2 Esdras
3:1 Třicátého roku po zkáze města jsem byl v Babylóně
ležel ustaraný na mé posteli a mé myšlenky se mi vznášely nad srdcem:
3:2 Viděl jsem totiž zpustošení Sionu a bohatství obyvatel
Babylon.
3:3 Můj duch byl tak pohnut, že jsem začal mluvit slova plná
bojí se Nejvyššího a řekl:
3:4 Hospodine, který vládneš, ty jsi mluvil na počátku, když jsi
zasaď zemi a ty sám jsi přikázal lidu,
3:5 A dal Adamovi tělo bez duše, což bylo dílo
tvé ruce a vdechli jste do něj dech života, a byl
živil se před tebou.
3:6 Uvedeš ho do ráje, který zasadila tvá pravice,
než kdy země předstoupila.
3:7 A jemu jsi přikázal milovat cestu svou, což on
přestoupil, a hned jsi ustanovil smrt v něm a v jeho
generace, z nichž vzešly národy, kmeny, lidé a příbuzenstvo
číslo.
3:8 A každý lid chodil podle své vůle a činil podivuhodné věci
před tebou a pohrdal tvými přikázáními.
3:9 A opět v průběhu času jsi uvedl potopu na ty, kteří byli
přebývali ve světě a zničili je.
3:10 A stalo se v každém z nich, že jak smrt byla pro Adama, tak byla
potopa těmto.
3:11 Jednoho z nich jsi však opustil, totiž Noeho s jeho domem,
z nichž pocházeli všichni spravedliví.
3:12 A stalo se, že když přebývali na zemi, začali
množili se a dali jim mnoho dětí a byli skvělými lidmi,
začali být znovu bezbožnější než ti první.
3:13 Když před tebou žili tak bezbožně, vyvolil jsi si sebe a
muž z jejich středu, jehož jméno bylo Abraham.
3:14 Toho jsi miloval a jedině jemu jsi ukázal svou vůli.
3:15 A uzavřel s ním věčnou smlouvu, když mu slíbil, že ty
nikdy neopustí své semeno.
3:16 A jemu jsi dal Izáka a Izákovi jsi dal i Jákoba
a Ezau. Co se týče Jákoba, vyvolil jsi si ho a dal Ezauovi:
a tak se Jákob stal velkým zástupem.
3:17 A stalo se, že když jsi vyvedl jeho semeno z Egypta,
vyvedl je na horu Sinaj.
3:18 A sklonil nebesa, upevnil jsi zemi, pohnul celým
svět a způsobil, že se hlubiny třásly, a znepokojoval lidi toho
stáří.
3:19 A sláva tvá prošla čtyřmi branami, ohnivými, zemětřesnými a
větru a chladu; abys mohl dáti zákon semeni
Jákoba a píle pokolení Izraele.
3:20 A přece jsi jim nevzal srdce zlého, ten zákon tvůj
může v nich přinést ovoce.
3:21 Neboť první Adam nesoucí srdce zlého přestoupil a byl
překonat; a takoví budou všichni, kteří se z něho narodili.
3:22 Tak se nemoc stala trvalou; a zákon (také) v srdci
lidé se zhoubným kořenem; takže dobro odešlo
pryč a zlo stále přebývá.
3:23 Časy pominuly a léta skončila
vzbudil jsi si služebníka jménem David?
3:24 Kterého jsi přikázal postavit město tvému jménu a obětovat
kadidlo a obětiny tobě v něm.
3:25 Když se tak stalo mnoho let, tehdy obyvatelé města opustili
tě,
3:26 A ve všem činil, jako činil Adam a všechna jeho pokolení
měli také zlé srdce:
3:27 A tak jsi vydal své město do rukou svých nepřátel.
3:28 Jsou jejich skutky o něco lepší, když obývají Babylón, než by měli
tedy mít nadvládu nad Sionem?
3:29 Nebo když jsem tam přišel a viděl jsem bezbožnosti bez počtu, tehdy moje
duše viděla mnoho zločinců v tomto třicátém roce, takže mé srdce selhalo
mě.
3:30 Viděl jsem, jak je necháváš hřešit, a ušetřil jsi bezbožné
a vyhladil jsi svůj lid a zachránil jsi své nepřátele,
a neznamenal to.
3:31 Nepamatuji si, jak může zůstat tato cesta: Jsou tedy z Babylonu?
lepší než oni ze Sionu?
3:32 Nebo je ještě někdo jiný, kdo tě zná, kromě Izraele? nebo co
pokolení tak uvěřilo smluvám tvým jako Jákob?
3:33 Ale jejich odměna se nedostavila a jejich práce nepřinesla ovoce
Prošel jsem pohany sem a tam a vidím, že proudí
v bohatství a nemysli na svá přikázání.
3:34 Zvaž tedy nyní na váze naši špatnost a také jejich
kteří obývají svět; a tak se tvé jméno nenajde nikde jinde než v
Izrael.
3:35 Nebo kdy se ti, kteří přebývají na zemi, neprohřešili
tvůj zrak? aneb kteří lidé tak zachovali přikázání tvá?
3:36 Zjistíš, že Izrael podle jména dodržuje tvá nařízení; ale ne ten
pohan.