Ezechiel 2:1 I řekl mi: Synu člověčí, postav se na nohy své, a budu mluviti k tobě. 2:2 Když ke mně mluvil, vstoupil do mě duch a položil mě na mou nohy, že jsem slyšel toho, který ke mně mluvil. 2:3 A řekl mi: Synu člověčí, posílám tě k synům Izraele, národu vzpurnému, který se vzbouřil proti mně: oni a jejich otcové proti mně přestupovali až do dnešního dne. 2:4 Jsou to děti nestoudné a tvrdého srdce. Posílám tě k jim; a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin. 2:5 A oni, ať uslyší, nebo nechají, (neboť jsou vzpurným domem, ale budou vědět, že tam bylo mezi nimi prorok. 2:6 A ty, synu člověčí, neboj se jich, ani se jich neboj slova, ač trní a trní jsou s tebou, a mezi nimi přebýváš štíři: nebojte se jejich slov a neděste se jejich pohledy, i když jsou to vzpurný dům. 2:7 Budeš k nim mluvit má slova, ať uslyší, nebo zda snesou: neboť jsou nanejvýš vzpurní. 2:8 Ty však, synu člověčí, slyš, co ti říkám; Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům: otevři svá ústa a jez, co ti dám. 2:9 Když jsem se podíval, hle, byla ke mně poslána ruka; a ejhle, role byla v něm kniha; 2:10 A rozprostřel to přede mnou; a bylo napsáno uvnitř i vně: a bylo v něm napsáno nářky, nářek a běda.