jako moře; a jedou na koních, nasedají
sešij se jako muži do války proti tobě, dcero Sionská.
6:24 Slyšeli jsme pověst o tom, ruce naše ochabují, úzkost zmocňuje se
držet nás a bolest jako ženu v porodu.
6:25 Nevycházejte na pole, ani nechodte cestou; pro meč
nepřítel a strach je na každé straně.
6:26 Ó dcero mého lidu, přepásej se pytlovinou a utáp se v
popel: ať tě truchlí, jako pro jediného syna, hořký nářek:
neboť spoiler na nás náhle přijde.
6:27 Postavil jsem tě za věž a pevnost mezi svým lidem, abys byl
mohou znát a vyzkoušet jejich cestu.
6:28 Všichni jsou krutí vzbouřenci, kteří chodí s pomluvami, jsou mosazní
a železo; všichni jsou korupčníci.
6:29 Měchy jsou spáleny, olovo je spáleno ohněm; zakladatel
marně se rozplývá, neboť bezbožní nejsou vytrženi.
6:30 Budou je nazývat zavržené stříbro, protože Hospodin zavrhl
jim.