James 1:1 Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, Dvanácti kmeny, které jsou rozptýleny v cizině, pozdrav. 1:2 Moji bratři, počítejte s radostí, když upadnete do různých pokušení; 1:3 To víš, že zkoušení víry tvé působí trpělivosti. 1:4 Ale ať má trpělivost své dokonalé dílo, abyste byli dokonalí a dokonalí celý, nic nechtít. 1:5 Jestliže někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha, který dává všem lidem velkoryse a nevyčítá; a bude mu dáno. 1:6 Ale ať prosí ve víře, neochvějně. Neboť ten, kdo váhá, je podobný mořská vlna hnaná větrem a zmítaná. 1:7 Neboť ať si ten člověk nemyslí, že dostane něco od Hospodina. 1:8 Muž s dvojí myslí je nestálý ve všech svých cestách. 1:9 Bratr nízkého stupně ať se raduje z toho, že je vyvýšen. 1:10 Bohatý však tím, že je ponížený, protože jako květ trávy pomine. 1:11 Slunce již nevychází se spalujícím žárem, ale usychá tráva, a její květ padá, a milost podobenství tak zahyne i bohatý na cestách svých. 1:12 Blahoslavený muž, který snáší pokušení, neboť když je zkoušen, on obdrží korunu života, kterou jim Hospodin zaslíbil kteří ho milují. 1:13 Ať nikdo neříká, když je pokoušen: Jsem pokoušen od Boha, protože Bůh nemůže být pokoušen zlým, ani nikoho nepokouší. 1:14 Ale každý člověk je pokoušen, když je odváděn od své vlastní žádostivosti, a nalákal. 1:15 Když pak žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dokonáno, plodí smrt. 1:16 Nemylte se, moji milovaní bratři. 1:17 Každý dobrý dar a každý dokonalý dar je shůry a sestupuje dolů od Otce světel, s nímž není proměnlivost, ani stín otáčení. 1:18 Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli a jakési prvotiny jeho stvoření. 1:19 A tak, moji milovaní bratři, ať je každý člověk rychlý k slyšení, pomalý k mluv pomalu k hněvu: 1:20 Hněv lidský nepůsobí spravedlnosti Boží. 1:21 Proto odložte veškerou špínu a nadbytečnost zlomyslnosti a přijmi s pokorou naroubované slovo, které je schopné spasit tvé duše. 1:22 Vy však buďte činitelé slova, a ne pouze posluchači, klamete své vlastní. já. 1:23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a nečinitelem, je podobný muž hledící na svou přirozenou tvář ve sklenici: 1:24 Neboť vidí sám sebe, jde svou cestou a hned zapomíná jaký to byl člověk. 1:25 Kdo však nahlédne do dokonalého zákona svobody, a pokračuje v tom, on není zapomnětlivý posluchač, ale konatel díla, toto člověk bude požehnán ve svém činu. 1:26 Pokud se někomu z vás zdá, že je zbožný a nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své vlastní srdce, náboženství tohoto muže je marné. 1:27 Čisté náboženství a neposkvrněné před Bohem a Otcem je to navštívit sirotky a vdovy v jejich soužení a aby se zachoval neposkvrněný ze světa.