Hebrejci 4:1 Bojme se tedy, aby nám nezůstalo zaslíbení, že vstoupíme jeho odpočinek, zdá se, že kdokoli z vás toho nedosáhl. 4:2 Neboť nám bylo zvěstováno evangelium i jim, ale slovo kázáno jim neprospělo, nejsouce smíšeni s vírou v ně, že slyšel jsem to. 4:3 My, kteří jsme uvěřili, vcházíme do odpočinku, jak řekl: "Jako já jsem udělal." přísahali v mém hněvu, vejdou-li do mého odpočinutí, ačkoli skutky byly dokončeny od založení světa. 4:4 Nebo mluvil na jednom místě sedmého dne takto, a Bůh odpočinul sedmý den ode všech svých děl. 4:5 A opět na tomto místě: Vejdou-li do mého odpočinutí. 4:6 Zbývá tedy, že někteří do ní vejít musí a oni do ní komu bylo poprvé kázáno, nevstoupil do něj pro nevěru: 4:7 Opět omezuje určitý den, řka v Davidovi: Dnes, po tak dlouhé době Doba; jak se říká: Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svůj srdce. 4:8 Kdyby jim Ježíš dal odpočinutí, nedal by je potom mluvil o jiném dni. 4:9 Zbývá tedy odpočinutí lidu Božímu. 4:10 Neboť ten, kdo vešel do jeho odpočinku, přestal i on od svých skutky, jako Bůh učinil ze svého. 4:11 Usilujme se tedy vejít do toho odpočinku, aby někdo neupadl stejný příklad nevěry. 4:12 Neboť slovo Boží je rychlé, mocné a ostřejší než kterékoli jiné dvousečný meč, pronikající až k rozdělení duše a ducha, kloubů a kostní dřeně a je rozeznatelem myšlenek a záměry srdce. 4:13 Není žádné stvoření, které by nebylo zjevné v jeho očích, ale všechno věci jsou nahé a otevřené očím toho, s kým musíme dělat. 4:14 Vidouce tedy, že máme velikého velekněze, kterýž jest přenesen do nebesa, Ježíši, Synu Boží, držme se svého vyznání. 4:15 Nemáme totiž velekněze, který by se nemohl dotknout citu našich slabostí; ale byl ve všech bodech v pokušení stejně jako my bez hříchu. 4:16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom mohli získej milosrdenství a najdi milost k pomoci v nouzi.