Kazatel
3:1 Každá věc má svůj čas a každý účel má svůj čas
nebe:
3:2 Čas se narodit a čas zemřít; čas zasadit a čas zasadit
utrhnout to, co je zasazeno;
3:3 Čas zabíjet a čas uzdravovat; čas se zlomit a čas na to
vybudovat;
3:4 Čas k pláči a čas k smíchu; čas truchlit a čas
tanec;
3:5 Čas odhazovat kameny a čas shromažďovat kameny; Doba
obejmout a čas zdržet se objímání;
3:6 Čas získat a čas ztratit; čas na udržení a čas na obsazení
pryč;
3:7 Čas trhání a čas šití; čas mlčet a čas mlčet
mluvit;
3:8 Čas milovat a čas nenávidět; čas války a čas míru.
3:9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje v tom, čím se namáhá?
3:10 Viděl jsem porod, který dal Bůh synům lidským, aby byli
v něm cvičil.
3:11 Všecko učinil krásným ve svém čase, také nastavil
svět v jejich srdci, takže žádný člověk nemůže zjistit dílo, které Bůh
dělá od začátku do konce.
3:12 Vím, že v nich není nic dobrého, než aby se člověk radoval a aby se radoval
konat dobro v jeho životě.
3:13 A také, aby každý jedl a pil a užíval si dobra všech
jeho práce, to je dar Boží.
3:14 Vím, že cokoli Bůh učiní, bude to na věky: nic nemůže být
dejte do toho, ani nic z toho nevzalo; a Bůh to činí, že lidé
měl by se před ním bát.
3:15 Co bylo, je nyní; a to, co má být, již bylo;
a Bůh vyžaduje to, co je minulé.
3:16 A navíc jsem viděl pod sluncem místo soudu, tu špatnost
Byl tam; a místo spravedlnosti, tam byla ta nepravost.
3:17 Řekl jsem si v srdci: Bůh bude soudit spravedlivé i bezbožné
je tam čas pro každý účel a pro každou práci.
3:18 Řekl jsem si v srdci o majetku synů lidských, že Bůh
mohli je projevit a aby mohli vidět, že oni sami jsou
šelmy.
3:19 Neboť to, co připadá na syny lidské, připadá na zvířata; dokonce jeden
co je stihne: jako jeden umře, tak umře druhý; ano, oni
mít všichni jeden dech; aby člověk neměl přednost nad šelmou:
neboť vše je marnost.
3:20 Všichni jdou na jedno místo; všichni jsou z prachu a všichni se zase v prach obrátí.
3:21 Kdo zná ducha člověka, který jde vzhůru, a ducha člověka
šelma, která sestupuje na zem?
3:22 Pročež vidím, že není nic lepšího než ten člověk
měl by se radovat ze svých vlastních skutků; neboť to je jeho podíl: neboť kdo bude
přivést ho, aby viděl, co bude po něm?