Ezechiel
2:1 I řekl mi: Synu člověčí, postav se na nohy své, a budu mluviti
k tobě.
2:2 Když ke mně mluvil, vstoupil do mě duch a položil mě na mou
nohy, že jsem slyšel toho, který ke mně mluvil.
2:3 A řekl mi: Synu člověčí, posílám tě k synům Izraele,
národu vzpurnému, který se vzbouřil proti mně: oni a jejich
otcové proti mně přestupovali až do dnešního dne.
2:4 Jsou to děti nestoudné a tvrdého srdce. Posílám tě k
jim; a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin.
2:5 A oni, ať uslyší, nebo nechají, (neboť
jsou vzpurným domem, ale budou vědět, že tam bylo
mezi nimi prorok.
2:6 A ty, synu člověčí, neboj se jich, ani se jich neboj
slova, ač trní a trní jsou s tebou, a mezi nimi přebýváš
štíři: nebojte se jejich slov a neděste se jejich pohledy,
i když jsou to vzpurný dům.
2:7 Budeš k nim mluvit má slova, ať uslyší, nebo
zda snesou: neboť jsou nanejvýš vzpurní.
2:8 Ty však, synu člověčí, slyš, co ti říkám; Nebuď vzpurný
jako ten vzpurný dům: otevři svá ústa a jez, co ti dám.
2:9 Když jsem se podíval, hle, byla ke mně poslána ruka; a ejhle, role
byla v něm kniha;
2:10 A rozprostřel to přede mnou; a bylo napsáno uvnitř i vně: a
bylo v něm napsáno nářky, nářek a běda.