2 Esdras 14:1 A stalo se třetího dne, seděl jsem pod dubem a hle, ozval se hlas z keře proti mně a řekl: Esdrasi, Esdras. 14:2 Řekl jsem: "Tady jsem, Pane, a postavil jsem se na nohy." 14:3 Řekl mi: "V keři jsem se zjevně zjevil." Mojžíš a mluvil s ním, když můj lid sloužil v Egyptě: 14:4 Poslal jsem ho a vyvedl svůj lid z Egypta a přivedl jsem ho nahoru hora, kde jsem ho držel u sebe dlouhou sezónu, 14:5 A řekl mu mnoho podivuhodných věcí a ukázal mu tajemství toho časy a konec; a přikázal mu, řka: 14:6 Tato slova budeš oznamovat a tato schováš. 14:7 A nyní ti říkám: 14:8 Abys uložil ve svém srdci znamení, která jsem ukázal, a sny, které jsi viděl, a výklady, které máš slyšel: 14:9 Neboť budeš vzat ode všech a od nynějška budeš zůstaň s mým Synem as těmi jako ty, dokud nenastanou časy skončilo. 14:10 Svět totiž ztratil jeho mládí a časy se začínají starat. 14:11 Svět je totiž rozdělen na dvanáct částí, a těch je deset už pryč a půl desátého dílu: 14:12 A zbývá to, co je po polovině desátého dílu. 14:13 Nyní tedy udělej pořádek v domě svém a kárej lid svůj, potěš ti z nich, kteří mají potíže, a nyní se zřeknou korupce, 14:14 Odpusť od sebe smrtelné myšlenky, odhoď lidská břemena, odlož teď slabá příroda, 14:15 A odlož myšlenky, které jsou pro tebe nejtěžší, a pospěš si utíkat z těchto časů. 14:16 Neboť se stanou ještě větší zla, než která jsi viděl provedeno dále. 14:17 Podívejte se, jak moc bude svět věkem slabší, tolik více se rozmnoží zla na těch, kteří v něm přebývají. 14:18 Čas zajisté utíká daleko a půjčování je na dosah: prozatím spěchá vidění, které jsi viděl. 14:19 Odpověděl jsem před tebou a řekl: 14:20 Hle, Pane, půjdu, jak jsi mi přikázal, a pokárám přítomní lidé: ale ti, kteří se narodí potom, kteří bude je napomínat? tak je svět zasazen do temnoty a oni to přebývají v nich bez světla. 14:21 Tvůj zákon je spálen, proto nikdo neví, co se děje tebe nebo dílo, které začne. 14:22 Jestliže jsem však před tebou nalezl milost, sešli na mě Ducha svatého a Napíšu vše, co se ve světě stalo od počátku, která byla napsána v zákoně tvém, aby lidé našli cestu tvou, a aby oni který bude žít v posledních dnech, může žít. 14:23 On mi odpověděl: "Jdi, shromáždi lid a." řekni jim, že tě nebudou hledat čtyřicet dní. 14:24 Ale hle, připrav si mnoho buxusů a vezmi s sebou Sareu, Dabria, Selemia, Ecanus a Asiel, těchto pět, které jsou připraveny psát rychle; 14:25 A přijď sem, a zapálím v tobě svíčku rozumnosti srdce, které nebude uhaseno, dokud nebudou vykonány věci, které začneš psát. 14:26 A když to uděláš, některé věci zveřejníš a některé věci tajně budeš ukazovat moudrým: zítra v tuto hodinu budeš začít psát. 14:27 Vyšel jsem, jak přikázal, a shromáždil všechen lid spolu a řekli: 14:28 Slyš tato slova, Izraeli. 14:29 Naši otcové na počátku byli cizinci v Egyptě, odkud byli byly doručeny: 14:30 A přijali zákon života, kterého nezachovali, který máte i vy přestoupili po nich. 14:31 Tehdy byla země, země Sion, rozdělena mezi vás losem vaši otcové i vy sami jste se dopouštěli nepravosti, ale nedělali jste dodržoval cesty, které ti Nejvyšší přikázal. 14:32 A protože je spravedlivý soudce, vzal vám včas věc, kterou ti dal. 14:33 A nyní jste zde vy a vaši bratři mezi vámi. 14:34 Jestliže tedy podmaníte si rozumnost svou, a napravte svá srdce, budete udržováni naživu a po smrti budete získat milost. 14:35 Neboť po smrti přijde soud, až budeme zase žít tehdy budou zjevena jména spravedlivých a skutky těch bude prohlášen za bezbožný. 14:36 Ať tedy ke mně nyní nikdo nepřichází, ani mě nehledá těchto čtyřicet dní. 14:37 Vzal jsem tedy těch pět mužů, jak mi přikázal, a šli jsme do pole. a zůstal tam. 14:38 A druhého dne, hle, zavolal mě hlas: "Esdrasi, otevři svůj ústa a pij, který ti dávám pít. 14:39 Otevřel jsem ústa svá, a hle, přinesl mi plný pohár, který byl jakoby plná vody, ale její barva byla jako oheň. 14:40 Vzal jsem to a napil se, a když jsem se z toho napil, mé srdce promluvilo rozum a moudrost rostla v mých prsou, neboť můj duch sílil moje paměť: 14:41 Moje ústa se otevřela a už se nezavřela. 14:42 Nejvyšší dal rozumět těm pěti mužům a oni napsali nádherná noční vidění, která byla vyprávěna, o kterých nevěděli: a čtyřidceti dní seděli, ve dne psali a v noci jedli chléb. 14:43 Pokud jde o mě. Ve dne jsem mluvil a v noci jsem nedržel jazyk za zuby. 14:44 Za čtyřicet dní napsali dvě stě čtyři knih. 14:45 A stalo se, když se naplnilo čtyřicet dní, že Nejvyšší mluvil, řka: První, co jsi napsal, zveřejni veřejně, že hodní a nehodní si to mohou přečíst: 14:46 Ale těch sedmdesát posledních si nech, abys je vydal jen těm, buď moudrý mezi lidmi: 14:47 Neboť je v nich pramen rozumnosti, studnice moudrosti a proud poznání. 14:48 A udělal jsem to.