Kazatel 4:1 Vrátil jsem se tedy a zvážil jsem všechna útisky, která se pod nimi děje slunce: a hle, slzy těch, kteří byli utlačováni, a neměli žádné šidítko; a na straně jejich utlačovatelů byla síla; ale oni neměl žádnou přikrývku. 4:2 Proto jsem chválil mrtvé, kteří jsou již mrtví, více než živé které ještě žijí. 4:3 Ano, on je lepší než oba, kteří ještě nebyli, kteří ještě nebyli viděl zlé dílo, které se děje pod sluncem. 4:4 Znovu jsem uvážil každou námahu a každou správnou práci, že člověk svému sousedovi závidí. To je také marnivost a rozhořčení duch. 4:5 Blázen sepne ruce a jí své vlastní maso. 4:6 Lepší je hrst mlčení, nežli plné ruce obou dřina a trápení ducha. 4:7 Potom jsem se vrátil a viděl jsem marnost pod sluncem. 4:8 Jeden je sám a druhý není; ano, nemá ani jedno dítě ani bratr, ale ještě není konce veškerá jeho práce; ani jeho není oko spokojené s bohatstvím; ani neříká: Pro koho pracuji, a zbavit mou duši dobra? To je také marnivost, ano, je to bolestná dřina. 4:9 Dva jsou lepší než jeden; protože za to mají dobrou odměnu práce. 4:10 Neboť padnou-li, ten pozdvihne bližního svého, ale běda tomu je sám, když padá; neboť nemá jiného, kdo by mu pomohl vstát. 4:11 Opět, když dva spolu leží, mají teplo, ale jak může být jeden teplý sama? 4:12 A když ho jeden přemůže, dva se mu postaví; a trojnásobek šňůra se rychle nezlomí. 4:13 Lepší je chudé a moudré dítě než starý a pošetilý král, který chce už se nenech napomínat. 4:14 Neboť z vězení přichází kralovati; kdežto také ten, kdo se narodil v jeho království zchudne. 4:15 Uvažoval jsem o všech živých, kteří chodí pod sluncem, s druhým dítě, které se postaví místo něj. 4:16 Všem lidem není konec, ani všemu, co bylo předtím nebudou se z něho radovat ani ti, kteří přijdou potom. Určitě tohle také jest marnost a trápení ducha.