Izajáš
57:1 Spravedlivý hyne, a nikdo to neklade na srdce, a milosrdní muži
jsou vzati, nikdo neuvažuje, že spravedlivý je vzat
zlo, které přijde.
57:2 Vejde do pokoje, každý bude odpočívat na svých lůžkách
chůze ve své vzpřímenosti.
57:3 Ale přistupte sem, synové čarodějnice, semene
cizoložník a děvka.
57:4 Proti komu sportujete? proti komu děláte široká ústa,
a vytáhnout jazyk? nejste děti přestoupení, semeno?
lež,
57:5 Zapalujte se modlami pod každým zeleným stromem a zabíjejte
děti v údolích pod rozsedlinami skal?
57:6 Mezi hladkými kameny potoka je tvůj podíl; oni, oni jsou tvoji
los, i jim jsi obětoval mokrou oběť, obětoval jsi
nabídka masa. Mám v tom dostat útěchu?
57:7 Na vysoké a vysoké hoře jsi postavil své lůžko, i tam
šel jsi obětovati.
57:8 Také za dveřmi a za sloupy jsi vzpomněl svou památku.
neboť jsi se objevil jinému, než jsem já, a vystoupil jsi;
zvětšil jsi lože své, a uzavřel jsi s nimi smlouvu; ty
miloval jejich postel tam, kde jsi ji viděl.
57:9 Šel jsi ke králi s mastí a rozmnožil jsi svou
vonné látky, a neposlal jsi posly své daleko a ponižoval jsi
sebe i do pekla.
57:10 Unavuješ se velikostí cesty své; ještě jsi neřekl: Tady
není naděje: nalezl jsi život ruky své; proto jsi byl
ne zarmoucený.
57:11 A koho jsi se bál nebo bál, že jsi lhal a
Zdaliž jsi na mne nevzpomněl, aniž jsi to položil k srdci svému? nedržel jsem svůj
pokoj od pradávna, a ty se mě nebojíš?
57:12 Vyprávím o tvé spravedlnosti a o tvých skutcích; neboť nebudou
profitujte z vás.
57:13 Když budeš křičet, nechť tě vysvobodí tvá shromáždění; ale vítr bude
odnést je všechny pryč; marnost je vezme, ale kdo položí své
důvěřuj mi, obsadí zemi a zdědí mou svatou horu;
57:14 A řekne: Vrhněte se, vrhněte se, připravte cestu, vezměte
kámen úrazu z cesty mého lidu.
57:15 Neboť takto praví ten vysoký a vznešený, který přebývá na věčnosti, jehož
jméno je svatý; Přebývám na výsosti a svatém místě, s ním také to je
zkroušeného a pokorného ducha, oživit ducha pokorných a
oživit srdce zkroušených.
57:16 Neboť se nebudu věčně hádat a nebudu se vždy hněvat
duch by měl selhat přede mnou a duše, které jsem stvořil.
57:17 Pro nepravost jeho lakomství jsem se rozhněval a zabil jsem ho, skryl jsem se
a rozhněval se, a šel zpupně dál cestou svého srdce.
57:18 Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho, také ho povedu, a
navrať útěchu jemu a jeho truchlícím.
57:19 Tvořím ovoce rtů; Mír, mír tomu, kdo je daleko, a
tomu, kdo je blízko, praví Hospodin; a já ho uzdravím.
57:20 Ale bezbožní jsou jako rozbouřené moře, když nemůže odpočinout, jehož
vody vrhají bahno a špínu.
57:21 Není pokoj, praví Bůh můj, bezbožným.