Kazatel
11:1 Hoď chléb svůj po vodách, neboť po mnoha dnech je najdeš.
11:2 Dejte díl sedmi a také osmi; neboť nevíš co
zlo bude na zemi.
11:3 Jsou-li mraky plné deště, vyprázdní se na zemi
pokud strom spadne na místo na jih nebo na sever
kam strom padne, tam bude.
11:4 Kdo ostříhá větru, nebude rozsévat; a ten, kdo hledí na
mraky nebudou sklízet.
11:5 Jako nevíš, co je cesta ducha, ani jak se chovají kosti
roste v lůně těhotné, ani ty neznáš
skutky Boha, který všechno tvoří.
11:6 Ráno zasej své semeno a večer neodpírej ruku své.
nebo nevíš, zda se bude dařit, buď tomu či onomu, nebo
zda budou oba stejně dobří.
11:7 Světlo je vskutku sladké a je příjemné pro oči
hle slunce:
11:8 Bude-li však člověk mnoho let žít a ze všech se radovat; přesto ho nech
pamatuj na dny temnoty; neboť jich bude mnoho. Všechno, co přichází
je marnost.
11:9 Raduj se, mladíku, v mládí svém; a srdce tvé nechť tě obveseluje v
dny mládí svého a choď po cestách srdce svého a v očích
z očí tvých, ale věz, že na všechny tyto věci uvede Bůh
tebe k soudu.
11:10 Odstraň tedy zármutek ze svého srdce a odlož zlo ze svého
tělo: neboť dětství a mládí jsou marnost.