Deuteronomium 32:1 Naslouchejte, nebesa, a budu mluvit; a slyš, země, slova z mých úst. 32:2 Má nauka bude padat jako déšť, má řeč bude destilovat jako rosa, jako malý déšť na něžnou bylinku a jako deště na tráva: 32:3 Protože zveřejním jméno Hospodinovo, připište mu velikost náš Bůh. 32:4 On je skála, jeho dílo je dokonalé, neboť všechny jeho cesty jsou soudem Bůh pravdy a bez nepravosti, je spravedlivý a spravedlivý. 32:5 Zkazili se, jejich skvrna není jeho děti: jsou zvrácená a pokřivená generace. 32:6 Tak odplácíte Hospodinu, lide pošetilý a nemoudrý? není tvůj? otec, který tě koupil? neučinil tě, a neupevnil tě? 32:7 Pamatuj na dávné dny, hleď na léta mnoha pokolení: ptej se tvůj otec, a on ti ukáže; tvým starším, a řeknou tobě. 32:8 Když Nejvyšší rozdělil národům jejich dědictví, když on oddělil syny Adamovy, stanovil hranice lidu podle počet synů Izraele. 32:9 Neboť díl Hospodinův jest lid jeho; Jacob je jeho úděl dědictví. 32:10 Našel ho v pusté zemi a v pusté kvílející poušti; on vodil ho, poučoval ho, držel ho jako zřítelnici oka. 32:11 Jako orel bouří své hnízdo, vlaje nad svými mláďaty, rozprostírá se rozprostírá svá křídla, bere je, nese je na svých křídlech. 32:12 A tak ho vedl sám Hospodin a nebyl s ním cizí bůh. 32:13 Nechal ho jezdit na výšinách země, aby mohl jíst zvětšení polí; a přiměl ho vysávat med ze skály, a olej z pazourkového kamene; 32:14 Máslo z krav a skopové mléko s tukem jehňat a beranů. plemeno Bášan a kozy s tukem ledvin pšenice; a ty nepili čistou krev hroznů. 32:15 Ale Ješurun ztloustl a kopal: jsi ztučněný, vyrostl jsi tlustý, jsi pokrytý tukem; pak opustil Boha, který učinil ho a lehce si vážil skály jeho spásy. 32:16 Popudili ho k žárlivosti cizími bohy, ohavnostmi vyprovokovali ho k hněvu. 32:17 Obětovali ďáblům, ne Bohu; k bohům, které neznali noví bohové, kteří nově vystoupili, kterých se vaši otcové nebáli. 32:18 Nemyslíš na skálu, která tě zplodila, a na Boha jsi zapomněl který tě zformoval. 32:19 Když to Hospodin uviděl, zošklivil si je, protože je popudil. jeho synů a jeho dcer. 32:20 A řekl: Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký je jejich konec budou: neboť oni jsou velmi zvrácené pokolení, děti, v nichž je ne víra. 32:21 Pohnuli mě k žárlivosti tím, co není Bůh; oni mají popudili mě k hněvu svými marnostmi, a pohnu je žárlivost vůči těm, kteří nejsou lidmi; Vyvolám je k hněvu s hloupým národem. 32:22 Oheň vzplane v mém hněvu a bude hořet až do nejnižších rozměrů peklo a stráví zemi s jejím úrodou a zapálí ji základy hor. 32:23 Navrším na ně neštěstí; Vynaložím na ně své šípy. 32:24 Budou hořeni hladem a sežráni spalujícím žárem a s hořkou zkázou: pošlu na ně i zuby zvířat, s jedem prachových hadů. 32:25 Meč vně a hrůza uvnitř zničí mladíka a panna, kojící také s mužem šedých vlasů. 32:26 Řekl jsem: Rozptýlím je do koutů, vzpomenu aby přestali mezi lidmi: 32:27 Kdybych se nebál hněvu nepřátel, aby jejich protivníci měli by se chovat divně a aby neřekli: Naše ruka je vysoko, a Hospodin toho všeho neučinil. 32:28 Jsou totiž národem bezradným a žádný není porozumění v nich. 32:29 Kéž by byli moudří, kdyby tomu rozuměli, že by to udělali zvažte jejich druhý konec! 32:30 Jak má jeden pronásledovat tisíc a dva zahnat deset tisíc na útěk? ledaže by je jejich skála prodala a Hospodin je zavřel? 32:31 Jejich skála není jako naše skála, dokonce i naši nepřátelé soudci. 32:32 Jejich réva je z révy Sodomy a z polí Gomory. jejich hrozny jsou hrozny žluči, jejich hrozny jsou hořké: 32:33 Jejich víno je jed draků a krutý jed oslíků. 32:34 Což není toto u mne uloženo a zapečetěno mezi mými poklady? 32:35 Mně patří pomsta a odplata; jejich noha se řádně zasune čas, neboť se přiblížil den jejich neštěstí a věci, které jsou přijde na ně, pospěš si. 32:36 Hospodin bude soudit svůj lid a bude činit pokání za svůj služebníky, když vidí, že jejich moc je pryč, a nikdo není zavřený nahoru, nebo doleva. 32:37 A řekne: "Kde jsou jejich bohové, jejich skála, na kterou doufali?" 32:38 Kteříž jedli tuk z jejich obětí a pili víno jejich nabídka nápojů? ať povstanou a pomohou ti a budou tvou ochranou. 32:39 Pohleďte nyní, že já jsem to já, a není se mnou žádný bůh: zabíjím a oživuji; Zraňuji a léčím: ani není nikdo, kdo by mohl zachránit z mé ruky. 32:40 Neboť pozvedám ruku k nebi a říkám: Žiju na věky. Ž 32:41 Brousím-li svůj třpytivý meč, a má ruka se chopí soudu; já pomstí se mým nepřátelům a odmění ty, kteří nenávidí mě. 32:42 Opiji své šípy krví a můj meč sežere maso; a to s krví zabitých a zajatých, od začátek pomsty na nepříteli. 32:43 Radujte se, národy, s jeho lidem, neboť on pomstí krev své služebníky a pomstí se svým protivníkům a bude milosrdný ke své zemi a ke svému lidu. 32:44 Mojžíš přišel a řekl všechna slova této písně v uši lid, on a Ošea, syn Nun. 32:45 Mojžíš přestal mluvit všechna tato slova k celému Izraeli: 32:46 Řekl jim: "Nastavte svá srdce ke všem slovům, která jsem já." osvědčujte dnes mezi vámi, což přikážete svým synům dbejte na to, abyste dělali všechna slova tohoto zákona. 32:47 Není to pro vás marná věc; protože je to váš život: a skrz tuto věc prodloužíte své dny v zemi, do níž půjdete Jordan ji vlastnit. 32:48 Hospodin ještě téhož dne promluvil k Mojžíšovi: 32:49 Vystup na tuto horu Abarim, na horu Nebo, která je v země moábská, která je nad Jerichem; a hle země Kanaán, který dávám synům Izraele do vlastnictví: 32:50 Zemři na hoře, na kterou vystupuješ, a buď shromážděn ke svému lidé; jako Áron bratr tvůj zemřel na hoře Hor a byl shromážděn jeho lidé: 32:51 Protože jste se proti mně provinili mezi syny Izraele v vody MeribaKadeše na poušti Cin; protože jste posvětili já ne uprostřed synů Izraele. 32:52 Však uvidíš zemi před sebou; ale tam nepůjdeš do země, kterou dávám synům Izraele.