Kazatel 11:1 Hoď chléb svůj po vodách, neboť po mnoha dnech je najdeš. 11:2 Dejte díl sedmi a také osmi; neboť nevíš co zlo bude na zemi. 11:3 Jsou-li mraky plné deště, vyprázdní se na zemi pokud strom spadne na místo na jih nebo na sever kam strom padne, tam bude. 11:4 Kdo ostříhá větru, nebude rozsévat; a ten, kdo hledí na mraky nebudou sklízet. 11:5 Jako nevíš, co je cesta ducha, ani jak se chovají kosti roste v lůně těhotné, ani ty neznáš skutky Boha, který všechno tvoří. 11:6 Ráno zasej své semeno a večer neodpírej ruku své. nebo nevíš, zda se bude dařit, buď tomu či onomu, nebo zda budou oba stejně dobří. 11:7 Světlo je vskutku sladké a je příjemné pro oči hle slunce: 11:8 Bude-li však člověk mnoho let žít a ze všech se radovat; přesto ho nech pamatuj na dny temnoty; neboť jich bude mnoho. Všechno, co přichází je marnost. 11:9 Raduj se, mladíku, v mládí svém; a srdce tvé nechť tě obveseluje v dny mládí svého a choď po cestách srdce svého a v očích z očí tvých, ale věz, že na všechny tyto věci uvede Bůh tebe k soudu. 11:10 Odstraň tedy zármutek ze svého srdce a odlož zlo ze svého tělo: neboť dětství a mládí jsou marnost.