Hebrejci 6:1 Opouštějme tedy zásady Kristova učení a pojďme dále k dokonalosti; nepokládat znovu základ pokání mrtvých skutků a víry v Boha, 6:2 O nauce o křtech a vkládání rukou a o vzkříšení z mrtvých a věčný soud. 6:3 A to uděláme, dá-li Bůh. 6:4 Je to nemožné pro ty, kteří byli kdysi osvíceni a mají ochutnali nebeský dar a stali se účastníky Ducha Svatého, 6:5 A okusili jste dobré slovo Boží a mocnosti světa Přijít, 6:6 Odpadnou-li, aby je znovu obnovili k pokání; vidění znovu sobě ukřižují Syna Božího a otevírají ho ostuda. 6:7 Neboť země pije déšť, který na ni často přichází, a plodí byliny vhodné pro ně, kdo je obléká, přijímá požehnání od Boha: 6:8 Ale to, co nese trní a bodliny, je zavrženo a je tomu blízké proklínání; jehož konec má být spálen. 6:9 Ale, milovaní, jsme od vás přesvědčeni o lepších věcech ao tom doprovázejí spasení, i když takto mluvíme. 6:10 Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na práci lásky, která Ukázali jste jménu jeho, když jste sloužili svatí a konat službu. 6:11 A přejeme si, aby každý z vás prokázal stejnou píli plná jistota naděje až do konce: 6:12 Abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteří skrze víru a trpělivost zdědí sliby. 6:13 Když Bůh dal slib Abrahamovi, protože mohl přísahat na ne větší, přísahal sám od sebe, 6:14 Říkajíce: Jistě žehnat, požehnám tobě, a množím se rozmnožte se. 6:15 A tak, když trpělivě vydržel, dosáhl zaslíbení. 6:16 Nebo lidé vpravdě přísahají při větším, a přísaha na potvrzení jest jim konec všech sporů. 6:17 V čemž Bůh chce hojněji ukázati dědicům zaslíbení neměnnost své rady potvrdil přísahou: 6:18 Že dvěma neměnnými věcmi, v nichž Bůh nemohl lhát, mohli bychom mít silnou útěchu, kteří jsme uprchli do útočiště, abychom se zmocnili na naději, která je před námi: 6:19 Kterou naději máme jako kotvu duše, jistou i pevnou, a který vstupuje do toho, co je uvnitř závoje; 6:20 Kam vstoupil předchůdce pro nás, Ježíš učinil povýšení kněz na věky podle řádu Melchisedechova.