Izajáš 2:1 Slovo, které viděl Izajáš, syn Amosův, o Judsku a Jeruzalémě. 2:2 A stane se v posledních dnech, že hora Hospodinův dům bude upevněn na vrcholcích hor a bude být vyvýšen nad kopce; a poplynou k němu všechny národy. 2:3 Mnoho lidí půjde a řekne: "Pojďte a pojďme nahoru." hora Hospodinova, do domu Boha Jákobova; a bude vyuč nás o jeho cestách, a budeme chodit po jeho stezkách, neboť ze Sionu zákon a slovo Hospodinovo vyjde z Jeruzaléma. 2:4 Bude soudit mezi národy a bude kárat mnoho lidí meče své v radlice a kopí svá přetlučou podřezávače: národ nepozvedne meč proti národu, ani budou se ještě učit válce. 2:5 Dome Jákobův, pojďte a choďme ve světle Hospodinově. 2:6 Proto jsi opustil svůj lid, dům Jákobův, protože oni naplňte se od východu a jsou věštci jako Pelištejci, a těší se v dětech cizích. 2:7 Jejich země je také plná stříbra a zlata a není konce jejich poklady; jejich země je také plná koní a žádný není konec jejich vozů: 2:8 Také země jejich jest plná modl; uctívají vlastní dílo ruce, to, co vyrobily jejich vlastní prsty: 2:9 A podlý člověk se pokloní a velký muž se poníží. proto jim neodpouštěj. 2:10 Vejdi do skály a ukryj se v prachu ze strachu před Hospodinem, a pro slávu jeho veličenstva. 2:11 Vznešené pohledy člověka budou pokořeny a povýšenost lidí bude skloněno a v ten den bude vyvýšen pouze Hospodin. 2:12 Neboť den Hospodina zástupů bude na každém pyšném a vznešený a nad každým, kdo je vyvýšen; a bude přiveden nízký: 2:13 A na všech cedrech Libanonu, které jsou vysoké a vyvýšené, a na všech dubech Bášanu, 2:14 A na všech vysokých horách a na všech vyvýšených pahorcích nahoru, 2:15 A na každou vysokou věž a na každou ohrazenou zeď, 2:16 A na všech lodích Taršíše a na všech rozkošných obrazech. 2:17 A bude skloněna vznešenost člověka a povýšenost lidí ponížen bude, a sám Hospodin bude vyvýšen v ten den. 2:18 A modly zcela zničí. 2:19 A vejdou do skalních děr a do jeskyní zemi, ze strachu před Hospodinem a pro slávu velebnosti jeho, když on povstane, aby strašlivě otřásl zemí. 2:20 V ten den člověk odhodí své stříbrné modly a své zlaté modly, které si udělali každý pro sebe k uctívání, krtkům a netopýři; 2:21 Vejít do skalních rozsedlin a na vrcholky rozervaných skály, pro bázeň před Hospodinem a pro slávu jeho majestátu, když on povstane, aby strašlivě otřásl zemí. 2:22 Přestaňte od člověka, jehož dech je v jeho chřípí, neboť kam má být započítán?