Baruch
2:1 Hospodin tedy napravil své slovo, proti kterému se vyslovil
proti nám a proti našim soudcům, kteří soudili Izrael, a proti našim králům,
a proti našim knížatům a proti mužům Izraele a Judy,
2:2 Aby na nás přivedl velké pohromy, jaké se nikdy nestaly pod celkem
nebe, jak se stalo v Jeruzalémě podle toho, co
byly napsány v zákoně Mojžíšově;
2:3 Aby člověk jedl maso svého vlastního syna a maso svého vlastního
dcera.
2:4 Navíc je vydal, aby byli podřízeni všem královstvím
které jsou kolem nás, aby byly jako potupa a zpustošení mezi všemi
lid vůkol, kam je Hospodin rozptýlil.
2:5 Tak jsme byli svrženi, a ne povýšeni, protože jsme zhřešili
Hospodina, našeho Boha, a neposlouchali jsme jeho hlas.
2:6 Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ale nám a našim
Otcové otevírají hanbu, jak se dnes jeví.
2:7 Neboť přišly na nás všechny tyto rány, které Hospodin prohlásil
proti nám
2:8 My jsme se však nemodlili před Hospodinem, abychom se každý obrátili
z představ jeho zlého srdce.
2:9 Pročež Hospodin nad námi bděl kvůli zlu, a Hospodin přivedl
na nás, neboť Hospodin je spravedlivý ve všech svých skutcích, které má
přikázal nám.
2:10 My jsme však neposlouchali jeho hlas, abychom chodili v přikázáních jeho
Hospodina, který nám předložil.
2:11 A nyní, Pane, Bože Izraelský, který jsi vyvedl svůj lid z této země
Egyptská země s mocnou rukou a vysokým ramenem, se znameními a s
divy, a s velkou mocí, a dostal jsi jméno, jako
se dnes objeví:
2:12 Hospodine, náš Bože, zhřešili jsme, bezbožně jsme se dopustili,
nespravedlivě ve všech svých obřadech.
2:13 Ať se odvrátí tvůj hněv od nás, neboť nás mezi pohany zbylo jen několik,
kam jsi nás rozptýlil.
2:14 Vyslyš naše prosby, Hospodine, a naše prosby a vysvoboď nás za své
kvůli sobě a dej nám přízeň před očima těch, kteří nás vedli
pryč:
2:15 Aby celá země poznala, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, protože
Izrael a jeho potomstvo je nazýváno tvým jménem.
2:16 Hospodine, shlédni ze svého svatého domu a považ nás, pokloň se!
ucho, Pane, slyš nás.
2:17 Otevři oči své a pohleď; za mrtvé, kteří jsou v hrobech, jejichž
duše jsou odebrány z jejich těl, nedá ani Pánu
chvála ani spravedlnost:
2:18 Ale duše velmi sužovaná, která se sklání a slábne, a
oči, které selžou, a hladová duše ti vzdají chválu a
spravedlnost, Pane.
2:19 Neprosíme tedy před tebou svou pokornou prosbu, Hospodine, náš
Bože, pro spravedlnost našich otců a našich králů.
2:20 Seslal jsi na nás svůj hněv a rozhořčení, jako jsi
mluvili tví služebníci proroci, řkouce:
2:21 Takto praví Hospodin: Skloňte svá ramena, abyste sloužili králi
Babylon: tak zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům.
2:22 Jestliže však neuslyšíte hlas Hospodinův, abyste sloužili králi
Babylon,
2:23 Učiním přítrž z měst Judských i zvenčí
Jeruzalém, hlas veselí a hlas radosti, hlas
ženich a hlas nevěsty, a bude celá země
pusto obyvatel.
2:24 Nechtěli jsme však poslouchat tvůj hlas, abychom sloužili babylonskému králi.
proto jsi napravil slova, která jsi mluvil skrze svá
služebníci proroci, totiž že kosti našich králů, a
kosti našich otců, by měly být odstraněny z jejich místa.
2:25 A hle, jsou vyvrženi do denního žáru a do mrazu
noci a zemřeli ve velké bídě hladem, mečem a mečem
mor.
2:26 A dům, který se nazývá tvým jménem, jsi zpustošil, jak je
být viděn dnes pro špatnost domu Izraele a jeho
dům Judův.
2:27 Hospodine, Bože náš, po vší dobrotě své jsi s námi naložil
podle všeho tvého velkého milosrdenství,
2:28 Jak jsi mluvil prostřednictvím svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi přikázal
aby napsal zákon před syny Izraele a řekl:
2:29 Jestliže neuslyšíte můj hlas, jistě bude tento velmi velký zástup
proměnil se v malý počet mezi národy, kam je rozptýlím.
2:30 Věděl jsem, že mě neuslyší, protože je to tvrdohlavá
lidé: ale v zemi svých zajetí budou pamatovat
oni sami.
2:31 A poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh, neboť jim dám
srdce a uši k slyšení:
2:32 A budou mě chválit v zemi svého zajetí a budou přemýšlet
moje jméno,
2:33 A vraťte se od jejich ztuhlé šíje a od jejich zlých skutků, protože oni
vzpomínají na cestu svých otců, kteří hřešili před Hospodinem.
2:34 A znovu je přivedu do země, kterou jsem s přísahou zaslíbil
svým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a oni budou pány
z toho: a rozmnožím je, a nebudou umenšeni.
2:35 A uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že budu jejich Bohem, a
budou mým lidem, a nebudu více pohánět svůj lid Izraelský
ze země, kterou jsem jim dal.