Hebrejci 12:1 Protož vidouce, i my jsme obklíčeni tak velikým oblakem svědkové, odložme všelikou váhu i hřích, který tak činíme snadno nás sužovat a trpělivě běžet závod, který je stanoven před námi, 12:2 Vzhlížíme k Ježíši, původci a dokonavateli naší víry; kdo pro radost která mu byla postavena, snesla kříž, pohrdajíc hanbou, a je usedl po pravici Božího trůnu. 12:3 Neboť považte toho, který snášel takový odpor hříšníků proti sám, abyste nebyli unaveni a neomdlévali ve svých myslích. 12:4 Ještě jste se nevzpírali až do krve a bojovali proti hříchu. 12:5 A zapomněli jste na napomenutí, které k vám mluví jako k vám děti, můj synu, nepohrdejte káznou Páně a neumdlévejte když jsi od něho kárán: 12:6 Neboť koho Pán miluje, toho trestá, a bičuje každého syna, kteréhož má přijímá. 12:7 Snášíte-li kázeň, Bůh s vámi nakládá jako se syny; pro jakého syna Zdaliž ten otec netrestá? 12:8 Jste-li bez trestu, jehož se všichni účastníte, pak jste vy bastardi, a ne synové. 12:9 Měli jsme také otce svého těla, kteří nás napravovali, i my vzdával jim úctu: zdali nebudeme mnohem spíše poddáni Otec duchů, a žít? 12:10 Neboť oni nás po několik dní kárali podle své vlastní vůle; ale on pro náš prospěch, abychom byli účastni jeho svatosti. 12:11 Nyní se žádné kárání pro přítomnost nezdá být radostné, ale žalostné. nicméně poté přináší pokojné ovoce spravedlnosti těm, které se tím uplatňují. 12:12 Proto pozvedněte ruce svěšené a kolena ochablá; 12:13 Udělejte rovné stezky svým nohám, aby se neobrátilo to, co je chromé z cesty; ale ať se to raději vyléčí. 12:14 Následujte pokoj se všemi lidmi a svatost, bez níž nikdo neuvidí Pán: 12:15 Dívejte se pilně, aby někdo nezklamal z milosti Boží; aby žádný kořen hořkosti, která vás trápí, a tím se mnozí poskvrňují; 12:16 Aby nebyl někdo smilník nebo rouhač jako Ezau, který by sousto masa prodalo své prvorozenství. 12:17 Víte totiž, jak to potom, když by zdědil požehnáním byl zavržen, neboť nenašel místo pokání opatrně se slzami hledal. 12:18 Neboť jste nepřišli na horu, které se lze dotknout, a to spáleno ohněm, ani do temnoty, temnoty a bouře, 12:19 A zvuk trubky a hlas slov; který hlas oni že slyšeli naléhali, aby to slovo k nim nikdo neřekl více: 12:20 (Nemohli totiž snést to, co bylo přikázáno, a pokud tolik jako a zvíře se dotkne hory, bude ukamenováno nebo proraženo a šipka: 12:21 A ten pohled byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: Velmi se bojím a zemětřesení:) 12:22 Vy jste však přišli na horu Sion a do města Boha živého, nebeský Jeruzalém a nesčetná společnost andělů, 12:23 Valnému shromáždění a církvi prvorozených, které jsou napsány v nebi a Bohu, Soudci všech, a duchům spravedlivých lidí dokonalé, 12:24 A Ježíši, prostředníkovi nové smlouvy, a krvi kropení, který mluví lépe než Ábelův. 12:25 Hleďte, abyste neodmítali toho, kdo mluví. Neboť kdyby utekli, ne kdo odmítl toho, který mluvil na zemi, tím více neunikneme, pokud ano odvrať se od toho, kdo mluví z nebe: 12:26 Jehož hlas tehdy otřásl zemí, nyní však zaslíbil, řka: Ještě ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem. 12:27 A toto slovo, ještě jednou, znamená odstranění těch věcí které jsou otřeseny jako věci, které jsou vyrobeny, že ty věci, které nemůže být otřesena může zůstat. 12:28 Proto přijímáme království, které nelze pohnout, mějme milost, kterou můžeme Bohu sloužit přijatelně s úctou a zbožně strach: 12:29 Náš Bůh je stravující oheň.