Kazatel 3:1 Každá věc má svůj čas a každý účel má svůj čas nebe: 3:2 Čas se narodit a čas zemřít; čas zasadit a čas zasadit utrhnout to, co je zasazeno; 3:3 Čas zabíjet a čas uzdravovat; čas se zlomit a čas na to vybudovat; 3:4 Čas k pláči a čas k smíchu; čas truchlit a čas tanec; 3:5 Čas odhazovat kameny a čas shromažďovat kameny; Doba obejmout a čas zdržet se objímání; 3:6 Čas získat a čas ztratit; čas na udržení a čas na obsazení pryč; 3:7 Čas trhání a čas šití; čas mlčet a čas mlčet mluvit; 3:8 Čas milovat a čas nenávidět; čas války a čas míru. 3:9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje v tom, čím se namáhá? 3:10 Viděl jsem porod, který dal Bůh synům lidským, aby byli v něm cvičil. 3:11 Všecko učinil krásným ve svém čase, také nastavil svět v jejich srdci, takže žádný člověk nemůže zjistit dílo, které Bůh dělá od začátku do konce. 3:12 Vím, že v nich není nic dobrého, než aby se člověk radoval a aby se radoval konat dobro v jeho životě. 3:13 A také, aby každý jedl a pil a užíval si dobra všech jeho práce, to je dar Boží. 3:14 Vím, že cokoli Bůh učiní, bude to na věky: nic nemůže být dejte do toho, ani nic z toho nevzalo; a Bůh to činí, že lidé měl by se před ním bát. 3:15 Co bylo, je nyní; a to, co má být, již bylo; a Bůh vyžaduje to, co je minulé. 3:16 A navíc jsem viděl pod sluncem místo soudu, tu špatnost Byl tam; a místo spravedlnosti, tam byla ta nepravost. 3:17 Řekl jsem si v srdci: Bůh bude soudit spravedlivé i bezbožné je tam čas pro každý účel a pro každou práci. 3:18 Řekl jsem si v srdci o majetku synů lidských, že Bůh mohli je projevit a aby mohli vidět, že oni sami jsou šelmy. 3:19 Neboť to, co připadá na syny lidské, připadá na zvířata; dokonce jeden co je stihne: jako jeden umře, tak umře druhý; ano, oni mít všichni jeden dech; aby člověk neměl přednost nad šelmou: neboť vše je marnost. 3:20 Všichni jdou na jedno místo; všichni jsou z prachu a všichni se zase v prach obrátí. 3:21 Kdo zná ducha člověka, který jde vzhůru, a ducha člověka šelma, která sestupuje na zem? 3:22 Pročež vidím, že není nic lepšího než ten člověk měl by se radovat ze svých vlastních skutků; neboť to je jeho podíl: neboť kdo bude přivést ho, aby viděl, co bude po něm?