1 Samuel 2:1 Anna se modlila a řekla: Mé srdce jásá v Hospodinu, můj roh vyvýšen jest v Hospodinu, ústa má rozšířena nad nepřátele mé; protože Raduji se z tvé spásy. 2:2 Nikdo není svatý jako Hospodin, protože není nikoho kromě tebe, ani není existuje nějaká skála jako náš Bůh? 2:3 Nemluvte již tak hrdě; ať z tebe nevychází arogance nebo Hospodin je Bůh poznání a skrze něho jsou skutky vážil. 2:4 Luky udatných jsou zlomeny, a ti, kdo klopýtají, jsou přepásáni se silou. 2:5 Sytí se najímali za chléb; a oni to hladoví přestali, takže neplodných se narodilo sedm; a ona to má mnoho dětí je voskovaný slabý. 2:6 Hospodin zabíjí a obživuje, do hrobu sráží a vychovává. 2:7 Hospodin ochuzuje i obohacuje, ponižuje a povyšuje. 2:8 Chudého pozvedá z prachu a pozvedá žebráka hnojiště, postavit je mezi knížata a přimět je zdědit trůn slávy, neboť sloupy země patří Hospodinu a jemu uvrhl na ně svět. 2:9 Bude střežit nohy svých svatých a bezbožní budou mlčet tma; neboť silou nikdo nezvítězí. 2:10 Hospodinovi protivníci budou rozdrceni; z nebe Hospodin bude soudit končiny země; a dá sílu králi svému, a vyvýší roh jeho pomazaný. 2:11 Elkána odešel do Rámy do svého domu. A dítě sloužilo Hospodin před knězem Elim. 2:12 Synové Elí byli synové Belialovi; neznali Hospodina. 2:13 Kněží měli ve zvyku s lidem, že když někdo obětoval oběť, přišel knězův služebník, zatímco maso vřelo, s háčkem tří zubů v ruce; 2:14 A udeřil do pánve nebo kotlíku nebo kotle nebo hrnce; všechno háček vychovaný kněz vzal pro sebe. Tak to udělali Šílo všem Izraelitům, kteří tam přišli. 2:15 Než spálili tuk, přišel knězův služebník a řekl muž, který obětoval: Dej maso na pečení pro kněze; neboť bude nemít namočené maso, ale syrové. 2:16 A řekl-li by jemu kdo: Nepřestávej páliti tuky hned a potom si vezmi, kolik si tvá duše přeje; pak by to udělal odpověz mu: Ne; ale ty mi dáš hned, a když ne, vezmu to silou. 2:17 Proto byl hřích mladíků před Hospodinem velmi veliký muži se hnusili oběti Hospodinovy. 2:18 Samuel však sloužil před Hospodinem, protože byl ještě dítě, přepásaný a plátěný efod. 2:19 Matka mu udělala kabátek a přinesla mu ho rok od roku, když přišla s manželem nabídnout roční oběť. 2:20 Elí požehnal Elkáně a jeho ženě a řekl: "Hospodin, dej ti símě této ženy za půjčku, která se půjčuje Hospodinu. A šli do jejich vlastní domov. 2:21 Hospodin Annu navštívil, takže počala a porodila tři syny. a dvě dcery. A dítě Samuel rostlo před Hospodinem. 2:22 Élí byl již velmi starý a slyšel všechno, co jeho synové činili celému Izraeli; a jak leželi s ženami, které se shromáždily u dveří svatostánek kongregace. 2:23 I řekl jim: Proč děláte takové věci? neboť slyším o tvém zlu jednání všech těchto lidí. 2:24 Nikoli, moji synové; neboť to není dobrá zpráva, kterou slyším: Vy činíte Hospodinovu lidé přestupovat. 2:25 Zhřeší-li jeden proti druhému, soudce jej bude soudit, jestliže však muž hřích proti Hospodinu, kdo se za něj bude modlit? Nehledě na ně neuposlechli hlasu svého otce, protože to chtěl Hospodin zabít je. 2:26 Dítě Samuel rostlo a bylo v oblibě u Hospodina i u Hospodina i s muži. 2:27 Tu přišel muž Boží k Élímu a řekl mu: Toto praví Hospodine, zjevil jsem se domu tvého otce, když byli? v Egyptě ve faraonově domě? 2:28 Vyvolil jsem si ho ze všech izraelských kmenů za svého kněze obětovat na mém oltáři, pálit kadidlo, nosit přede mnou efod? a dal jsem domu tvého otce všechny ohnivé oběti dětí Izraele? 2:29 Proto kopejte do mé oběti a do mé oběti, kterou mám přikázal v mém příbytku; a cti syny své nade mnou, abys učinil vykrmte se nejvyšší ze všech izraelských obětí lidé? 2:30 Proto praví Hospodin Bůh Izraele: Opravdu jsem řekl, že tvůj dům a dům otce tvého by měl chodit přede mnou na věky, ale nyní Dí Hospodin: Vzdáleno ode mne; za ty, kteří mě ctí, budu ctít, a ti, kteří mnou pohrdají, budou lehkovážně váženi. 2:31 Hle, přicházejí dny, kdy useknu tvé rameno i rameno tvé otcovský dům, aby ve tvém domě nebyl starý muž. 2:32 A uvidíš nepřítele v mém příbytku, ve všem bohatství, které je Bůh dá Izraeli, a nebude stařec v domě tvém navždy. 2:33 A tvůj muž, kterého nevyhladím ze svého oltáře, bude strávit oči tvé a zarmoutit srdce tvé, a všelikou úrodu domu tvého zemře v květu věku svého. 2:34 A toto ti bude znamením, které přijde na tvé dva syny, na Chofni a Pinchas; v jeden den oba zemřou. 2:35 A vzbudím si věrného kněze, který bude jednat podle toho to, co je v mém srdci a v mé mysli, a vybuduji ho pevně Dům; a bude chodit před mým pomazaným na věky. 2:36 A stane se, že každý, kdo zůstane v tvém domě přijde a přikrčí se k němu pro stříbro a sousto chléb a řekne: Vlož mě prosím do jednoho z kněží. úřady, abych snědl kousek chleba.