Hebrejci
6:1 Opouštějme tedy zásady Kristova učení a pojďme dále
k dokonalosti; nepokládat znovu základ pokání mrtvých
skutků a víry v Boha,
6:2 O nauce o křtech a vkládání rukou a o
vzkříšení z mrtvých a věčný soud.
6:3 A to uděláme, dá-li Bůh.
6:4 Je to nemožné pro ty, kteří byli kdysi osvíceni a mají
ochutnali nebeský dar a stali se účastníky Ducha Svatého,
6:5 A okusili jste dobré slovo Boží a mocnosti světa
Přijít,
6:6 Odpadnou-li, aby je znovu obnovili k pokání; vidění
znovu sobě ukřižují Syna Božího a otevírají ho
ostuda.
6:7 Neboť země pije déšť, který na ni často přichází, a
plodí byliny vhodné pro ně, kdo je obléká, přijímá
požehnání od Boha:
6:8 Ale to, co nese trní a bodliny, je zavrženo a je tomu blízké
proklínání; jehož konec má být spálen.
6:9 Ale, milovaní, jsme od vás přesvědčeni o lepších věcech ao tom
doprovázejí spasení, i když takto mluvíme.
6:10 Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na práci lásky, která
Ukázali jste jménu jeho, když jste sloužili
svatí a konat službu.
6:11 A přejeme si, aby každý z vás prokázal stejnou píli
plná jistota naděje až do konce:
6:12 Abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteří skrze víru a
trpělivost zdědí sliby.
6:13 Když Bůh dal slib Abrahamovi, protože mohl přísahat na ne
větší, přísahal sám od sebe,
6:14 Říkajíce: Jistě žehnat, požehnám tobě, a množím se
rozmnožte se.
6:15 A tak, když trpělivě vydržel, dosáhl zaslíbení.
6:16 Nebo lidé vpravdě přísahají při větším, a přísaha na potvrzení jest
jim konec všech sporů.
6:17 V čemž Bůh chce hojněji ukázati dědicům zaslíbení
neměnnost své rady potvrdil přísahou:
6:18 Že dvěma neměnnými věcmi, v nichž Bůh nemohl lhát,
mohli bychom mít silnou útěchu, kteří jsme uprchli do útočiště, abychom se zmocnili
na naději, která je před námi:
6:19 Kterou naději máme jako kotvu duše, jistou i pevnou, a
který vstupuje do toho, co je uvnitř závoje;
6:20 Kam vstoupil předchůdce pro nás, Ježíš učinil povýšení
kněz na věky podle řádu Melchisedechova.