Kazatel
2:1 Řekl jsem si v srdci: Jdi nyní, prozkouším tě tedy veselím
a hle, i to je marnost.
2:2 Řekl jsem o smíchu: Je šílený, a o veselí: Co to dělá?
2:3 Hledal jsem ve svém srdci, abych se dal vínu, a přesto jsem své poznal
srdce s moudrostí; a držet se pošetilosti, dokud neuvidím, co bylo
to je dobré pro syny lidské, což mají činit všichni pod nebem
dny jejich života.
2:4 Udělal jsem na sobě velké skutky; Postavil jsem si domy; Vysadil jsem si vinice:
2:5 Udělal jsem si zahrady a sady a zasadil jsem v nich stromy všeho druhu
ovoce:
2:6 Udělal jsem si rybníky vody, abych jimi zaléval dříví, které přináší
čtvrté stromy:
2:7 Sehnal jsem si služebníky a děvčata a v domě mém se narodili služebníci; také já
měl velký majetek velkého i malého dobytka nade vše, co bylo v
Jeruzalém přede mnou:
2:8 Shromáždil jsem si také stříbro a zlato a zvláštní poklad králů
a o provinciích: Dal jsem si zpěváky a zpěvačky a
potěšení synů lidských, jako hudební nástroje, a to všech
třídí.
2:9 Byl jsem tedy veliký a vzrůstal jsem více než všichni, kteří byli přede mnou
Jeruzalém: i má moudrost zůstala se mnou.
2:10 A cokoli mé oči chtěly, nezatajil jsem jim, neodepřel jsem jim své
srdce z jakékoli radosti; neboť mé srdce se radovalo ze vší práce mé, a toto bylo
můj díl veškeré mé práce.
2:11 Potom jsem se podíval na všechna díla, která moje ruce vykonaly, a na
práce, kterou jsem se namáhal, a hle, všechno byla marnost a
trápení ducha a nebylo žádného zisku pod sluncem.
2:12 Obrátil jsem se, abych spatřil moudrost, šílenství a bláznovství, proč?
může to udělat muž, který přijde po králi? i to, co bylo
již hotovo.
2:13 Pak jsem viděl, že moudrost převyšuje bláznovství, pokud převyšuje světlo
tma.
2:14 Oči moudrého jsou v jeho hlavě; ale blázen chodí ve tmě:
a já sám jsem také poznal, že jedna událost se přihodí všem.
2:15 Řekl jsem si v srdci: "Jak se stane bláznovi, tak se stane."
dokonce i ke mně; a proč jsem pak byl moudřejší? Pak jsem si v duchu řekl, že
to je taky marnost.
2:16 Neboť na moudrého není na věky památka více než na blázna;
neboť to, co je nyní, ve dnech budoucích, bude vše zapomenuto. A
jak umírá moudrý muž? jako blázen.
2:17 Proto jsem nenáviděl život; protože dílo, které se dělá pod sluncem
je mi žalostné, neboť všechno je marnost a trápení ducha.
2:18 Ano, nenáviděl jsem všechnu svou práci, kterou jsem vynaložil pod sluncem, protože já
měl by to nechat na muži, který bude po mně.
2:19 A kdo ví, bude-li moudrý nebo blázen? přesto bude
panuj nad veškerou mou prací, kterou jsem namáhal a kterou jsem měl
ukázal se moudrý pod sluncem. To je také marnivost.
2:20 Šel jsem tedy přimět své srdce k zoufalství nad veškerou námahou
kterou jsem vzal pod slunce.
2:21 Neboť existuje člověk, jehož dřina spočívá v moudrosti, v umění a v umění
spravedlnost; ale člověku, který v tom nepracoval, to nechá
za jeho porci. To je také marnost a velké zlo.
2:22 Co má člověk ze vší své práce a trápení svého srdce,
kde se namáhal pod sluncem?
2:23 Neboť všechny jeho dny jsou zármutky a jeho trápení zármutek; ano, jeho srdce
v noci neodpočívá. To je také marnivost.
2:24 Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a pil,
a že by měl přimět svou duši, aby se radovala z dobra v jeho práci. Toto i já
viděl, že to bylo z ruky Boží.
2:25 Neboť kdo může jíst, aneb kdo jiný sem může spěchat, víc než já?
2:26 Bůh totiž dává člověku, který je v jeho očích dobrý, moudrost a vědění,
a radost, ale hříšníkovi namáhá, sbírá a shromažďuje,
aby dal tomu, kdo je dobrý před Bohem. To je také marnivost a
trápení ducha.