Kazatel
4:1 Vrátil jsem se tedy a zvážil jsem všechna útisky, která se pod nimi děje
slunce: a hle, slzy těch, kteří byli utlačováni, a neměli žádné
šidítko; a na straně jejich utlačovatelů byla síla; ale oni
neměl žádnou přikrývku.
4:2 Proto jsem chválil mrtvé, kteří jsou již mrtví, více než živé
které ještě žijí.
4:3 Ano, on je lepší než oba, kteří ještě nebyli, kteří ještě nebyli
viděl zlé dílo, které se děje pod sluncem.
4:4 Znovu jsem uvážil každou námahu a každou správnou práci, že
člověk svému sousedovi závidí. To je také marnivost a rozhořčení
duch.
4:5 Blázen sepne ruce a jí své vlastní maso.
4:6 Lepší je hrst mlčení, nežli plné ruce obou
dřina a trápení ducha.
4:7 Potom jsem se vrátil a viděl jsem marnost pod sluncem.
4:8 Jeden je sám a druhý není; ano, nemá ani jedno
dítě ani bratr, ale ještě není konce veškerá jeho práce; ani jeho není
oko spokojené s bohatstvím; ani neříká: Pro koho pracuji, a
zbavit mou duši dobra? To je také marnivost, ano, je to bolestná dřina.
4:9 Dva jsou lepší než jeden; protože za to mají dobrou odměnu
práce.
4:10 Neboť padnou-li, ten pozdvihne bližního svého, ale běda tomu
je sám, když padá; neboť nemá jiného, kdo by mu pomohl vstát.
4:11 Opět, když dva spolu leží, mají teplo, ale jak může být jeden teplý
sama?
4:12 A když ho jeden přemůže, dva se mu postaví; a trojnásobek
šňůra se rychle nezlomí.
4:13 Lepší je chudé a moudré dítě než starý a pošetilý král, který chce
už se nenech napomínat.
4:14 Neboť z vězení přichází kralovati; kdežto také ten, kdo se narodil v
jeho království zchudne.
4:15 Uvažoval jsem o všech živých, kteří chodí pod sluncem, s druhým
dítě, které se postaví místo něj.
4:16 Všem lidem není konec, ani všemu, co bylo předtím
nebudou se z něho radovat ani ti, kteří přijdou potom. Určitě tohle
také jest marnost a trápení ducha.