2 Korintským
2:1 Ale rozhodl jsem se sám v sobě, že už k tobě nepřijdu
tíha.
2:2 Jestliže tě lituji, kdo je ten, kdo mě těší, když ne
totéž, co je mi líto?
2:3 A totéž jsem napsal vám, abych, až přijdu, neměl zármutek
z těch, z nichž bych se měl radovat; mít důvěru ve vás všechny, že
moje radost je radostí vás všech.
2:4 Neboť z velkého soužení a úzkosti srdce jsem vám psal
mnoho slz; ne proto, abyste se rmoutili, ale abyste to věděli
lásku, kterou k vám hojněji mám.
2:5 Jestliže však někdo způsobil zármutek, nezarmoutil mne, ale částečně
Nebudu vás všechny přebíjet.
2:6 Takovému člověku stačí tento trest, který byl uvalen
mnoho.
2:7 A naopak byste mu měli raději odpustit a potěšit ho,
aby snad takový nebyl pohlcen přílišným zármutkem.
2:8 Proto vás prosím, abyste potvrdili svou lásku k němu.
2:9 K tomu jsem také psal, abych znal váš důkaz,
zda jste ve všem poslušní.
2:10 Komu vy co odpustíte, i já odpouštím, jestliže jsem něco odpustil
věc, komu jsem to odpustil, pro vaše dobro jsem to odpustil v osobě
Krista;
2:11 Aby z nás Satan nezískal výhodu, protože my nejsme jeho neznalí
zařízení.
2:12 Dále, když jsem přišel do Troady kázat Kristovo evangelium a dveře
bylo mi otevřeno od Pána,
2:13 Neměl jsem odpočinku v duchu, protože jsem nenašel Tita, svého bratra, ale
rozloučil se s nimi a odešel jsem odtud do Makedonie.
2:14 Díky Bohu, který nás vždy vede k vítězství v Kristu,
a na každém místě skrze nás projevuje vůni svého poznání.
2:15 Jsme totiž Bohu sladkou vůní Kristovou v těch, kdo jsou spaseni,
a v těch, kteří zahynou:
2:16 Tomu jsme vůní smrti k smrti; a tomu druhému
chuť života k životu. A kdo na tyto věci stačí?
2:17 Neboť nejsme jako mnozí, kteří kazí slovo Boží, ale jako od
upřímnost, ale jako o Bohu, před Bohem mluvíme v Kristu.