James
1:1 Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, Dvanácti
kmeny, které jsou rozptýleny v cizině, pozdrav.
1:2 Moji bratři, počítejte s radostí, když upadnete do různých pokušení;
1:3 To víš, že zkoušení víry tvé působí trpělivosti.
1:4 Ale ať má trpělivost své dokonalé dílo, abyste byli dokonalí a dokonalí
celý, nic nechtít.
1:5 Jestliže někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha, který dává všem lidem
velkoryse a nevyčítá; a bude mu dáno.
1:6 Ale ať prosí ve víře, neochvějně. Neboť ten, kdo váhá, je podobný
mořská vlna hnaná větrem a zmítaná.
1:7 Neboť ať si ten člověk nemyslí, že dostane něco od Hospodina.
1:8 Muž s dvojí myslí je nestálý ve všech svých cestách.
1:9 Bratr nízkého stupně ať se raduje z toho, že je vyvýšen.
1:10 Bohatý však tím, že je ponížený, protože jako květ trávy
pomine.
1:11 Slunce již nevychází se spalujícím žárem, ale usychá
tráva, a její květ padá, a milost podobenství
tak zahyne i bohatý na cestách svých.
1:12 Blahoslavený muž, který snáší pokušení, neboť když je zkoušen, on
obdrží korunu života, kterou jim Hospodin zaslíbil
kteří ho milují.
1:13 Ať nikdo neříká, když je pokoušen: Jsem pokoušen od Boha, protože Bůh nemůže
být pokoušen zlým, ani nikoho nepokouší.
1:14 Ale každý člověk je pokoušen, když je odváděn od své vlastní žádostivosti, a
nalákal.
1:15 Když pak žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když
dokonáno, plodí smrt.
1:16 Nemylte se, moji milovaní bratři.
1:17 Každý dobrý dar a každý dokonalý dar je shůry a sestupuje dolů
od Otce světel, s nímž není proměnlivost, ani stín
otáčení.
1:18 Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli a
jakési prvotiny jeho stvoření.
1:19 A tak, moji milovaní bratři, ať je každý člověk rychlý k slyšení, pomalý k
mluv pomalu k hněvu:
1:20 Hněv lidský nepůsobí spravedlnosti Boží.
1:21 Proto odložte veškerou špínu a nadbytečnost zlomyslnosti a
přijmi s pokorou naroubované slovo, které je schopné spasit tvé
duše.
1:22 Vy však buďte činitelé slova, a ne pouze posluchači, klamete své vlastní.
já.
1:23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a nečinitelem, je podobný
muž hledící na svou přirozenou tvář ve sklenici:
1:24 Neboť vidí sám sebe, jde svou cestou a hned zapomíná
jaký to byl člověk.
1:25 Kdo však nahlédne do dokonalého zákona svobody, a pokračuje
v tom, on není zapomnětlivý posluchač, ale konatel díla, toto
člověk bude požehnán ve svém činu.
1:26 Pokud se někomu z vás zdá, že je zbožný a nedrží na uzdě svůj jazyk,
ale klame své vlastní srdce, náboženství tohoto muže je marné.
1:27 Čisté náboženství a neposkvrněné před Bohem a Otcem je to navštívit
sirotky a vdovy v jejich soužení a aby se zachoval
neposkvrněný ze světa.