Izajáš
2:1 Slovo, které viděl Izajáš, syn Amosův, o Judsku a Jeruzalémě.
2:2 A stane se v posledních dnech, že hora
Hospodinův dům bude upevněn na vrcholcích hor a bude
být vyvýšen nad kopce; a poplynou k němu všechny národy.
2:3 Mnoho lidí půjde a řekne: "Pojďte a pojďme nahoru."
hora Hospodinova, do domu Boha Jákobova; a bude
vyuč nás o jeho cestách, a budeme chodit po jeho stezkách, neboť ze Sionu
zákon a slovo Hospodinovo vyjde z Jeruzaléma.
2:4 Bude soudit mezi národy a bude kárat mnoho lidí
meče své v radlice a kopí svá přetlučou
podřezávače: národ nepozvedne meč proti národu, ani
budou se ještě učit válce.
2:5 Dome Jákobův, pojďte a choďme ve světle Hospodinově.
2:6 Proto jsi opustil svůj lid, dům Jákobův, protože oni
naplňte se od východu a jsou věštci jako Pelištejci,
a těší se v dětech cizích.
2:7 Jejich země je také plná stříbra a zlata a není konce
jejich poklady; jejich země je také plná koní a žádný není
konec jejich vozů:
2:8 Také země jejich jest plná modl; uctívají vlastní dílo
ruce, to, co vyrobily jejich vlastní prsty:
2:9 A podlý člověk se pokloní a velký muž se poníží.
proto jim neodpouštěj.
2:10 Vejdi do skály a ukryj se v prachu ze strachu před Hospodinem,
a pro slávu jeho veličenstva.
2:11 Vznešené pohledy člověka budou pokořeny a povýšenost lidí
bude skloněno a v ten den bude vyvýšen pouze Hospodin.
2:12 Neboť den Hospodina zástupů bude na každém pyšném
a vznešený a nad každým, kdo je vyvýšen; a bude přiveden
nízký:
2:13 A na všech cedrech Libanonu, které jsou vysoké a vyvýšené, a
na všech dubech Bášanu,
2:14 A na všech vysokých horách a na všech vyvýšených pahorcích
nahoru,
2:15 A na každou vysokou věž a na každou ohrazenou zeď,
2:16 A na všech lodích Taršíše a na všech rozkošných obrazech.
2:17 A bude skloněna vznešenost člověka a povýšenost lidí
ponížen bude, a sám Hospodin bude vyvýšen v ten den.
2:18 A modly zcela zničí.
2:19 A vejdou do skalních děr a do jeskyní
zemi, ze strachu před Hospodinem a pro slávu velebnosti jeho, když on
povstane, aby strašlivě otřásl zemí.
2:20 V ten den člověk odhodí své stříbrné modly a své zlaté modly,
které si udělali každý pro sebe k uctívání, krtkům a
netopýři;
2:21 Vejít do skalních rozsedlin a na vrcholky rozervaných
skály, pro bázeň před Hospodinem a pro slávu jeho majestátu, když on
povstane, aby strašlivě otřásl zemí.
2:22 Přestaňte od člověka, jehož dech je v jeho chřípí, neboť kam má
být započítán?