Hebrejci
4:1 Bojme se tedy, aby nám nezůstalo zaslíbení, že vstoupíme
jeho odpočinek, zdá se, že kdokoli z vás toho nedosáhl.
4:2 Neboť nám bylo zvěstováno evangelium i jim, ale slovo
kázáno jim neprospělo, nejsouce smíšeni s vírou v ně, že
slyšel jsem to.
4:3 My, kteří jsme uvěřili, vcházíme do odpočinku, jak řekl: "Jako já jsem udělal."
přísahali v mém hněvu, vejdou-li do mého odpočinutí, ačkoli skutky
byly dokončeny od založení světa.
4:4 Nebo mluvil na jednom místě sedmého dne takto, a Bůh
odpočinul sedmý den ode všech svých děl.
4:5 A opět na tomto místě: Vejdou-li do mého odpočinutí.
4:6 Zbývá tedy, že někteří do ní vejít musí a oni do ní
komu bylo poprvé kázáno, nevstoupil do něj pro nevěru:
4:7 Opět omezuje určitý den, řka v Davidovi: Dnes, po tak dlouhé době
Doba; jak se říká: Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svůj
srdce.
4:8 Kdyby jim Ježíš dal odpočinutí, nedal by je potom
mluvil o jiném dni.
4:9 Zbývá tedy odpočinutí lidu Božímu.
4:10 Neboť ten, kdo vešel do jeho odpočinku, přestal i on od svých
skutky, jako Bůh učinil ze svého.
4:11 Usilujme se tedy vejít do toho odpočinku, aby někdo neupadl
stejný příklad nevěry.
4:12 Neboť slovo Boží je rychlé, mocné a ostřejší než kterékoli jiné
dvousečný meč, pronikající až k rozdělení duše a
ducha, kloubů a kostní dřeně a je rozeznatelem myšlenek
a záměry srdce.
4:13 Není žádné stvoření, které by nebylo zjevné v jeho očích, ale všechno
věci jsou nahé a otevřené očím toho, s kým musíme
dělat.
4:14 Vidouce tedy, že máme velikého velekněze, kterýž jest přenesen do
nebesa, Ježíši, Synu Boží, držme se svého vyznání.
4:15 Nemáme totiž velekněze, který by se nemohl dotknout citu
našich slabostí; ale byl ve všech bodech v pokušení stejně jako my
bez hříchu.
4:16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom mohli
získej milosrdenství a najdi milost k pomoci v nouzi.