Izajáš
10:1 Běda těm, kteří nařizují nespravedlivá nařízení a píší
bolest, kterou předepsali;
10:2 Aby odvrátili nuzné od soudu a odebrali jim právo
chudí mého lidu, aby vdovy byly jejich kořistí a aby byli
okrást bez otce!
10:3 A co budete dělat v den navštívení a v zpustošení?
který přijde z daleka? ke komu se budete utíkat pro pomoc? a kde bude
opouštíš svou slávu?
10:4 Beze mne se budou klanět pod zajatci a padnou
pod zabitým. Pro to všechno není odvrácen jeho hněv, ale jeho ruka
je stále natažený.
10:5 Ó Assyřané, hůl mého hněvu a hůl v jejich ruce jsou moje
rozhořčení.
10:6 Pošlu ho proti pokryteckému národu a proti lidu
ze svého hněvu mu dám příkaz, aby vzal kořist a vzal
kořist a šlapat je jako bahno ulic.
10:7 On to však nemyslí, ani jeho srdce tak nemyslí; ale je to v
jeho srdce zničit a vyhladit národy nemálo.
10:8 Neboť dí: Což nejsou moji knížata veskrze králi?
10:9 Není Calno jako Carchemish? není Chamat jako Arpád? není Samaří jako
Damašek?
10:10 Jako má ruka nalezla království modl a jejich rytiny
překonal je z Jeruzaléma a ze Samaří;
10:11 Nečiním, jako jsem učinil Samaří a jejím modlám,
Jeruzalém a jeho modly?
10:12 Proto se stane, že když Hospodin vykoná své
celé dílo na hoře Sion a na Jeruzalémě potrestám ovoce
silné srdce asyrského krále a slávu jeho vysokého vzezření.
10:13 Neboť praví: Silou ruky své jsem to učinil a svou
moudrost; neboť jsem moudrý a odstranil jsem hranice lidu,
a vyloupili jsem jejich poklady, a já jsem pobil obyvatele
jako statečný muž:
10:14 A moje ruka nalezla jako hnízdo bohatství lidu a jako jedno
sbírá vejce, která zbyla, shromáždil jsem celou zemi; a tam
nebyl žádný, kdo by pohnul křídlem, otevřel ústa nebo nahlédl.
10:15 Copak se má sekera chlubit proti tomu, kdo s ní seká? nebo bude
zvětšuje se pila proti tomu, kdo ji třese? jako by prut měl
otřese se proti nim, kteří to zvednou, nebo jako by to personál měl
zvedne se, jako by to nebylo žádné dřevo.
10:16 Proto Hospodin, Hospodin zástupů, pošle mezi své tlusté
hubenost; a pod svou slávou zažehne pálení jako pálení
požáru.
10:17 Světlo Izraele bude ohněm a jeho Svatý bude ohněm
plamen: a bude hořet a pohltí jeho trní a jeho bodliny v jedno
den;
10:18 A pohltí slávu svého lesa a svého úrodného pole,
duše i tělo: a budou jako vlajkonoši
omdlí.
10:19 A ostatních stromů v jeho lese bude málo, aby bylo dítě
napište je.
10:20 A stane se v ten den, že zbytek Izraele, a
kteříž z domu Jákobova utekli, již více nezůstanou
ten, kdo je bil; ale zůstane na Hospodinu, Svatém
Izrael, po pravdě.
10:21 Zbytek, zbytek Jákobův, se vrátí k mocným.
Bůh.
10:22 I kdyby byl tvůj lid Izrael jako mořský písek, přece jen pozůstatek
vrátí se: stanovená spotřeba přeteče
spravedlnost.
10:23 Neboť Pán Bůh zástupů učiní spotřebu, dokonce určenou, v
uprostřed celé země.
10:24 Proto takto praví Panovník Hospodin zástupů, můj lide, který přebýváš
Sione, neboj se Assyrského, udeří tě holí a
pozdvihne proti tobě hůl svou podle způsobu Egypta.
10:25 Ještě velmi málo, a přestane hněv i můj
hněv při jejich ničení.
10:26 Hospodin zástupů mu vzbudí bič podle
pobití Madiana na skále Oreb, a jako jeho hůl byla na
moře, tak jej pozvedne po způsobu Egypta.
10:27 A stane se v ten den, že jeho břemeno bude vzato
pryč s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé a jho
bude zničen kvůli pomazání.
10:28 Přišel do Aiath, přešel do Migronu; u Michmaše uložil
jeho kočáry:
10:29 Přešli přes průchod, ubytovali se
Geba; Ráma se bojí; Saulova Gibea je na útěku.
10:30 Pozdvihni svůj hlas, dcero Gallimova, dej, aby byl vyslyšen
Laish, chudák Anatothe.
10:31 Madmenah je odstraněna; obyvatelé Gebimu se shromažďují k útěku.
10:32 Ještě onoho dne zůstane v Nóbu, potřese mu rukou
hora dcery Sionu, hora Jeruzalémská.
10:33 Hle, Hospodin, Hospodin zástupů, s hrůzou podlomí větev.
a vysocí urostlí budou otesáni, a naduti budou
být pokořen.
10:34 I vykácí houští lesa železem a Libanon
padne mocným.