1 Korinťanům 13:1 I když mluvím jazyky lidskými i andělskými, a nemluvím charity, stal jsem se jako znějící žesť nebo cinkající činel. 13:2 A i když mám dar proroctví a rozumím všem tajemstvím, a veškeré vědění; a ačkoli mám veškerou víru, abych mohl odstranit hory, a nemají milodar, nejsem nic. 13:3 A ačkoliv rozdávám všechen svůj majetek, abych nasytil chudé, a ačkoli dávám své tělo spálit, a milodar nemít, nic mi to neprospěje. 13:4 Láska dlouho snáší a je laskavá; dobročinnost nezávidí; charita nechlubí se, není nafoukaný, 13:5 Nechovej se neslušně, nehledá svého, není snadné provokuje, nemyslí na nic zlého; 13:6 Neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy; 13:7 Všechno snáší, všemu věří, ve všechno doufá, vydrží všechny věci. 13:8 Láska nikdy neselže, ale ať jsou proroctví, selžou; budou-li jazyky, přestanou; zda existují znalosti, zmizí to pryč. 13:9 Neboť z části víme a z části prorokujeme. 13:10 Ale když přijde to, co je dokonalé, přijde to, co je zčásti být pryč. 13:11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, rozuměl jsem jako dítě, já myslel si jako dítě: ale když jsem se stal mužem, odložil jsem dětinské věci. 13:12 Nyní vidíme skrz sklo, temně; ale pak tváří v tvář: teď já znát částečně; ale pak poznám, jako i já znám. 13:13 A nyní zůstává víra, naděje, láska, tyto tři; ale největší z tohle je charita.