Kazatel 12:1 Rozpomeň se nyní na svého Stvořitele ve dnech svého mládí, zatímco ve dnech zlých nechoď, ani se nepřiblíží léta, kdy řekneš: Nemám potěšení z nich; 12:2 Dokud se nezatmí slunce, ani světlo, ani měsíc, ani hvězdy, ani se mraky nevrátí po dešti: 12:3 V den, kdy se budou třást strážci domu a silní lidé se budou klanět a mlýnky přestanou, protože je jich málo, a ti, kteří se dívají z oken, se zatmí, 12:4 A zavřou se dveře na ulicích, když zazní zvuk mlácení je slabé, a on povstane na hlas ptáka a všechno dcerky hudebníka budou sraženy; 12:5 Když se budou bát toho, co je vysoké, a budou se bát na cestě, a rozkvete mandlovník i kobylka bude břemenem, a touha pomine, protože člověk jde do svého dlouhého života domů a truchlící chodí po ulicích: 12:6 Nebo se uvolní stříbrná šňůra nebo se zlomí zlatá miska nebo se rozbije rozbití džbánu u fontány nebo rozbití kola u cisterny. 12:7 Tehdy se prach vrátí do země, jak byl, a duch se vrátí vraťte se k Bohu, který to dal. 12:8 Marnost nad marnostmi, praví kazatel; všechno je marnost. 12:9 A protože byl kazatel moudrý, stále učil lid znalost; ano, dával dobrý pozor, vyhledával a uváděl do pořádku mnohé přísloví. 12:10 Kazatel se snažil najít přijatelná slova a to, co bylo napsané bylo upřímné, dokonce i slova pravdy. 12:11 Slova moudrých jsou jako bodce a jako hřeby připnuté pány shromáždění, které se dávají od jednoho pastýře. 12:12 A dále těmito, můj synu, buď napomenut, aby tam dělal mnoho knih nemá konec; a mnoho studia je únava těla. 12:13 Poslechněme si závěr celé věci: Boha se bojte a jeho zachovejte přikázání: neboť to je celá povinnost člověka. 12:14 Bůh totiž přivede na soud každé dílo se všemi tajnými věcmi, ať je to dobré nebo zlé.