Kazatel 2:1 Řekl jsem si v srdci: Jdi nyní, prozkouším tě tedy veselím a hle, i to je marnost. 2:2 Řekl jsem o smíchu: Je šílený, a o veselí: Co to dělá? 2:3 Hledal jsem ve svém srdci, abych se dal vínu, a přesto jsem své poznal srdce s moudrostí; a držet se pošetilosti, dokud neuvidím, co bylo to je dobré pro syny lidské, což mají činit všichni pod nebem dny jejich života. 2:4 Udělal jsem na sobě velké skutky; Postavil jsem si domy; Vysadil jsem si vinice: 2:5 Udělal jsem si zahrady a sady a zasadil jsem v nich stromy všeho druhu ovoce: 2:6 Udělal jsem si rybníky vody, abych jimi zaléval dříví, které přináší čtvrté stromy: 2:7 Sehnal jsem si služebníky a děvčata a v domě mém se narodili služebníci; také já měl velký majetek velkého i malého dobytka nade vše, co bylo v Jeruzalém přede mnou: 2:8 Shromáždil jsem si také stříbro a zlato a zvláštní poklad králů a o provinciích: Dal jsem si zpěváky a zpěvačky a potěšení synů lidských, jako hudební nástroje, a to všech třídí. 2:9 Byl jsem tedy veliký a vzrůstal jsem více než všichni, kteří byli přede mnou Jeruzalém: i má moudrost zůstala se mnou. 2:10 A cokoli mé oči chtěly, nezatajil jsem jim, neodepřel jsem jim své srdce z jakékoli radosti; neboť mé srdce se radovalo ze vší práce mé, a toto bylo můj díl veškeré mé práce. 2:11 Potom jsem se podíval na všechna díla, která moje ruce vykonaly, a na práce, kterou jsem se namáhal, a hle, všechno byla marnost a trápení ducha a nebylo žádného zisku pod sluncem. 2:12 Obrátil jsem se, abych spatřil moudrost, šílenství a bláznovství, proč? může to udělat muž, který přijde po králi? i to, co bylo již hotovo. 2:13 Pak jsem viděl, že moudrost převyšuje bláznovství, pokud převyšuje světlo tma. 2:14 Oči moudrého jsou v jeho hlavě; ale blázen chodí ve tmě: a já sám jsem také poznal, že jedna událost se přihodí všem. 2:15 Řekl jsem si v srdci: "Jak se stane bláznovi, tak se stane." dokonce i ke mně; a proč jsem pak byl moudřejší? Pak jsem si v duchu řekl, že to je taky marnost. 2:16 Neboť na moudrého není na věky památka více než na blázna; neboť to, co je nyní, ve dnech budoucích, bude vše zapomenuto. A jak umírá moudrý muž? jako blázen. 2:17 Proto jsem nenáviděl život; protože dílo, které se dělá pod sluncem je mi žalostné, neboť všechno je marnost a trápení ducha. 2:18 Ano, nenáviděl jsem všechnu svou práci, kterou jsem vynaložil pod sluncem, protože já měl by to nechat na muži, který bude po mně. 2:19 A kdo ví, bude-li moudrý nebo blázen? přesto bude panuj nad veškerou mou prací, kterou jsem namáhal a kterou jsem měl ukázal se moudrý pod sluncem. To je také marnivost. 2:20 Šel jsem tedy přimět své srdce k zoufalství nad veškerou námahou kterou jsem vzal pod slunce. 2:21 Neboť existuje člověk, jehož dřina spočívá v moudrosti, v umění a v umění spravedlnost; ale člověku, který v tom nepracoval, to nechá za jeho porci. To je také marnost a velké zlo. 2:22 Co má člověk ze vší své práce a trápení svého srdce, kde se namáhal pod sluncem? 2:23 Neboť všechny jeho dny jsou zármutky a jeho trápení zármutek; ano, jeho srdce v noci neodpočívá. To je také marnivost. 2:24 Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a pil, a že by měl přimět svou duši, aby se radovala z dobra v jeho práci. Toto i já viděl, že to bylo z ruky Boží. 2:25 Neboť kdo může jíst, aneb kdo jiný sem může spěchat, víc než já? 2:26 Bůh totiž dává člověku, který je v jeho očích dobrý, moudrost a vědění, a radost, ale hříšníkovi namáhá, sbírá a shromažďuje, aby dal tomu, kdo je dobrý před Bohem. To je také marnivost a trápení ducha.