2 Esdras
14:1 A stalo se třetího dne, seděl jsem pod dubem a hle,
ozval se hlas z keře proti mně a řekl: Esdrasi,
Esdras.
14:2 Řekl jsem: "Tady jsem, Pane, a postavil jsem se na nohy."
14:3 Řekl mi: "V keři jsem se zjevně zjevil."
Mojžíš a mluvil s ním, když můj lid sloužil v Egyptě:
14:4 Poslal jsem ho a vyvedl svůj lid z Egypta a přivedl jsem ho nahoru
hora, kde jsem ho držel u sebe dlouhou sezónu,
14:5 A řekl mu mnoho podivuhodných věcí a ukázal mu tajemství toho
časy a konec; a přikázal mu, řka:
14:6 Tato slova budeš oznamovat a tato schováš.
14:7 A nyní ti říkám:
14:8 Abys uložil ve svém srdci znamení, která jsem ukázal, a
sny, které jsi viděl, a výklady, které máš
slyšel:
14:9 Neboť budeš vzat ode všech a od nynějška budeš
zůstaň s mým Synem as těmi jako ty, dokud nenastanou časy
skončilo.
14:10 Svět totiž ztratil jeho mládí a časy se začínají starat.
14:11 Svět je totiž rozdělen na dvanáct částí, a těch je deset
už pryč a půl desátého dílu:
14:12 A zbývá to, co je po polovině desátého dílu.
14:13 Nyní tedy udělej pořádek v domě svém a kárej lid svůj, potěš
ti z nich, kteří mají potíže, a nyní se zřeknou korupce,
14:14 Odpusť od sebe smrtelné myšlenky, odhoď lidská břemena, odlož
teď slabá příroda,
14:15 A odlož myšlenky, které jsou pro tebe nejtěžší, a pospěš si
utíkat z těchto časů.
14:16 Neboť se stanou ještě větší zla, než která jsi viděl
provedeno dále.
14:17 Podívejte se, jak moc bude svět věkem slabší, tolik
více se rozmnoží zla na těch, kteří v něm přebývají.
14:18 Čas zajisté utíká daleko a půjčování je na dosah: prozatím
spěchá vidění, které jsi viděl.
14:19 Odpověděl jsem před tebou a řekl:
14:20 Hle, Pane, půjdu, jak jsi mi přikázal, a pokárám
přítomní lidé: ale ti, kteří se narodí potom, kteří
bude je napomínat? tak je svět zasazen do temnoty a oni to
přebývají v nich bez světla.
14:21 Tvůj zákon je spálen, proto nikdo neví, co se děje
tebe nebo dílo, které začne.
14:22 Jestliže jsem však před tebou nalezl milost, sešli na mě Ducha svatého a
Napíšu vše, co se ve světě stalo od počátku,
která byla napsána v zákoně tvém, aby lidé našli cestu tvou, a aby oni
který bude žít v posledních dnech, může žít.
14:23 On mi odpověděl: "Jdi, shromáždi lid a."
řekni jim, že tě nebudou hledat čtyřicet dní.
14:24 Ale hle, připrav si mnoho buxusů a vezmi s sebou Sareu,
Dabria, Selemia, Ecanus a Asiel, těchto pět, které jsou připraveny psát
rychle;
14:25 A přijď sem, a zapálím v tobě svíčku rozumnosti
srdce, které nebude uhaseno, dokud nebudou vykonány věci, které
začneš psát.
14:26 A když to uděláš, některé věci zveřejníš a některé věci
tajně budeš ukazovat moudrým: zítra v tuto hodinu budeš
začít psát.
14:27 Vyšel jsem, jak přikázal, a shromáždil všechen lid
spolu a řekli:
14:28 Slyš tato slova, Izraeli.
14:29 Naši otcové na počátku byli cizinci v Egyptě, odkud byli
byly doručeny:
14:30 A přijali zákon života, kterého nezachovali, který máte i vy
přestoupili po nich.
14:31 Tehdy byla země, země Sion, rozdělena mezi vás losem
vaši otcové i vy sami jste se dopouštěli nepravosti, ale nedělali jste
dodržoval cesty, které ti Nejvyšší přikázal.
14:32 A protože je spravedlivý soudce, vzal vám včas
věc, kterou ti dal.
14:33 A nyní jste zde vy a vaši bratři mezi vámi.
14:34 Jestliže tedy podmaníte si rozumnost svou, a
napravte svá srdce, budete udržováni naživu a po smrti budete
získat milost.
14:35 Neboť po smrti přijde soud, až budeme zase žít
tehdy budou zjevena jména spravedlivých a skutky těch
bude prohlášen za bezbožný.
14:36 Ať tedy ke mně nyní nikdo nepřichází, ani mě nehledá těchto čtyřicet
dní.
14:37 Vzal jsem tedy těch pět mužů, jak mi přikázal, a šli jsme do pole.
a zůstal tam.
14:38 A druhého dne, hle, zavolal mě hlas: "Esdrasi, otevři svůj
ústa a pij, který ti dávám pít.
14:39 Otevřel jsem ústa svá, a hle, přinesl mi plný pohár, který byl
jakoby plná vody, ale její barva byla jako oheň.
14:40 Vzal jsem to a napil se, a když jsem se z toho napil, mé srdce promluvilo
rozum a moudrost rostla v mých prsou, neboť můj duch sílil
moje paměť:
14:41 Moje ústa se otevřela a už se nezavřela.
14:42 Nejvyšší dal rozumět těm pěti mužům a oni napsali
nádherná noční vidění, která byla vyprávěna, o kterých nevěděli: a
čtyřidceti dní seděli, ve dne psali a v noci jedli
chléb.
14:43 Pokud jde o mě. Ve dne jsem mluvil a v noci jsem nedržel jazyk za zuby.
14:44 Za čtyřicet dní napsali dvě stě čtyři knih.
14:45 A stalo se, když se naplnilo čtyřicet dní, že Nejvyšší
mluvil, řka: První, co jsi napsal, zveřejni veřejně, že
hodní a nehodní si to mohou přečíst:
14:46 Ale těch sedmdesát posledních si nech, abys je vydal jen těm,
buď moudrý mezi lidmi:
14:47 Neboť je v nich pramen rozumnosti, studnice moudrosti a
proud poznání.
14:48 A udělal jsem to.