1 Korinťanům
13:1 I když mluvím jazyky lidskými i andělskými, a nemluvím
charity, stal jsem se jako znějící žesť nebo cinkající činel.
13:2 A i když mám dar proroctví a rozumím všem tajemstvím,
a veškeré vědění; a ačkoli mám veškerou víru, abych mohl odstranit
hory, a nemají milodar, nejsem nic.
13:3 A ačkoliv rozdávám všechen svůj majetek, abych nasytil chudé, a ačkoli dávám své
tělo spálit, a milodar nemít, nic mi to neprospěje.
13:4 Láska dlouho snáší a je laskavá; dobročinnost nezávidí; charita
nechlubí se, není nafoukaný,
13:5 Nechovej se neslušně, nehledá svého, není snadné
provokuje, nemyslí na nic zlého;
13:6 Neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy;
13:7 Všechno snáší, všemu věří, ve všechno doufá, vydrží
všechny věci.
13:8 Láska nikdy neselže, ale ať jsou proroctví, selžou;
budou-li jazyky, přestanou; zda existují znalosti,
zmizí to pryč.
13:9 Neboť z části víme a z části prorokujeme.
13:10 Ale když přijde to, co je dokonalé, přijde to, co je zčásti
být pryč.
13:11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, rozuměl jsem jako dítě, já
myslel si jako dítě: ale když jsem se stal mužem, odložil jsem dětinské věci.
13:12 Nyní vidíme skrz sklo, temně; ale pak tváří v tvář: teď já
znát částečně; ale pak poznám, jako i já znám.
13:13 A nyní zůstává víra, naděje, láska, tyto tři; ale největší z
tohle je charita.