Hebrejci
12:1 Protož vidouce, i my jsme obklíčeni tak velikým oblakem
svědkové, odložme všelikou váhu i hřích, který tak činíme
snadno nás sužovat a trpělivě běžet závod, který je stanoven
před námi,
12:2 Vzhlížíme k Ježíši, původci a dokonavateli naší víry; kdo pro radost
která mu byla postavena, snesla kříž, pohrdajíc hanbou, a je
usedl po pravici Božího trůnu.
12:3 Neboť považte toho, který snášel takový odpor hříšníků proti
sám, abyste nebyli unaveni a neomdlévali ve svých myslích.
12:4 Ještě jste se nevzpírali až do krve a bojovali proti hříchu.
12:5 A zapomněli jste na napomenutí, které k vám mluví jako k vám
děti, můj synu, nepohrdejte káznou Páně a neumdlévejte
když jsi od něho kárán:
12:6 Neboť koho Pán miluje, toho trestá, a bičuje každého syna, kteréhož má
přijímá.
12:7 Snášíte-li kázeň, Bůh s vámi nakládá jako se syny; pro jakého syna
Zdaliž ten otec netrestá?
12:8 Jste-li bez trestu, jehož se všichni účastníte, pak jste
vy bastardi, a ne synové.
12:9 Měli jsme také otce svého těla, kteří nás napravovali, i my
vzdával jim úctu: zdali nebudeme mnohem spíše poddáni
Otec duchů, a žít?
12:10 Neboť oni nás po několik dní kárali podle své vlastní vůle;
ale on pro náš prospěch, abychom byli účastni jeho svatosti.
12:11 Nyní se žádné kárání pro přítomnost nezdá být radostné, ale žalostné.
nicméně poté přináší pokojné ovoce spravedlnosti
těm, které se tím uplatňují.
12:12 Proto pozvedněte ruce svěšené a kolena ochablá;
12:13 Udělejte rovné stezky svým nohám, aby se neobrátilo to, co je chromé
z cesty; ale ať se to raději vyléčí.
12:14 Následujte pokoj se všemi lidmi a svatost, bez níž nikdo neuvidí
Pán:
12:15 Dívejte se pilně, aby někdo nezklamal z milosti Boží; aby žádný kořen
hořkosti, která vás trápí, a tím se mnozí poskvrňují;
12:16 Aby nebyl někdo smilník nebo rouhač jako Ezau, který by
sousto masa prodalo své prvorozenství.
12:17 Víte totiž, jak to potom, když by zdědil
požehnáním byl zavržen, neboť nenašel místo pokání
opatrně se slzami hledal.
12:18 Neboť jste nepřišli na horu, které se lze dotknout, a to
spáleno ohněm, ani do temnoty, temnoty a bouře,
12:19 A zvuk trubky a hlas slov; který hlas oni
že slyšeli naléhali, aby to slovo k nim nikdo neřekl
více:
12:20 (Nemohli totiž snést to, co bylo přikázáno, a pokud tolik jako a
zvíře se dotkne hory, bude ukamenováno nebo proraženo a
šipka:
12:21 A ten pohled byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: Velmi se bojím a
zemětřesení:)
12:22 Vy jste však přišli na horu Sion a do města Boha živého,
nebeský Jeruzalém a nesčetná společnost andělů,
12:23 Valnému shromáždění a církvi prvorozených, které jsou napsány
v nebi a Bohu, Soudci všech, a duchům spravedlivých lidí
dokonalé,
12:24 A Ježíši, prostředníkovi nové smlouvy, a krvi
kropení, který mluví lépe než Ábelův.
12:25 Hleďte, abyste neodmítali toho, kdo mluví. Neboť kdyby utekli, ne kdo
odmítl toho, který mluvil na zemi, tím více neunikneme, pokud ano
odvrať se od toho, kdo mluví z nebe:
12:26 Jehož hlas tehdy otřásl zemí, nyní však zaslíbil, řka: Ještě
ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem.
12:27 A toto slovo, ještě jednou, znamená odstranění těch věcí
které jsou otřeseny jako věci, které jsou vyrobeny, že ty věci, které
nemůže být otřesena může zůstat.
12:28 Proto přijímáme království, které nelze pohnout, mějme
milost, kterou můžeme Bohu sloužit přijatelně s úctou a zbožně
strach:
12:29 Náš Bůh je stravující oheň.