Deuteronomium
32:1 Naslouchejte, nebesa, a budu mluvit; a slyš, země, slova
z mých úst.
32:2 Má nauka bude padat jako déšť, má řeč bude destilovat jako rosa,
jako malý déšť na něžnou bylinku a jako deště na
tráva:
32:3 Protože zveřejním jméno Hospodinovo, připište mu velikost
náš Bůh.
32:4 On je skála, jeho dílo je dokonalé, neboť všechny jeho cesty jsou soudem
Bůh pravdy a bez nepravosti, je spravedlivý a spravedlivý.
32:5 Zkazili se, jejich skvrna není jeho
děti: jsou zvrácená a pokřivená generace.
32:6 Tak odplácíte Hospodinu, lide pošetilý a nemoudrý? není tvůj?
otec, který tě koupil? neučinil tě, a neupevnil
tě?
32:7 Pamatuj na dávné dny, hleď na léta mnoha pokolení: ptej se
tvůj otec, a on ti ukáže; tvým starším, a řeknou tobě.
32:8 Když Nejvyšší rozdělil národům jejich dědictví, když on
oddělil syny Adamovy, stanovil hranice lidu podle
počet synů Izraele.
32:9 Neboť díl Hospodinův jest lid jeho; Jacob je jeho úděl
dědictví.
32:10 Našel ho v pusté zemi a v pusté kvílející poušti; on
vodil ho, poučoval ho, držel ho jako zřítelnici oka.
32:11 Jako orel bouří své hnízdo, vlaje nad svými mláďaty, rozprostírá se
rozprostírá svá křídla, bere je, nese je na svých křídlech.
32:12 A tak ho vedl sám Hospodin a nebyl s ním cizí bůh.
32:13 Nechal ho jezdit na výšinách země, aby mohl jíst
zvětšení polí; a přiměl ho vysávat med ze skály,
a olej z pazourkového kamene;
32:14 Máslo z krav a skopové mléko s tukem jehňat a beranů.
plemeno Bášan a kozy s tukem ledvin pšenice; a ty
nepili čistou krev hroznů.
32:15 Ale Ješurun ztloustl a kopal: jsi ztučněný, vyrostl jsi
tlustý, jsi pokrytý tukem; pak opustil Boha, který učinil
ho a lehce si vážil skály jeho spásy.
32:16 Popudili ho k žárlivosti cizími bohy, ohavnostmi
vyprovokovali ho k hněvu.
32:17 Obětovali ďáblům, ne Bohu; k bohům, které neznali
noví bohové, kteří nově vystoupili, kterých se vaši otcové nebáli.
32:18 Nemyslíš na skálu, která tě zplodila, a na Boha jsi zapomněl
který tě zformoval.
32:19 Když to Hospodin uviděl, zošklivil si je, protože je popudil.
jeho synů a jeho dcer.
32:20 A řekl: Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký je jejich konec
budou: neboť oni jsou velmi zvrácené pokolení, děti, v nichž je ne
víra.
32:21 Pohnuli mě k žárlivosti tím, co není Bůh; oni mají
popudili mě k hněvu svými marnostmi, a pohnu je
žárlivost vůči těm, kteří nejsou lidmi; Vyvolám je k hněvu
s hloupým národem.
32:22 Oheň vzplane v mém hněvu a bude hořet až do nejnižších rozměrů
peklo a stráví zemi s jejím úrodou a zapálí ji
základy hor.
32:23 Navrším na ně neštěstí; Vynaložím na ně své šípy.
32:24 Budou hořeni hladem a sežráni spalujícím žárem a
s hořkou zkázou: pošlu na ně i zuby zvířat,
s jedem prachových hadů.
32:25 Meč vně a hrůza uvnitř zničí mladíka
a panna, kojící také s mužem šedých vlasů.
32:26 Řekl jsem: Rozptýlím je do koutů, vzpomenu
aby přestali mezi lidmi:
32:27 Kdybych se nebál hněvu nepřátel, aby jejich protivníci
měli by se chovat divně a aby neřekli: Naše ruka
je vysoko, a Hospodin toho všeho neučinil.
32:28 Jsou totiž národem bezradným a žádný není
porozumění v nich.
32:29 Kéž by byli moudří, kdyby tomu rozuměli, že by to udělali
zvažte jejich druhý konec!
32:30 Jak má jeden pronásledovat tisíc a dva zahnat deset tisíc na útěk?
ledaže by je jejich skála prodala a Hospodin je zavřel?
32:31 Jejich skála není jako naše skála, dokonce i naši nepřátelé
soudci.
32:32 Jejich réva je z révy Sodomy a z polí Gomory.
jejich hrozny jsou hrozny žluči, jejich hrozny jsou hořké:
32:33 Jejich víno je jed draků a krutý jed oslíků.
32:34 Což není toto u mne uloženo a zapečetěno mezi mými poklady?
32:35 Mně patří pomsta a odplata; jejich noha se řádně zasune
čas, neboť se přiblížil den jejich neštěstí a věci, které jsou
přijde na ně, pospěš si.
32:36 Hospodin bude soudit svůj lid a bude činit pokání za svůj
služebníky, když vidí, že jejich moc je pryč, a nikdo není zavřený
nahoru, nebo doleva.
32:37 A řekne: "Kde jsou jejich bohové, jejich skála, na kterou doufali?"
32:38 Kteříž jedli tuk z jejich obětí a pili víno jejich
nabídka nápojů? ať povstanou a pomohou ti a budou tvou ochranou.
32:39 Pohleďte nyní, že já jsem to já, a není se mnou žádný bůh: zabíjím a
oživuji; Zraňuji a léčím: ani není nikdo, kdo by mohl zachránit
z mé ruky.
32:40 Neboť pozvedám ruku k nebi a říkám: Žiju na věky.
Ž 32:41 Brousím-li svůj třpytivý meč, a má ruka se chopí soudu; já
pomstí se mým nepřátelům a odmění ty, kteří nenávidí
mě.
32:42 Opiji své šípy krví a můj meč sežere
maso; a to s krví zabitých a zajatých, od
začátek pomsty na nepříteli.
32:43 Radujte se, národy, s jeho lidem, neboť on pomstí krev
své služebníky a pomstí se svým protivníkům a bude
milosrdný ke své zemi a ke svému lidu.
32:44 Mojžíš přišel a řekl všechna slova této písně v uši
lid, on a Ošea, syn Nun.
32:45 Mojžíš přestal mluvit všechna tato slova k celému Izraeli:
32:46 Řekl jim: "Nastavte svá srdce ke všem slovům, která jsem já."
osvědčujte dnes mezi vámi, což přikážete svým synům
dbejte na to, abyste dělali všechna slova tohoto zákona.
32:47 Není to pro vás marná věc; protože je to váš život: a skrz
tuto věc prodloužíte své dny v zemi, do níž půjdete
Jordan ji vlastnit.
32:48 Hospodin ještě téhož dne promluvil k Mojžíšovi:
32:49 Vystup na tuto horu Abarim, na horu Nebo, která je v
země moábská, která je nad Jerichem; a hle země
Kanaán, který dávám synům Izraele do vlastnictví:
32:50 Zemři na hoře, na kterou vystupuješ, a buď shromážděn ke svému
lidé; jako Áron bratr tvůj zemřel na hoře Hor a byl shromážděn
jeho lidé:
32:51 Protože jste se proti mně provinili mezi syny Izraele v
vody MeribaKadeše na poušti Cin; protože jste posvětili
já ne uprostřed synů Izraele.
32:52 Však uvidíš zemi před sebou; ale tam nepůjdeš
do země, kterou dávám synům Izraele.