Baruch 2:1 Hospodin tedy napravil své slovo, proti kterému se vyslovil proti nám a proti našim soudcům, kteří soudili Izrael, a proti našim králům, a proti našim knížatům a proti mužům Izraele a Judy, 2:2 Aby na nás přivedl velké pohromy, jaké se nikdy nestaly pod celkem nebe, jak se stalo v Jeruzalémě podle toho, co byly napsány v zákoně Mojžíšově; 2:3 Aby člověk jedl maso svého vlastního syna a maso svého vlastního dcera. 2:4 Navíc je vydal, aby byli podřízeni všem královstvím které jsou kolem nás, aby byly jako potupa a zpustošení mezi všemi lid vůkol, kam je Hospodin rozptýlil. 2:5 Tak jsme byli svrženi, a ne povýšeni, protože jsme zhřešili Hospodina, našeho Boha, a neposlouchali jsme jeho hlas. 2:6 Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ale nám a našim Otcové otevírají hanbu, jak se dnes jeví. 2:7 Neboť přišly na nás všechny tyto rány, které Hospodin prohlásil proti nám 2:8 My jsme se však nemodlili před Hospodinem, abychom se každý obrátili z představ jeho zlého srdce. 2:9 Pročež Hospodin nad námi bděl kvůli zlu, a Hospodin přivedl na nás, neboť Hospodin je spravedlivý ve všech svých skutcích, které má přikázal nám. 2:10 My jsme však neposlouchali jeho hlas, abychom chodili v přikázáních jeho Hospodina, který nám předložil. 2:11 A nyní, Pane, Bože Izraelský, který jsi vyvedl svůj lid z této země Egyptská země s mocnou rukou a vysokým ramenem, se znameními a s divy, a s velkou mocí, a dostal jsi jméno, jako se dnes objeví: 2:12 Hospodine, náš Bože, zhřešili jsme, bezbožně jsme se dopustili, nespravedlivě ve všech svých obřadech. 2:13 Ať se odvrátí tvůj hněv od nás, neboť nás mezi pohany zbylo jen několik, kam jsi nás rozptýlil. 2:14 Vyslyš naše prosby, Hospodine, a naše prosby a vysvoboď nás za své kvůli sobě a dej nám přízeň před očima těch, kteří nás vedli pryč: 2:15 Aby celá země poznala, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, protože Izrael a jeho potomstvo je nazýváno tvým jménem. 2:16 Hospodine, shlédni ze svého svatého domu a považ nás, pokloň se! ucho, Pane, slyš nás. 2:17 Otevři oči své a pohleď; za mrtvé, kteří jsou v hrobech, jejichž duše jsou odebrány z jejich těl, nedá ani Pánu chvála ani spravedlnost: 2:18 Ale duše velmi sužovaná, která se sklání a slábne, a oči, které selžou, a hladová duše ti vzdají chválu a spravedlnost, Pane. 2:19 Neprosíme tedy před tebou svou pokornou prosbu, Hospodine, náš Bože, pro spravedlnost našich otců a našich králů. 2:20 Seslal jsi na nás svůj hněv a rozhořčení, jako jsi mluvili tví služebníci proroci, řkouce: 2:21 Takto praví Hospodin: Skloňte svá ramena, abyste sloužili králi Babylon: tak zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. 2:22 Jestliže však neuslyšíte hlas Hospodinův, abyste sloužili králi Babylon, 2:23 Učiním přítrž z měst Judských i zvenčí Jeruzalém, hlas veselí a hlas radosti, hlas ženich a hlas nevěsty, a bude celá země pusto obyvatel. 2:24 Nechtěli jsme však poslouchat tvůj hlas, abychom sloužili babylonskému králi. proto jsi napravil slova, která jsi mluvil skrze svá služebníci proroci, totiž že kosti našich králů, a kosti našich otců, by měly být odstraněny z jejich místa. 2:25 A hle, jsou vyvrženi do denního žáru a do mrazu noci a zemřeli ve velké bídě hladem, mečem a mečem mor. 2:26 A dům, který se nazývá tvým jménem, jsi zpustošil, jak je být viděn dnes pro špatnost domu Izraele a jeho dům Judův. 2:27 Hospodine, Bože náš, po vší dobrotě své jsi s námi naložil podle všeho tvého velkého milosrdenství, 2:28 Jak jsi mluvil prostřednictvím svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi přikázal aby napsal zákon před syny Izraele a řekl: 2:29 Jestliže neuslyšíte můj hlas, jistě bude tento velmi velký zástup proměnil se v malý počet mezi národy, kam je rozptýlím. 2:30 Věděl jsem, že mě neuslyší, protože je to tvrdohlavá lidé: ale v zemi svých zajetí budou pamatovat oni sami. 2:31 A poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh, neboť jim dám srdce a uši k slyšení: 2:32 A budou mě chválit v zemi svého zajetí a budou přemýšlet moje jméno, 2:33 A vraťte se od jejich ztuhlé šíje a od jejich zlých skutků, protože oni vzpomínají na cestu svých otců, kteří hřešili před Hospodinem. 2:34 A znovu je přivedu do země, kterou jsem s přísahou zaslíbil svým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a oni budou pány z toho: a rozmnožím je, a nebudou umenšeni. 2:35 A uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že budu jejich Bohem, a budou mým lidem, a nebudu více pohánět svůj lid Izraelský ze země, kterou jsem jim dal.