2 Korintským 2:1 Ale rozhodl jsem se sám v sobě, že už k tobě nepřijdu tíha. 2:2 Jestliže tě lituji, kdo je ten, kdo mě těší, když ne totéž, co je mi líto? 2:3 A totéž jsem napsal vám, abych, až přijdu, neměl zármutek z těch, z nichž bych se měl radovat; mít důvěru ve vás všechny, že moje radost je radostí vás všech. 2:4 Neboť z velkého soužení a úzkosti srdce jsem vám psal mnoho slz; ne proto, abyste se rmoutili, ale abyste to věděli lásku, kterou k vám hojněji mám. 2:5 Jestliže však někdo způsobil zármutek, nezarmoutil mne, ale částečně Nebudu vás všechny přebíjet. 2:6 Takovému člověku stačí tento trest, který byl uvalen mnoho. 2:7 A naopak byste mu měli raději odpustit a potěšit ho, aby snad takový nebyl pohlcen přílišným zármutkem. 2:8 Proto vás prosím, abyste potvrdili svou lásku k němu. 2:9 K tomu jsem také psal, abych znal váš důkaz, zda jste ve všem poslušní. 2:10 Komu vy co odpustíte, i já odpouštím, jestliže jsem něco odpustil věc, komu jsem to odpustil, pro vaše dobro jsem to odpustil v osobě Krista; 2:11 Aby z nás Satan nezískal výhodu, protože my nejsme jeho neznalí zařízení. 2:12 Dále, když jsem přišel do Troady kázat Kristovo evangelium a dveře bylo mi otevřeno od Pána, 2:13 Neměl jsem odpočinku v duchu, protože jsem nenašel Tita, svého bratra, ale rozloučil se s nimi a odešel jsem odtud do Makedonie. 2:14 Díky Bohu, který nás vždy vede k vítězství v Kristu, a na každém místě skrze nás projevuje vůni svého poznání. 2:15 Jsme totiž Bohu sladkou vůní Kristovou v těch, kdo jsou spaseni, a v těch, kteří zahynou: 2:16 Tomu jsme vůní smrti k smrti; a tomu druhému chuť života k životu. A kdo na tyto věci stačí? 2:17 Neboť nejsme jako mnozí, kteří kazí slovo Boží, ale jako od upřímnost, ale jako o Bohu, před Bohem mluvíme v Kristu.