Izajáš 10:1 Běda těm, kteří nařizují nespravedlivá nařízení a píší bolest, kterou předepsali; 10:2 Aby odvrátili nuzné od soudu a odebrali jim právo chudí mého lidu, aby vdovy byly jejich kořistí a aby byli okrást bez otce! 10:3 A co budete dělat v den navštívení a v zpustošení? který přijde z daleka? ke komu se budete utíkat pro pomoc? a kde bude opouštíš svou slávu? 10:4 Beze mne se budou klanět pod zajatci a padnou pod zabitým. Pro to všechno není odvrácen jeho hněv, ale jeho ruka je stále natažený. 10:5 Ó Assyřané, hůl mého hněvu a hůl v jejich ruce jsou moje rozhořčení. 10:6 Pošlu ho proti pokryteckému národu a proti lidu ze svého hněvu mu dám příkaz, aby vzal kořist a vzal kořist a šlapat je jako bahno ulic. 10:7 On to však nemyslí, ani jeho srdce tak nemyslí; ale je to v jeho srdce zničit a vyhladit národy nemálo. 10:8 Neboť dí: Což nejsou moji knížata veskrze králi? 10:9 Není Calno jako Carchemish? není Chamat jako Arpád? není Samaří jako Damašek? 10:10 Jako má ruka nalezla království modl a jejich rytiny překonal je z Jeruzaléma a ze Samaří; 10:11 Nečiním, jako jsem učinil Samaří a jejím modlám, Jeruzalém a jeho modly? 10:12 Proto se stane, že když Hospodin vykoná své celé dílo na hoře Sion a na Jeruzalémě potrestám ovoce silné srdce asyrského krále a slávu jeho vysokého vzezření. 10:13 Neboť praví: Silou ruky své jsem to učinil a svou moudrost; neboť jsem moudrý a odstranil jsem hranice lidu, a vyloupili jsem jejich poklady, a já jsem pobil obyvatele jako statečný muž: 10:14 A moje ruka nalezla jako hnízdo bohatství lidu a jako jedno sbírá vejce, která zbyla, shromáždil jsem celou zemi; a tam nebyl žádný, kdo by pohnul křídlem, otevřel ústa nebo nahlédl. 10:15 Copak se má sekera chlubit proti tomu, kdo s ní seká? nebo bude zvětšuje se pila proti tomu, kdo ji třese? jako by prut měl otřese se proti nim, kteří to zvednou, nebo jako by to personál měl zvedne se, jako by to nebylo žádné dřevo. 10:16 Proto Hospodin, Hospodin zástupů, pošle mezi své tlusté hubenost; a pod svou slávou zažehne pálení jako pálení požáru. 10:17 Světlo Izraele bude ohněm a jeho Svatý bude ohněm plamen: a bude hořet a pohltí jeho trní a jeho bodliny v jedno den; 10:18 A pohltí slávu svého lesa a svého úrodného pole, duše i tělo: a budou jako vlajkonoši omdlí. 10:19 A ostatních stromů v jeho lese bude málo, aby bylo dítě napište je. 10:20 A stane se v ten den, že zbytek Izraele, a kteříž z domu Jákobova utekli, již více nezůstanou ten, kdo je bil; ale zůstane na Hospodinu, Svatém Izrael, po pravdě. 10:21 Zbytek, zbytek Jákobův, se vrátí k mocným. Bůh. 10:22 I kdyby byl tvůj lid Izrael jako mořský písek, přece jen pozůstatek vrátí se: stanovená spotřeba přeteče spravedlnost. 10:23 Neboť Pán Bůh zástupů učiní spotřebu, dokonce určenou, v uprostřed celé země. 10:24 Proto takto praví Panovník Hospodin zástupů, můj lide, který přebýváš Sione, neboj se Assyrského, udeří tě holí a pozdvihne proti tobě hůl svou podle způsobu Egypta. 10:25 Ještě velmi málo, a přestane hněv i můj hněv při jejich ničení. 10:26 Hospodin zástupů mu vzbudí bič podle pobití Madiana na skále Oreb, a jako jeho hůl byla na moře, tak jej pozvedne po způsobu Egypta. 10:27 A stane se v ten den, že jeho břemeno bude vzato pryč s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé a jho bude zničen kvůli pomazání. 10:28 Přišel do Aiath, přešel do Migronu; u Michmaše uložil jeho kočáry: 10:29 Přešli přes průchod, ubytovali se Geba; Ráma se bojí; Saulova Gibea je na útěku. 10:30 Pozdvihni svůj hlas, dcero Gallimova, dej, aby byl vyslyšen Laish, chudák Anatothe. 10:31 Madmenah je odstraněna; obyvatelé Gebimu se shromažďují k útěku. 10:32 Ještě onoho dne zůstane v Nóbu, potřese mu rukou hora dcery Sionu, hora Jeruzalémská. 10:33 Hle, Hospodin, Hospodin zástupů, s hrůzou podlomí větev. a vysocí urostlí budou otesáni, a naduti budou být pokořen. 10:34 I vykácí houští lesa železem a Libanon padne mocným.