2 Esdras 3:1 Třicátého roku po zkáze města jsem byl v Babylóně ležel ustaraný na mé posteli a mé myšlenky se mi vznášely nad srdcem: 3:2 Viděl jsem totiž zpustošení Sionu a bohatství obyvatel Babylon. 3:3 Můj duch byl tak pohnut, že jsem začal mluvit slova plná bojí se Nejvyššího a řekl: 3:4 Hospodine, který vládneš, ty jsi mluvil na počátku, když jsi zasaď zemi a ty sám jsi přikázal lidu, 3:5 A dal Adamovi tělo bez duše, což bylo dílo tvé ruce a vdechli jste do něj dech života, a byl živil se před tebou. 3:6 Uvedeš ho do ráje, který zasadila tvá pravice, než kdy země předstoupila. 3:7 A jemu jsi přikázal milovat cestu svou, což on přestoupil, a hned jsi ustanovil smrt v něm a v jeho generace, z nichž vzešly národy, kmeny, lidé a příbuzenstvo číslo. 3:8 A každý lid chodil podle své vůle a činil podivuhodné věci před tebou a pohrdal tvými přikázáními. 3:9 A opět v průběhu času jsi uvedl potopu na ty, kteří byli přebývali ve světě a zničili je. 3:10 A stalo se v každém z nich, že jak smrt byla pro Adama, tak byla potopa těmto. 3:11 Jednoho z nich jsi však opustil, totiž Noeho s jeho domem, z nichž pocházeli všichni spravedliví. 3:12 A stalo se, že když přebývali na zemi, začali množili se a dali jim mnoho dětí a byli skvělými lidmi, začali být znovu bezbožnější než ti první. 3:13 Když před tebou žili tak bezbožně, vyvolil jsi si sebe a muž z jejich středu, jehož jméno bylo Abraham. 3:14 Toho jsi miloval a jedině jemu jsi ukázal svou vůli. 3:15 A uzavřel s ním věčnou smlouvu, když mu slíbil, že ty nikdy neopustí své semeno. 3:16 A jemu jsi dal Izáka a Izákovi jsi dal i Jákoba a Ezau. Co se týče Jákoba, vyvolil jsi si ho a dal Ezauovi: a tak se Jákob stal velkým zástupem. 3:17 A stalo se, že když jsi vyvedl jeho semeno z Egypta, vyvedl je na horu Sinaj. 3:18 A sklonil nebesa, upevnil jsi zemi, pohnul celým svět a způsobil, že se hlubiny třásly, a znepokojoval lidi toho stáří. 3:19 A sláva tvá prošla čtyřmi branami, ohnivými, zemětřesnými a větru a chladu; abys mohl dáti zákon semeni Jákoba a píle pokolení Izraele. 3:20 A přece jsi jim nevzal srdce zlého, ten zákon tvůj může v nich přinést ovoce. 3:21 Neboť první Adam nesoucí srdce zlého přestoupil a byl překonat; a takoví budou všichni, kteří se z něho narodili. 3:22 Tak se nemoc stala trvalou; a zákon (také) v srdci lidé se zhoubným kořenem; takže dobro odešlo pryč a zlo stále přebývá. 3:23 Časy pominuly a léta skončila vzbudil jsi si služebníka jménem David? 3:24 Kterého jsi přikázal postavit město tvému jménu a obětovat kadidlo a obětiny tobě v něm. 3:25 Když se tak stalo mnoho let, tehdy obyvatelé města opustili tě, 3:26 A ve všem činil, jako činil Adam a všechna jeho pokolení měli také zlé srdce: 3:27 A tak jsi vydal své město do rukou svých nepřátel. 3:28 Jsou jejich skutky o něco lepší, když obývají Babylón, než by měli tedy mít nadvládu nad Sionem? 3:29 Nebo když jsem tam přišel a viděl jsem bezbožnosti bez počtu, tehdy moje duše viděla mnoho zločinců v tomto třicátém roce, takže mé srdce selhalo mě. 3:30 Viděl jsem, jak je necháváš hřešit, a ušetřil jsi bezbožné a vyhladil jsi svůj lid a zachránil jsi své nepřátele, a neznamenal to. 3:31 Nepamatuji si, jak může zůstat tato cesta: Jsou tedy z Babylonu? lepší než oni ze Sionu? 3:32 Nebo je ještě někdo jiný, kdo tě zná, kromě Izraele? nebo co pokolení tak uvěřilo smluvám tvým jako Jákob? 3:33 Ale jejich odměna se nedostavila a jejich práce nepřinesla ovoce Prošel jsem pohany sem a tam a vidím, že proudí v bohatství a nemysli na svá přikázání. 3:34 Zvaž tedy nyní na váze naši špatnost a také jejich kteří obývají svět; a tak se tvé jméno nenajde nikde jinde než v Izrael. 3:35 Nebo kdy se ti, kteří přebývají na zemi, neprohřešili tvůj zrak? aneb kteří lidé tak zachovali přikázání tvá? 3:36 Zjistíš, že Izrael podle jména dodržuje tvá nařízení; ale ne ten pohan.