Izajáš 57:1 Spravedlivý hyne, a nikdo to neklade na srdce, a milosrdní muži jsou vzati, nikdo neuvažuje, že spravedlivý je vzat zlo, které přijde. 57:2 Vejde do pokoje, každý bude odpočívat na svých lůžkách chůze ve své vzpřímenosti. 57:3 Ale přistupte sem, synové čarodějnice, semene cizoložník a děvka. 57:4 Proti komu sportujete? proti komu děláte široká ústa, a vytáhnout jazyk? nejste děti přestoupení, semeno? lež, 57:5 Zapalujte se modlami pod každým zeleným stromem a zabíjejte děti v údolích pod rozsedlinami skal? 57:6 Mezi hladkými kameny potoka je tvůj podíl; oni, oni jsou tvoji los, i jim jsi obětoval mokrou oběť, obětoval jsi nabídka masa. Mám v tom dostat útěchu? 57:7 Na vysoké a vysoké hoře jsi postavil své lůžko, i tam šel jsi obětovati. 57:8 Také za dveřmi a za sloupy jsi vzpomněl svou památku. neboť jsi se objevil jinému, než jsem já, a vystoupil jsi; zvětšil jsi lože své, a uzavřel jsi s nimi smlouvu; ty miloval jejich postel tam, kde jsi ji viděl. 57:9 Šel jsi ke králi s mastí a rozmnožil jsi svou vonné látky, a neposlal jsi posly své daleko a ponižoval jsi sebe i do pekla. 57:10 Unavuješ se velikostí cesty své; ještě jsi neřekl: Tady není naděje: nalezl jsi život ruky své; proto jsi byl ne zarmoucený. 57:11 A koho jsi se bál nebo bál, že jsi lhal a Zdaliž jsi na mne nevzpomněl, aniž jsi to položil k srdci svému? nedržel jsem svůj pokoj od pradávna, a ty se mě nebojíš? 57:12 Vyprávím o tvé spravedlnosti a o tvých skutcích; neboť nebudou profitujte z vás. 57:13 Když budeš křičet, nechť tě vysvobodí tvá shromáždění; ale vítr bude odnést je všechny pryč; marnost je vezme, ale kdo položí své důvěřuj mi, obsadí zemi a zdědí mou svatou horu; 57:14 A řekne: Vrhněte se, vrhněte se, připravte cestu, vezměte kámen úrazu z cesty mého lidu. 57:15 Neboť takto praví ten vysoký a vznešený, který přebývá na věčnosti, jehož jméno je svatý; Přebývám na výsosti a svatém místě, s ním také to je zkroušeného a pokorného ducha, oživit ducha pokorných a oživit srdce zkroušených. 57:16 Neboť se nebudu věčně hádat a nebudu se vždy hněvat duch by měl selhat přede mnou a duše, které jsem stvořil. 57:17 Pro nepravost jeho lakomství jsem se rozhněval a zabil jsem ho, skryl jsem se a rozhněval se, a šel zpupně dál cestou svého srdce. 57:18 Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho, také ho povedu, a navrať útěchu jemu a jeho truchlícím. 57:19 Tvořím ovoce rtů; Mír, mír tomu, kdo je daleko, a tomu, kdo je blízko, praví Hospodin; a já ho uzdravím. 57:20 Ale bezbožní jsou jako rozbouřené moře, když nemůže odpočinout, jehož vody vrhají bahno a špínu. 57:21 Není pokoj, praví Bůh můj, bezbožným.