1 Samuel
2:1 Anna se modlila a řekla: Mé srdce jásá v Hospodinu, můj roh
vyvýšen jest v Hospodinu, ústa má rozšířena nad nepřátele mé; protože
Raduji se z tvé spásy.
2:2 Nikdo není svatý jako Hospodin, protože není nikoho kromě tebe, ani není
existuje nějaká skála jako náš Bůh?
2:3 Nemluvte již tak hrdě; ať z tebe nevychází arogance
nebo Hospodin je Bůh poznání a skrze něho jsou skutky
vážil.
2:4 Luky udatných jsou zlomeny, a ti, kdo klopýtají, jsou přepásáni
se silou.
2:5 Sytí se najímali za chléb; a oni to
hladoví přestali, takže neplodných se narodilo sedm; a ona to
má mnoho dětí je voskovaný slabý.
2:6 Hospodin zabíjí a obživuje, do hrobu sráží a
vychovává.
2:7 Hospodin ochuzuje i obohacuje, ponižuje a povyšuje.
2:8 Chudého pozvedá z prachu a pozvedá žebráka
hnojiště, postavit je mezi knížata a přimět je zdědit
trůn slávy, neboť sloupy země patří Hospodinu a jemu
uvrhl na ně svět.
2:9 Bude střežit nohy svých svatých a bezbožní budou mlčet
tma; neboť silou nikdo nezvítězí.
2:10 Hospodinovi protivníci budou rozdrceni; z nebe
Hospodin bude soudit končiny země;
a dá sílu králi svému, a vyvýší roh jeho
pomazaný.
2:11 Elkána odešel do Rámy do svého domu. A dítě sloužilo
Hospodin před knězem Elim.
2:12 Synové Elí byli synové Belialovi; neznali Hospodina.
2:13 Kněží měli ve zvyku s lidem, že když někdo obětoval
oběť, přišel knězův služebník, zatímco maso vřelo,
s háčkem tří zubů v ruce;
2:14 A udeřil do pánve nebo kotlíku nebo kotle nebo hrnce; všechno
háček vychovaný kněz vzal pro sebe. Tak to udělali
Šílo všem Izraelitům, kteří tam přišli.
2:15 Než spálili tuk, přišel knězův služebník a řekl
muž, který obětoval: Dej maso na pečení pro kněze; neboť bude
nemít namočené maso, ale syrové.
2:16 A řekl-li by jemu kdo: Nepřestávej páliti tuky
hned a potom si vezmi, kolik si tvá duše přeje; pak by to udělal
odpověz mu: Ne; ale ty mi dáš hned, a když ne, vezmu
to silou.
2:17 Proto byl hřích mladíků před Hospodinem velmi veliký
muži se hnusili oběti Hospodinovy.
2:18 Samuel však sloužil před Hospodinem, protože byl ještě dítě, přepásaný a
plátěný efod.
2:19 Matka mu udělala kabátek a přinesla mu ho
rok od roku, když přišla s manželem nabídnout roční
oběť.
2:20 Elí požehnal Elkáně a jeho ženě a řekl: "Hospodin, dej ti símě
této ženy za půjčku, která se půjčuje Hospodinu. A šli do
jejich vlastní domov.
2:21 Hospodin Annu navštívil, takže počala a porodila tři syny.
a dvě dcery. A dítě Samuel rostlo před Hospodinem.
2:22 Élí byl již velmi starý a slyšel všechno, co jeho synové činili celému Izraeli;
a jak leželi s ženami, které se shromáždily u dveří
svatostánek kongregace.
2:23 I řekl jim: Proč děláte takové věci? neboť slyším o tvém zlu
jednání všech těchto lidí.
2:24 Nikoli, moji synové; neboť to není dobrá zpráva, kterou slyším: Vy činíte Hospodinovu
lidé přestupovat.
2:25 Zhřeší-li jeden proti druhému, soudce jej bude soudit, jestliže však muž
hřích proti Hospodinu, kdo se za něj bude modlit? Nehledě na ně
neuposlechli hlasu svého otce, protože to chtěl Hospodin
zabít je.
2:26 Dítě Samuel rostlo a bylo v oblibě u Hospodina i u Hospodina
i s muži.
2:27 Tu přišel muž Boží k Élímu a řekl mu: Toto praví
Hospodine, zjevil jsem se domu tvého otce, když byli?
v Egyptě ve faraonově domě?
2:28 Vyvolil jsem si ho ze všech izraelských kmenů za svého kněze
obětovat na mém oltáři, pálit kadidlo, nosit přede mnou efod? a
dal jsem domu tvého otce všechny ohnivé oběti
dětí Izraele?
2:29 Proto kopejte do mé oběti a do mé oběti, kterou mám
přikázal v mém příbytku; a cti syny své nade mnou, abys učinil
vykrmte se nejvyšší ze všech izraelských obětí
lidé?
2:30 Proto praví Hospodin Bůh Izraele: Opravdu jsem řekl, že tvůj dům
a dům otce tvého by měl chodit přede mnou na věky, ale nyní
Dí Hospodin: Vzdáleno ode mne; za ty, kteří mě ctí, budu ctít,
a ti, kteří mnou pohrdají, budou lehkovážně váženi.
2:31 Hle, přicházejí dny, kdy useknu tvé rameno i rameno tvé
otcovský dům, aby ve tvém domě nebyl starý muž.
2:32 A uvidíš nepřítele v mém příbytku, ve všem bohatství, které je
Bůh dá Izraeli, a nebude stařec v domě tvém
navždy.
2:33 A tvůj muž, kterého nevyhladím ze svého oltáře, bude
strávit oči tvé a zarmoutit srdce tvé, a všelikou úrodu
domu tvého zemře v květu věku svého.
2:34 A toto ti bude znamením, které přijde na tvé dva syny,
na Chofni a Pinchas; v jeden den oba zemřou.
2:35 A vzbudím si věrného kněze, který bude jednat podle toho
to, co je v mém srdci a v mé mysli, a vybuduji ho pevně
Dům; a bude chodit před mým pomazaným na věky.
2:36 A stane se, že každý, kdo zůstane v tvém domě
přijde a přikrčí se k němu pro stříbro a sousto
chléb a řekne: Vlož mě prosím do jednoho z kněží.
úřady, abych snědl kousek chleba.