Kazatel
12:1 Rozpomeň se nyní na svého Stvořitele ve dnech svého mládí, zatímco ve dnech zlých
nechoď, ani se nepřiblíží léta, kdy řekneš: Nemám
potěšení z nich;
12:2 Dokud se nezatmí slunce, ani světlo, ani měsíc, ani hvězdy,
ani se mraky nevrátí po dešti:
12:3 V den, kdy se budou třást strážci domu a silní
lidé se budou klanět a mlýnky přestanou, protože je jich málo,
a ti, kteří se dívají z oken, se zatmí,
12:4 A zavřou se dveře na ulicích, když zazní zvuk
mlácení je slabé, a on povstane na hlas ptáka a všechno
dcerky hudebníka budou sraženy;
12:5 Když se budou bát toho, co je vysoké, a budou se bát
na cestě, a rozkvete mandlovník i kobylka
bude břemenem, a touha pomine, protože člověk jde do svého dlouhého života
domů a truchlící chodí po ulicích:
12:6 Nebo se uvolní stříbrná šňůra nebo se zlomí zlatá miska nebo se rozbije
rozbití džbánu u fontány nebo rozbití kola u cisterny.
12:7 Tehdy se prach vrátí do země, jak byl, a duch se vrátí
vraťte se k Bohu, který to dal.
12:8 Marnost nad marnostmi, praví kazatel; všechno je marnost.
12:9 A protože byl kazatel moudrý, stále učil lid
znalost; ano, dával dobrý pozor, vyhledával a uváděl do pořádku mnohé
přísloví.
12:10 Kazatel se snažil najít přijatelná slova a to, co bylo
napsané bylo upřímné, dokonce i slova pravdy.
12:11 Slova moudrých jsou jako bodce a jako hřeby připnuté pány
shromáždění, které se dávají od jednoho pastýře.
12:12 A dále těmito, můj synu, buď napomenut, aby tam dělal mnoho knih
nemá konec; a mnoho studia je únava těla.
12:13 Poslechněme si závěr celé věci: Boha se bojte a jeho zachovejte
přikázání: neboť to je celá povinnost člověka.
12:14 Bůh totiž přivede na soud každé dílo se všemi tajnými věcmi,
ať je to dobré nebo zlé.